Články / Recenze

Grandaddy plní smútku

Grandaddy plní smútku

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 27.04.2017

OHODNOŤTE DESKU

Americká kapela Grandaddy patrila na prelome tisícročí k tomu najlepšiemu, čo vtedajšie alternatívne gitarovky ponúkali. Z veľkej časti to bola zásluha málo známeho pesničkárskeho géniusa Jasona Lytlea. V roku 2006 vydali album Just Like the Fambly Cat, predali svoje nástroje, Lytle odišiel nájsť samého seba a chovať zvieratá niekam do Montany a s Grandaddy bol koniec.

Našťastie len chovať kone a kravy ho nebavilo dlho. Po dvoch sólových albumoch a jednej spolupráci s kamarátmi z kapely Earlimart na skvelom albume I Heart California (2010) sa v roku 2012 objavili prvé správy, že s Grandaddy by to až tak definitívne byť nemuselo. Prebehlo niekoľko spomienkových koncertov a zabralo ďalšie skoro štyri roky, kým sa pôvodná zostava dostala k úvahám o  novom albume. Zlomovým momentom bola malá súkromná tragédia, ktorá z Jasona spravila rozvedeného muža, s čím sa on nedokázal vyrovnať inak ako napísať niekoľko skvelých pesničiek, ktoré tvoria základ novinky Last Place.


Samotnému vydaniu predchádzala trojica singlov Way We Won't, A Lost Machine a Evermore. Ten prvý je typická priamočiara skladba s klávesovou vyhrávkou presne v duchu ich z minulosti známych skladieb Summer Here Kids, The Crystal Lake či Now It's On. Dvojka je šesťminútové klavírom a slákmi podporené zmapovanie trosiek, ktoré ostali z jeho životného vzťahu, zhmotnených do smutného konštatovania „everything about us is a lost machine“. A Evermore je absolútny vrchol albumu. Pesnička vystavaná okolo vrčiaceho analógového syntetizátora, zasneného vokálu a prekvapivých gradácií. Prosto trademark Grandaddy pohodlne prežívajúci aj v roku 2017. Zo zvyšku vytŕča falošný prísľub ďalšieho príbehu o humanoidovi Jedovi (ten známi z albumu The Sophtware Slump, 2000) v Jed the 4th alebo aj záverečná, čisto akustická balada Songbird Son.

Last Place je skvelý album plný smútku a pocitov straty. Roztomilé vŕtanie sa vo vzťahu, ktorý už patrí minulosti, bez problémov navodzuje pocity ľútosti. Grandaddy sú späť a zdá sa, že v lepšej kondícii, ako keď pár rokov dozadu hlásali vlastný koniec.

Info

Grandaddy - Last Place (30th Century, 2017)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.