Články / Reporty

Grape 02 : MØ said: Fuck the weather!

Grape 02 : MØ said: Fuck the weather!

Jakub Béreš | Články / Reporty | 18.08.2015

Pohoda pro děti aka malá Pohoda? Srovnání se všemi chváleným trenčínským festivalem jsem slyšel ze všech stran. Po technické stránce určitě. Klasické mastné festivalové stánky s občerstvením byly v menšině, stejně tak jako do očí bijící reklama. Loga velkých firem byla maskována psychedelickým dyzajnem, který měl opět pod palcem umělec Palko Bartoš (www.pajc.sk). Jeho neotřelé vizuální propagace jsou zajímavější než některá velká jména line-upu. A tady se dostáváme k bodu, u kterého srovnání s Pohodou pokulhává, a to odvážnost při výběru účinkujích. Například na Grapu bohužel nikdy nechybí nějaký ten tuctový, leč tučně napsaný DJ, zabírající místo zajímavějším jménům. Přesto se i druhý den na festivalu objevily skvělé věci, které byly doplněny na poslední chvíli o bouřku. Ta kolem půlnoci předčasně ukončil celý program.

Po obědě vystoupil na hlavní stagi slovenský lidový umělecký kolektiv SĽUK - celkem příjemný způsob, jak zabít pár minut během dne. Následovala série CZ/SK koncertů. První volba Katarzia a vydýchaný velký stan po jedné písni nepřipadal v úvahu. Situaci zachraňoval menší Excelent stan, ve kterém hráli Wild Tides. Jediná stage, kde reklama vládla nad vkusem, mít za sebou zeď z malých pivních sudů je síla. Wild Tides jeli a po chvíli odpoutali pozornost od prostoru, tahle pražská kapela je zárukou zábavy, i když místy poněkud jízlivé.

Největším překvapením bylo polské electropopové duo Rebeka. Přestože se jejich debutové album Hellada z roku 2013 pohybuje spíše v popové než elektro rovině, při poslechu živého setu byste to neřekli. Celé to připomínalo loňské vystoupení Rangleklods. Na první hit Melancholia vytáhli oba protagonisté kytary a zahráli jej v barvitějších aranžích. Druhou pecku Unconscious měli předpřipravenou na sampleru, který se prolínal s živým zpěvem. Dvojice se objevila na pódiu pouze s vlažným přivítáním, ale odcházela za hlasitého potlesku jako pravý headliner.

Opouštím stan a rozhlížím se kolem. Všude je černo, nad letištěm jen poslední kousek bílé oblohy. Zvedá se vítr a všichni se připravují na nejhorší. Organizátoři doufají, že mají ještě chvíli čas, a tak pouští na hlavní stage Josého Gonzáleze. Největší klaďas festivalu není nic pro mě, všechno je stejné jako na Colours, tedy až na to počasí. Černá oblaka se přibližují a v dálce lítají blesky. José dostává v půlce setu informaci, že má poslední song, jeho pozitivní tvorba skvěle kontrastuje s blížící se pohromou. Nestihne dohrát, opatrnost je na místě. Bouřka se přežene nad areálem.

Po hodině se areál znovu otevře a dav okamžitě míří nazpátek k hlavní stagi, kde probíhá velký úklid a přípravy na koncert dánské zpěvačky MØ. Po hodině přichází a se slovy Fuck the weather rozhýbává zmoklý dav. Znovu začíná pršet, ale jede se dál. MØ zvedá prostřední prst směrem k obloze a vybíhá na předsunutou část pódia. Její taneční kreace se vyhýbají padajícím kapkám, kolem pobíhá personál a zakrývá vše, co může být poničeno. Karen Marie Ørsted si nedělá starosti a vypouští poslední pomalejší song New Year’s Eve, který v dešti dostává ještě melancholičtější rozměr. Následnou Waste of Time už nestihne dohrát, protože organizátoři zase vyhání všechny do stanů.

Brány areálu se už neotevřou. Na facebooku se objevuje status, že je všemu konec, další omluvné vyjádření přichází od belgického headlinera Netskyje, který byl údajně ready se svoji live show přijít i v pozdějších hodinách, než bylo plánované. Nedá se nic dělat, bezpečnost je důležitější. Mimo jiné zahrát nestihli ani slovinský Dj Gramatik nebo slovenští Purist. Snad někdy příště.

Info

Grape Festival 2015
14. - 15. 8. 2015, Letisko Piešťany

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.