blueskin | Články / Reporty | 12.05.2016
Myšlenkový experiment: jak by asi reagoval běžný clubber řekněme z konce 90. let na současnou elektronickou hudbu? Nejspíš by ho mírně udivilo množství vlivů, které se v ní můžou potkávat, v zásadě by se ale necítil nějak zásadně mimo. Fyzický rozměr taneční elektroniky funguje napříč prostorem, proč by tedy nemohl fungovat i napříč časem?
Taková Lafawndah, hvězda prvního letošního dílu průběžného Stimul Festivalu, se třeba v rozhovorech svěřuje, že na ni západní hudba působí stejně nezvykle, jako na nás ze Západu hudba východní či jinak „exotická“. Tváří v tvář produkci této čerstvé akvizice britského stylotvorného labelu Warp ale na nějaké dělení hudby po geografické linii brzo zapomenete.
Tam, kde takový Omar Souleyman zůstává atrakcí s poněkud omezenou záruční lhůtou, nabízí Lafawndah mnohem komplexnější vizi globálního popu překračující všechny zjevné i skryté hranice. Ne náhodou se v souvislosti s jejím letošním debutovým EP Tan objevují lichotivá přirovnání ke Kelele nebo FKA twigs. Dramaturgům Stimulu pak budiž vyslovena nezměrná chvála, že k nám hudebnici dovezli v době, kdy její sláva teprve začíná stoupat.
Lafawndah pojala koncert jako pěvecké a taneční vystoupení na halfplayback. Co by v jiných případech mohlo působit jako neúcta k publiku, mělo ve skutečnosti něco do sebe. Tím, že svou uměleckou personu redukovala na svůj hlas a své tělo, podařilo se Lafawndah podtrhnout onu zvláštní dichotomii mezi ženskou kreativitou a ženskou sexualitou. Minimalistický koncertní setup tak měl paradoxně maximální účinek, neboť ve shodě s názvem festivalu stimuloval z celého večera zdaleka nejvíc, a to ve všech významech toho slova.
Zbylé dvě hvězdy pak předvedly „pouze“ standardní djing. V případě Londýňanky Throwing Shade se jednalo o jeho abletonovou variantu. Různé polohy urban music se v něm přirozeně proplétaly s často překvapivými úlety, které člověk v djském setu v roce 2016 tak často neslyší. Milkshake od Kelis se ještě dal čekat, Voodoo Ray od A Guy Called Geralda či The Sweetest Taboo od Sade už tolik ne.
Zcela jiný přístup k djingu nabídl Total Freedom. Místo volné selekce tracků nastoupilo promyšlené budování setu, ono okřídlené a lehce nadužívané vyprávění příběhu pomocí výběru těch správných skladeb pro ten správný okamžik. Trap, grime i bass music se v setu tohoto Američana mísily tak, jak se na člena vlivné crew Fade to Mind sluší. V nastoupeném trendu moderních klubových hybridů pak pokračoval NobodyListen, takto jediný domácí zástupce v line-upu večera.
Oproti jiným Stimulům měl tento mnohem sevřenější dramaturgii. Na progresivní výběr účinkujících doplatil nízkou návštěvností, kolem třetí ráno už na parketu zbylo jen posledních pár tanečníků. Navzdory tomu šlo o další z příkladů, proč Praha začíná být z pohledu milovníků klubové elekronické hudby čím dál tím zajímavějším místem.
Radio Wave Stimul Festival:
Lafawndah, Throwing Shade, Total Freedom
7. 5. 2016, Meetfactory, Praha
foto © Jiří Šeda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.