Články / Recenze

Grimes vidí tretím okom

Grimes vidí tretím okom

Veronika Kubanková | Články / Recenze | 02.01.2013

Dávno som sa tak schuti nenasmiala. Výraz miernej demencie, bezduchý úškrn, šušlanie a zajakávanie. Absolútny detský aspekt rozprávania Claire Boucher alias Grimes prejavujúci sa výpoveďami typu: „And then I was like whhhs, baaang, dum, dum, boom. You know. And then I was like like...like... it's cool,“ je nevyčerpateľným zdrojom zábavy. Stačí si pozrieť ako dôkaz jeden z mnohých rozhovorov , ktorými rozhodne nešetrí. Ale.
Popri oduševnených vyznaniach obdivu k idolom Mariah Carye, Nicki Minaj a prstienkoch s gumenými vagínami Claire vedie monológy o neurologickej zmene post-internetovej generácie, Tarkovskom a nevyhnutnom eklektizme. Tohtoročným albumom Visions sa zmenila na umiernenú popovú panenku s odstávajúcimi ušami, ktorej k nohám padá čoraz viac kritikov a hipsterov. Žeby ďalší drogový exces? Možno. No som si viac-menej istá, že v tomto prípade ide o prevahu barbarského talentu a schopnosti hrať (minimálne) na dve strany.
Takáto vedomá a úspešná provokácia verejnosti (a tiež nespočetné rady odporcov) je mi veľmi sympatická. Hoci sa prejavy Grimes nedajú označiť inak ako trápne, či prehnane impulzívne, jej skutočný zámer či osobnosť ostávajú neodhalené. Na internete sa dá poľahky zistiť, na čo zomrel jej pes (análna infekcia, aj s detailným opisom, blbé), no žiaden z jej afektívnych rozhovorov ma nepobavil tak, ako samotný album Visions.

V trinástich skladbách plných nehanebného K-popu, glitchu, gothu a čojaviemeštečoho vyniká najmä charakteristický myšací falzetový hlások Grimes vždy na rôznej úrovni (ne)počúvateľnosti. Kašlať na prirovnania a osočovania z plytkosti, Grimes so svojimi triviálnymi elektronickými melódiami a skvelým čuchom na neodškriepiteľné rytmy odstraňuje z popu hanlivý význam a posiela Lady Gagu hanbiť sa aj so svojimi ohlodanými kostričkami do kúta (Oblivion). Hrá sa na hudobnú analfabetku, ktorá skrátka vezme nejaký ten beat, spraví ho cool a potom zaškrečí niečo šušľavé, podobné japončine za sprievodu naivných tónov naťukaných za stavu bezvedomia. Nejakou veľmi hlúpou gorilou (Infinite).

A v tom je ten vtip, že každá skladba je samostatná tabula rasa, ktorú Claire zapĺňa individuálnym šibalským posolstvom radosti bez slov, životnou energiou a láskavo sa vysmieva i z tých najväčších popových sračiek vrátane seba.
Optimizmus prýštiaci z najznámejšej Genesis je okorenený pentatonikou a japonskými ornamentmi s archetypálnymi melódiami nešetrí ani v ostatných skladbách. Hoci sa v druhej polovici albumu do roztomilej atmosféry vkráda strach a mystika, netreba pri nich krčiť čelo. Temnotu spôsobenú hlbokými basovými a industriálnymi prepadmi (Circumambient) Grimes dopĺňa celkom slušnou simuláciou postupu stredovekých chorálov a i naďalej si vystačí s vlastným expresívnym jazykom (Nightmusic). I v tých najprimitívnejších tanečných oblbovákoch si Claire uchováva vlastnú tvár a nostalgický pocit, túžbu za niečím, čo nikdy nebolo (Soft Skin) strieda s rozšafnými ideálmi, že máme zároveň všetko na dosah (Be a Body). Máme telo, máme rytmus, máme všetko.

Grimes vidí tretím okom a impulzívne, inštinktívne splieta s nehoráznym kalkulom. Odzbrojujúcou prostosťou adoruje to, čo má byť adorované, a teda hudbu, a to sa mi páči. A možno je naozaj sprostáčikom bez štipky talentu. No je s ňou sranda.

Info

Grimes – Vision (4AD, 2012)
www.grimesmusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Helms Alee demonštrujú svoju vyzretosť

Filip Švantner 11.04.2022

Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.

Nadčasová kontroverze (Hvězdná pěchota)

Jiří V. Matýsek 02.04.2022

Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky (Houeida Hedfi)

Jiří Přivřel 01.04.2022

Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.

Post-apokalyptický ambient aneb Yeule je späť

Ema Klubisová 17.03.2022

Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.

Jako na kolotoči (VDYD)

Veronika Tichá 15.03.2022

VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.

Třináct let života Kevina Whelana (Aeon Station)

Eva Mrázková 09.03.2022

Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace