Články / Recenze

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý | Články / Recenze | 18.07.2020

Sólo na bicí je stereotypem nudy v hudbě. Bubeník exhibuje své rozsáhlé schopnosti, ukazuje, co všechno je možné, ale zůstává právě jen u náznaků – jednotlivé zajímavosti zanikají pod imperativem předvést ještě více. Ale právě klasické rushovské etudy ukazují na potenciál sólových bicích, který už v současné době zkoumá celá řada umělců. Poslední roky jsou dokonce, nakolik mohu posoudit, mimořádně plodné: bubeníci jako Andrea Belfi, Eli Keszler, Booker Stardrum nebo Valentina Magaletti propojují bicí s elektronikou a vytvářejí si vlastní, někdy velmi pozoruhodné hudební jazyky. A na dráhu sólového experimentátora se vydal i newyorský fenomén Greg Fox.

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem. Nezáleží přitom, jestli Fox hraje (pseudo)black metal s Liturgy, experimentuje se Zs nebo doplňuje power ambient Bena Frosta či avant-pop Skeletons, jeho hra je pokaždé rozpoznatelná v řádu vteřin. Dokonce se dá mluvit o určité foxovské formulce, která je funkční, ale časem se může obehrát. Jeho sólové projekty se pak dají chápat jako snaha se z tohoto rámce vyprostit. Fox spolupracoval s bubeníkem-léčitelem Milfordem Gravesem, inspiroval se videohrami, zkoušel free jazz a experimentoval s technologií Sensory Percussion, která umožňuje využívat bicí de facto jako sampler.

Na aktuální desce Contact, vydané opět na prestižní značce RVNG Intl., Fox částečně pokračuje v práci se Sensory Percussion, které v rozhovoru popisoval jako pro bubeníky přelomovou inovaci, částečně se vrací k jednoduššímu, akustičtějšímu zvuku. Výsledek je poněkud nevyrovnaný. Arising and Passing ukazuje nejpůsobivější verzi tohoto formátu. Bubny s minimem činelů zní ve vírech a smrštích, které obklopují ústřední drone a proti kterým stojí jako kontrast jednoduché melodické motivy. Foxovy salvy v souladu s názvem skladby náhle nastupují a zas odcházejí, aniž by to působilo mechanicky, a celá divoká dynamika skladby zní ve výsledku zcela nenuceně. Druhý vrchol alba, skladba Vedana, zachycuje pro Foxe netradiční polohu, kde hraje snad na preparované činely nebo jiné kovové nástroje nahrané i s ozvěnou v prostoru, která obrušuje jejich ostrý zvuk. Rytmy jsou tu spíš stažené, disciplinované a celá skladba úspěšně pomáhá do transu.

Trojice tracků nazvaných podle buddhistických konceptů duševních stavů je čistě akustická a pohybuje se od hypnotických studií rytmu, kde vyniká, jak organicky jsou Foxovy bicí snímané, po ne příliš nápadité hříčky, které připomenou ona historická bubenická klišé s předvídatelnými variacemi na předvídatelné motivy. V dalších skladbách má větší roli Sensory Percussion a reálné bicí jsou upozaděné. Parathesia působí jako nedotažený studiový pokus, kde se celou dobu opakuje nevýrazný „synťákový“ motiv. V Ill Being se Fox blíží odvážnějšímu post-rocku: dominují melodie s poněkud laciným syntetickým zvukem a bicí mají konvenční doprovodnou roli. Rovnocenněji jsou obě polohy skloubeny v From the Cessation of What, kde ale chybí celková koncepce, která by z tracku udělala víc než jen sled motivů.

Experimentům se Sensory Percussion zatím chybí specificky vlastní charakter; samplované zvuky působí při perkusivní hře neohrabaně a čistá simulace jiných nástrojů je zbytečná. Podobně jako na předchozích sólovkách tak Fox, přes svůj ohromný talent, na albu Contact pořád spíš hledá, než nachází. Během čekání na jeho opus magnum se můžeme věnovat méně známým bubeníkům, jako je zmíněný Booker Stardrum, kteří už mají fázi hledání za sebou.

Info

Greg Fox – Contact (RVNG Intl., 2020)
web interpreta

foto © Ebru Yildiz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Dej pozor chlapečku… aneb Racci Ondřeje Hrabala

Valentýna Žišková 23.01.2021

Racci, druhý knižní počin Ondřeje Hrabala, jsou kompaktním, uceleným souhrnem vracejících se motivů, scenérií a nálad.

Soundtrack ke vzpomínkám na dětství (David Boulter)

Jiří Přivřel 20.01.2021

Tindersticks v pražské Lucerně a raná devadesátá. Gentleman s krásnou dívkou, v pozadí panorama Hradčan. The heart rules the head.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Ani si, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil (Martin Zet)

Zuzana Krišková 08.01.2021

Výstava, která završuje několikaletou práci Martina Zeta zabývající se dílem svého otce, věrného komunisty a prominentního sochaře minulého režimu Miloše Zeta očima Zuzany Kriškové.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Naléhavost, která neotráví (Jehnny Beth)

Aneta Martínková, Jana Michalcová 06.01.2021

Punková ženská čtyřka Savages oslnila svět dvěma deskami a aktuálně hibernuje, jejich frontwoman Jehnny Beth se ale rozhodla vydat na sólovou dráhu. Duel.

Dávka disharmonickej meditácie (Caitlin Pasko)

Kristína Valachová 31.12.2020

Keby existovalo zosobnenie krehkosti, Caitlin Pasko by bola nielen jej verným predstaviteľom, ale i protikladom.

Balansovanie medzi podareným a nepodareným (Toello)

Jonáš Sudakov 30.12.2020

Vplyvy alternatívneho rocku, popu a rapu sú tu stále, aj keď teraz v trochu iných pomeroch.

Nejasné osudy (Vybledlá krajina s kopci)

Anna Valentová 29.12.2020

Držitel Nobelovy ceny za literaturu halí svoje prózy halí do tajemného a všudypřítomného oparu, který skrývá nejasné osudy protagonistů.

Krize středního věku a hledání svého já (Laura Jane Grace)

František Knuth 28.12.2020

Možná i díky této desce dojdete k útěše, že na pocity, které se při všech lockdownech a karanténách derou na povrch, nejste sami.

Nevyhnutelná změna podle Metz

Filip Zrno 26.12.2020

Ozvěny Fugazi, Jesus Lizard, Shellac či Arab on Radar se nesly celou deskou a přímočarost, agresivita a živelnost k Metz patří.