Články / Recenze

Grandaddy plní smútku

Grandaddy plní smútku

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 27.04.2017

OHODNOŤTE DESKU

Americká kapela Grandaddy patrila na prelome tisícročí k tomu najlepšiemu, čo vtedajšie alternatívne gitarovky ponúkali. Z veľkej časti to bola zásluha málo známeho pesničkárskeho géniusa Jasona Lytlea. V roku 2006 vydali album Just Like the Fambly Cat, predali svoje nástroje, Lytle odišiel nájsť samého seba a chovať zvieratá niekam do Montany a s Grandaddy bol koniec.

Našťastie len chovať kone a kravy ho nebavilo dlho. Po dvoch sólových albumoch a jednej spolupráci s kamarátmi z kapely Earlimart na skvelom albume I Heart California (2010) sa v roku 2012 objavili prvé správy, že s Grandaddy by to až tak definitívne byť nemuselo. Prebehlo niekoľko spomienkových koncertov a zabralo ďalšie skoro štyri roky, kým sa pôvodná zostava dostala k úvahám o  novom albume. Zlomovým momentom bola malá súkromná tragédia, ktorá z Jasona spravila rozvedeného muža, s čím sa on nedokázal vyrovnať inak ako napísať niekoľko skvelých pesničiek, ktoré tvoria základ novinky Last Place.


Samotnému vydaniu predchádzala trojica singlov Way We Won't, A Lost Machine a Evermore. Ten prvý je typická priamočiara skladba s klávesovou vyhrávkou presne v duchu ich z minulosti známych skladieb Summer Here Kids, The Crystal Lake či Now It's On. Dvojka je šesťminútové klavírom a slákmi podporené zmapovanie trosiek, ktoré ostali z jeho životného vzťahu, zhmotnených do smutného konštatovania „everything about us is a lost machine“. A Evermore je absolútny vrchol albumu. Pesnička vystavaná okolo vrčiaceho analógového syntetizátora, zasneného vokálu a prekvapivých gradácií. Prosto trademark Grandaddy pohodlne prežívajúci aj v roku 2017. Zo zvyšku vytŕča falošný prísľub ďalšieho príbehu o humanoidovi Jedovi (ten známi z albumu The Sophtware Slump, 2000) v Jed the 4th alebo aj záverečná, čisto akustická balada Songbird Son.

Last Place je skvelý album plný smútku a pocitov straty. Roztomilé vŕtanie sa vo vzťahu, ktorý už patrí minulosti, bez problémov navodzuje pocity ľútosti. Grandaddy sú späť a zdá sa, že v lepšej kondícii, ako keď pár rokov dozadu hlásali vlastný koniec.

Info

Grandaddy - Last Place (30th Century, 2017)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.