Články / Recenze

Grimes vidí tretím okom

Grimes vidí tretím okom

Veronika Kubanková | Články / Recenze | 02.01.2013

Dávno som sa tak schuti nenasmiala. Výraz miernej demencie, bezduchý úškrn, šušlanie a zajakávanie. Absolútny detský aspekt rozprávania Claire Boucher alias Grimes prejavujúci sa výpoveďami typu: „And then I was like whhhs, baaang, dum, dum, boom. You know. And then I was like like...like... it's cool,“ je nevyčerpateľným zdrojom zábavy. Stačí si pozrieť ako dôkaz jeden z mnohých rozhovorov , ktorými rozhodne nešetrí. Ale.
Popri oduševnených vyznaniach obdivu k idolom Mariah Carye, Nicki Minaj a prstienkoch s gumenými vagínami Claire vedie monológy o neurologickej zmene post-internetovej generácie, Tarkovskom a nevyhnutnom eklektizme. Tohtoročným albumom Visions sa zmenila na umiernenú popovú panenku s odstávajúcimi ušami, ktorej k nohám padá čoraz viac kritikov a hipsterov. Žeby ďalší drogový exces? Možno. No som si viac-menej istá, že v tomto prípade ide o prevahu barbarského talentu a schopnosti hrať (minimálne) na dve strany.
Takáto vedomá a úspešná provokácia verejnosti (a tiež nespočetné rady odporcov) je mi veľmi sympatická. Hoci sa prejavy Grimes nedajú označiť inak ako trápne, či prehnane impulzívne, jej skutočný zámer či osobnosť ostávajú neodhalené. Na internete sa dá poľahky zistiť, na čo zomrel jej pes (análna infekcia, aj s detailným opisom, blbé), no žiaden z jej afektívnych rozhovorov ma nepobavil tak, ako samotný album Visions.

V trinástich skladbách plných nehanebného K-popu, glitchu, gothu a čojaviemeštečoho vyniká najmä charakteristický myšací falzetový hlások Grimes vždy na rôznej úrovni (ne)počúvateľnosti. Kašlať na prirovnania a osočovania z plytkosti, Grimes so svojimi triviálnymi elektronickými melódiami a skvelým čuchom na neodškriepiteľné rytmy odstraňuje z popu hanlivý význam a posiela Lady Gagu hanbiť sa aj so svojimi ohlodanými kostričkami do kúta (Oblivion). Hrá sa na hudobnú analfabetku, ktorá skrátka vezme nejaký ten beat, spraví ho cool a potom zaškrečí niečo šušľavé, podobné japončine za sprievodu naivných tónov naťukaných za stavu bezvedomia. Nejakou veľmi hlúpou gorilou (Infinite).

A v tom je ten vtip, že každá skladba je samostatná tabula rasa, ktorú Claire zapĺňa individuálnym šibalským posolstvom radosti bez slov, životnou energiou a láskavo sa vysmieva i z tých najväčších popových sračiek vrátane seba.
Optimizmus prýštiaci z najznámejšej Genesis je okorenený pentatonikou a japonskými ornamentmi s archetypálnymi melódiami nešetrí ani v ostatných skladbách. Hoci sa v druhej polovici albumu do roztomilej atmosféry vkráda strach a mystika, netreba pri nich krčiť čelo. Temnotu spôsobenú hlbokými basovými a industriálnymi prepadmi (Circumambient) Grimes dopĺňa celkom slušnou simuláciou postupu stredovekých chorálov a i naďalej si vystačí s vlastným expresívnym jazykom (Nightmusic). I v tých najprimitívnejších tanečných oblbovákoch si Claire uchováva vlastnú tvár a nostalgický pocit, túžbu za niečím, čo nikdy nebolo (Soft Skin) strieda s rozšafnými ideálmi, že máme zároveň všetko na dosah (Be a Body). Máme telo, máme rytmus, máme všetko.

Grimes vidí tretím okom a impulzívne, inštinktívne splieta s nehoráznym kalkulom. Odzbrojujúcou prostosťou adoruje to, čo má byť adorované, a teda hudbu, a to sa mi páči. A možno je naozaj sprostáčikom bez štipky talentu. No je s ňou sranda.

Info

Grimes – Vision (4AD, 2012)
www.grimesmusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pokus o digitalizáciu energie (Khruangbin)

Matej Žofčín 06.07.2024

Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.

Nevšedné metafory (Herbal Dentists)

Jakub Veselý 29.06.2024

Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.

The Smile zas pláčou nad lidským egem

Žofie Křížková 02.06.2024

The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.

Když bozi zestárnou (Těžké duše)

Martin Zoul 20.05.2024

Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.

Nepřestat křičet! (Doodseskader)

Klára Šajtarová 14.05.2024

Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.

Prosba o záchranu s příchutí nostalgie (Green Day)

Fí Poláchová 05.05.2024

Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.

Spolupráce, o tom to je (Lyrical Lemonade)

Tereza Bartusková 30.04.2024

Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.

Superhrdinský noir (Inkognito)

3DDI3 27.04.2024

Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace