Články / Recenze

Grimes vidí tretím okom

Grimes vidí tretím okom

Veronika Kubanková | Články / Recenze | 02.01.2013

Dávno som sa tak schuti nenasmiala. Výraz miernej demencie, bezduchý úškrn, šušlanie a zajakávanie. Absolútny detský aspekt rozprávania Claire Boucher alias Grimes prejavujúci sa výpoveďami typu: „And then I was like whhhs, baaang, dum, dum, boom. You know. And then I was like like...like... it's cool,“ je nevyčerpateľným zdrojom zábavy. Stačí si pozrieť ako dôkaz jeden z mnohých rozhovorov , ktorými rozhodne nešetrí. Ale.
Popri oduševnených vyznaniach obdivu k idolom Mariah Carye, Nicki Minaj a prstienkoch s gumenými vagínami Claire vedie monológy o neurologickej zmene post-internetovej generácie, Tarkovskom a nevyhnutnom eklektizme. Tohtoročným albumom Visions sa zmenila na umiernenú popovú panenku s odstávajúcimi ušami, ktorej k nohám padá čoraz viac kritikov a hipsterov. Žeby ďalší drogový exces? Možno. No som si viac-menej istá, že v tomto prípade ide o prevahu barbarského talentu a schopnosti hrať (minimálne) na dve strany.
Takáto vedomá a úspešná provokácia verejnosti (a tiež nespočetné rady odporcov) je mi veľmi sympatická. Hoci sa prejavy Grimes nedajú označiť inak ako trápne, či prehnane impulzívne, jej skutočný zámer či osobnosť ostávajú neodhalené. Na internete sa dá poľahky zistiť, na čo zomrel jej pes (análna infekcia, aj s detailným opisom, blbé), no žiaden z jej afektívnych rozhovorov ma nepobavil tak, ako samotný album Visions.

V trinástich skladbách plných nehanebného K-popu, glitchu, gothu a čojaviemeštečoho vyniká najmä charakteristický myšací falzetový hlások Grimes vždy na rôznej úrovni (ne)počúvateľnosti. Kašlať na prirovnania a osočovania z plytkosti, Grimes so svojimi triviálnymi elektronickými melódiami a skvelým čuchom na neodškriepiteľné rytmy odstraňuje z popu hanlivý význam a posiela Lady Gagu hanbiť sa aj so svojimi ohlodanými kostričkami do kúta (Oblivion). Hrá sa na hudobnú analfabetku, ktorá skrátka vezme nejaký ten beat, spraví ho cool a potom zaškrečí niečo šušľavé, podobné japončine za sprievodu naivných tónov naťukaných za stavu bezvedomia. Nejakou veľmi hlúpou gorilou (Infinite).

A v tom je ten vtip, že každá skladba je samostatná tabula rasa, ktorú Claire zapĺňa individuálnym šibalským posolstvom radosti bez slov, životnou energiou a láskavo sa vysmieva i z tých najväčších popových sračiek vrátane seba.
Optimizmus prýštiaci z najznámejšej Genesis je okorenený pentatonikou a japonskými ornamentmi s archetypálnymi melódiami nešetrí ani v ostatných skladbách. Hoci sa v druhej polovici albumu do roztomilej atmosféry vkráda strach a mystika, netreba pri nich krčiť čelo. Temnotu spôsobenú hlbokými basovými a industriálnymi prepadmi (Circumambient) Grimes dopĺňa celkom slušnou simuláciou postupu stredovekých chorálov a i naďalej si vystačí s vlastným expresívnym jazykom (Nightmusic). I v tých najprimitívnejších tanečných oblbovákoch si Claire uchováva vlastnú tvár a nostalgický pocit, túžbu za niečím, čo nikdy nebolo (Soft Skin) strieda s rozšafnými ideálmi, že máme zároveň všetko na dosah (Be a Body). Máme telo, máme rytmus, máme všetko.

Grimes vidí tretím okom a impulzívne, inštinktívne splieta s nehoráznym kalkulom. Odzbrojujúcou prostosťou adoruje to, čo má byť adorované, a teda hudbu, a to sa mi páči. A možno je naozaj sprostáčikom bez štipky talentu. No je s ňou sranda.

Info

Grimes – Vision (4AD, 2012)
www.grimesmusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.