Články / Reporty

Go crazy! (After the Burial & co.)

Go crazy! (After the Burial & co.)

woko | Články / Reporty | 05.11.2014

Komu nestačili před třemi týdny Animals As Leaders a jejich bezlítostná technická dikce, měl první listopadové pondělí příležitost dosytit se opět v pražském Rock Café. Obscure Promotion ten večer připravili nabitý program čtyř kapel, u kterých chytit rytmus chce trochu cviku.

Tuzemským posluchačům dobře známí Tides from Nebula poněkud vybočovali ze zbytku lineupu, ale jejich set nalákal před pódium dost lidí. Poláci už mají naučená větší pódia, takže se neostýchali a využívali prostor na maximum. V závěru dokonce kytaristi sešli do publika a vše završili kytarovou řežbou. Zahráli nejznámější hity, ale půl hodiny na post-rock je jako jít do cukrárny a dát si rakvičku. Vcelku bouřlivý potlesk, bylo znát, že někteří přišli jen na ně.

Je to skoro přesně rok, co Circles předskakovali na stejném místě The Dillinger Escape Plan, tentokrát měli v přítomnosti žánrově spřízněných kapel lepší podmínky k uhranutí českého posluchače. Jenže po vesmírných Tides from Nebula to šlo špatně. Kapela sice dávala do vystoupení spoustu energie, basák o výzoru kanadského dřevorubce se sotva vešel na pódium a hrozil pěstí, co to dalo, ale teprve před koncem setu se prořídlé obecenstvo rozpohybovalo. Metal s čistými vokály pozvolna připravil na zbytek večera, protože hudba už měla akorát přitvrzovat. Circles tak svojí roli splnili, ale bohužel u nás nemají dostatečnou základnu, aby si tu mohli dovolit hrát každý rok.

Monuments by se dali označit jako hair metal, protože takovou úroveň afer, dreadů a plnovousů jsem v kapele neviděl dlouho. Dítě kytaristů z Fellsilent a The Tony Danza Tapdance Extravaganza vydalo v létě už druhé album, ale v pondělí se jim musel v napraném lineupu seškrtat program na pouhé čtyři skladby. Nedostatkem prostoru se kapela vůbec nenechala ovlivnit. Skvělou uvolněnou atmosféru udržoval zpěvák Chris Barretto, který v prodlevách vtipkoval, bavil se s publikem a jeho projev vůbec působil ohromně sympaticky. Krátký, ale o to povedenější set zanechal novou žízeň po další muzice. Na bicí navíc zaskakoval John Gillen (The Haarp Machine), takže se nemůžu dočkat, až přijedou znovu v plné sestavě a na celý set.

Headlineři After the Burial svým až příliš vážným vystupováním vypadali po Monuments téměr úsměvně. Beze slova a větších průprav začali sázet své progresivní metalcore. Před pódiem se okamžitě utvořil kotel skalních fans, a i když Rock Café zůstalo sotva z půlky zaplněné, kapela neměla nouzi o odezvu. Hesla jako “Go crazy!” a “Lose control!” dopadala na úrodnou půdu a publikum úspěšně maskovalo slabší účast. Skladby z posledního Wolves Within se střídaly s kousky z Rareform, takže každý si mohl najít to svoje. Čas utekl jako voda a po půl jedenácté se bez přídavků kapela sebrala. Zůstala nepatrně za očekáváním, ale pod pódiem byli všichni spokojení. Nevím, jestli je zase někdy potkám v klubu, ale na festivalu si je dokážu představit docela dobře.

Info

After the Burial (us) + Monuments (uk) + Circles (au)
3. 11. 2014, Rock Café, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.