Články / Reporty

Go crazy! (After the Burial & co.)

Go crazy! (After the Burial & co.)

woko | Články / Reporty | 05.11.2014

Komu nestačili před třemi týdny Animals As Leaders a jejich bezlítostná technická dikce, měl první listopadové pondělí příležitost dosytit se opět v pražském Rock Café. Obscure Promotion ten večer připravili nabitý program čtyř kapel, u kterých chytit rytmus chce trochu cviku.

Tuzemským posluchačům dobře známí Tides from Nebula poněkud vybočovali ze zbytku lineupu, ale jejich set nalákal před pódium dost lidí. Poláci už mají naučená větší pódia, takže se neostýchali a využívali prostor na maximum. V závěru dokonce kytaristi sešli do publika a vše završili kytarovou řežbou. Zahráli nejznámější hity, ale půl hodiny na post-rock je jako jít do cukrárny a dát si rakvičku. Vcelku bouřlivý potlesk, bylo znát, že někteří přišli jen na ně.

Je to skoro přesně rok, co Circles předskakovali na stejném místě The Dillinger Escape Plan, tentokrát měli v přítomnosti žánrově spřízněných kapel lepší podmínky k uhranutí českého posluchače. Jenže po vesmírných Tides from Nebula to šlo špatně. Kapela sice dávala do vystoupení spoustu energie, basák o výzoru kanadského dřevorubce se sotva vešel na pódium a hrozil pěstí, co to dalo, ale teprve před koncem setu se prořídlé obecenstvo rozpohybovalo. Metal s čistými vokály pozvolna připravil na zbytek večera, protože hudba už měla akorát přitvrzovat. Circles tak svojí roli splnili, ale bohužel u nás nemají dostatečnou základnu, aby si tu mohli dovolit hrát každý rok.

Monuments by se dali označit jako hair metal, protože takovou úroveň afer, dreadů a plnovousů jsem v kapele neviděl dlouho. Dítě kytaristů z Fellsilent a The Tony Danza Tapdance Extravaganza vydalo v létě už druhé album, ale v pondělí se jim musel v napraném lineupu seškrtat program na pouhé čtyři skladby. Nedostatkem prostoru se kapela vůbec nenechala ovlivnit. Skvělou uvolněnou atmosféru udržoval zpěvák Chris Barretto, který v prodlevách vtipkoval, bavil se s publikem a jeho projev vůbec působil ohromně sympaticky. Krátký, ale o to povedenější set zanechal novou žízeň po další muzice. Na bicí navíc zaskakoval John Gillen (The Haarp Machine), takže se nemůžu dočkat, až přijedou znovu v plné sestavě a na celý set.

Headlineři After the Burial svým až příliš vážným vystupováním vypadali po Monuments téměr úsměvně. Beze slova a větších průprav začali sázet své progresivní metalcore. Před pódiem se okamžitě utvořil kotel skalních fans, a i když Rock Café zůstalo sotva z půlky zaplněné, kapela neměla nouzi o odezvu. Hesla jako “Go crazy!” a “Lose control!” dopadala na úrodnou půdu a publikum úspěšně maskovalo slabší účast. Skladby z posledního Wolves Within se střídaly s kousky z Rareform, takže každý si mohl najít to svoje. Čas utekl jako voda a po půl jedenácté se bez přídavků kapela sebrala. Zůstala nepatrně za očekáváním, ale pod pódiem byli všichni spokojení. Nevím, jestli je zase někdy potkám v klubu, ale na festivalu si je dokážu představit docela dobře.

Info

After the Burial (us) + Monuments (uk) + Circles (au)
3. 11. 2014, Rock Café, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?