Články / Reporty

Grape 02 : MØ said: Fuck the weather!

Grape 02 : MØ said: Fuck the weather!

Jakub Béreš | Články / Reporty | 18.08.2015

Pohoda pro děti aka malá Pohoda? Srovnání se všemi chváleným trenčínským festivalem jsem slyšel ze všech stran. Po technické stránce určitě. Klasické mastné festivalové stánky s občerstvením byly v menšině, stejně tak jako do očí bijící reklama. Loga velkých firem byla maskována psychedelickým dyzajnem, který měl opět pod palcem umělec Palko Bartoš (www.pajc.sk). Jeho neotřelé vizuální propagace jsou zajímavější než některá velká jména line-upu. A tady se dostáváme k bodu, u kterého srovnání s Pohodou pokulhává, a to odvážnost při výběru účinkujích. Například na Grapu bohužel nikdy nechybí nějaký ten tuctový, leč tučně napsaný DJ, zabírající místo zajímavějším jménům. Přesto se i druhý den na festivalu objevily skvělé věci, které byly doplněny na poslední chvíli o bouřku. Ta kolem půlnoci předčasně ukončil celý program.

Po obědě vystoupil na hlavní stagi slovenský lidový umělecký kolektiv SĽUK - celkem příjemný způsob, jak zabít pár minut během dne. Následovala série CZ/SK koncertů. První volba Katarzia a vydýchaný velký stan po jedné písni nepřipadal v úvahu. Situaci zachraňoval menší Excelent stan, ve kterém hráli Wild Tides. Jediná stage, kde reklama vládla nad vkusem, mít za sebou zeď z malých pivních sudů je síla. Wild Tides jeli a po chvíli odpoutali pozornost od prostoru, tahle pražská kapela je zárukou zábavy, i když místy poněkud jízlivé.

Největším překvapením bylo polské electropopové duo Rebeka. Přestože se jejich debutové album Hellada z roku 2013 pohybuje spíše v popové než elektro rovině, při poslechu živého setu byste to neřekli. Celé to připomínalo loňské vystoupení Rangleklods. Na první hit Melancholia vytáhli oba protagonisté kytary a zahráli jej v barvitějších aranžích. Druhou pecku Unconscious měli předpřipravenou na sampleru, který se prolínal s živým zpěvem. Dvojice se objevila na pódiu pouze s vlažným přivítáním, ale odcházela za hlasitého potlesku jako pravý headliner.

Opouštím stan a rozhlížím se kolem. Všude je černo, nad letištěm jen poslední kousek bílé oblohy. Zvedá se vítr a všichni se připravují na nejhorší. Organizátoři doufají, že mají ještě chvíli čas, a tak pouští na hlavní stage Josého Gonzáleze. Největší klaďas festivalu není nic pro mě, všechno je stejné jako na Colours, tedy až na to počasí. Černá oblaka se přibližují a v dálce lítají blesky. José dostává v půlce setu informaci, že má poslední song, jeho pozitivní tvorba skvěle kontrastuje s blížící se pohromou. Nestihne dohrát, opatrnost je na místě. Bouřka se přežene nad areálem.

Po hodině se areál znovu otevře a dav okamžitě míří nazpátek k hlavní stagi, kde probíhá velký úklid a přípravy na koncert dánské zpěvačky MØ. Po hodině přichází a se slovy Fuck the weather rozhýbává zmoklý dav. Znovu začíná pršet, ale jede se dál. MØ zvedá prostřední prst směrem k obloze a vybíhá na předsunutou část pódia. Její taneční kreace se vyhýbají padajícím kapkám, kolem pobíhá personál a zakrývá vše, co může být poničeno. Karen Marie Ørsted si nedělá starosti a vypouští poslední pomalejší song New Year’s Eve, který v dešti dostává ještě melancholičtější rozměr. Následnou Waste of Time už nestihne dohrát, protože organizátoři zase vyhání všechny do stanů.

Brány areálu se už neotevřou. Na facebooku se objevuje status, že je všemu konec, další omluvné vyjádření přichází od belgického headlinera Netskyje, který byl údajně ready se svoji live show přijít i v pozdějších hodinách, než bylo plánované. Nedá se nic dělat, bezpečnost je důležitější. Mimo jiné zahrát nestihli ani slovinský Dj Gramatik nebo slovenští Purist. Snad někdy příště.

Info

Grape Festival 2015
14. - 15. 8. 2015, Letisko Piešťany

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.