Články / Rozhovory

Guilty Echoes: hlásíme se k brněnské kytarové renesanci

Guilty Echoes: hlásíme se k brněnské kytarové renesanci

David Loch, Vojta Hněvkovský | Články / Rozhovory | 02.05.2018

Sérii rozhovorů finalistů talentové soutěže 1Band2Play 2018 uzavíráme během větrného nedělního odpoledne v Riegrových sadech. Petr a Honza. Osobní zpověď poloviny brněnských Guilty Echoes. Odložte Chvilku pro tebe. Začíná exkurze po čerstvých posilách kytarové alternativy.

Jak u vás vypadá tvůrčí proces? Kdo skládá?
HONZA: Teď se snažíme fungovat tak, že někdo přinese nějaký nápad se základní strukturou a všichni to dodělají. Ale zpočátku jsem chodil primárně já.

PETR: Honza vždycky přišel s nějakým nápadem, který se hrozně často opakoval. On si myslel, že je to něco jiného, ale místo „céčka“ hrál třeba znova „céčko“. Já se to poté snažil řešit různými beaty, které si nebyly zas tak podobný, abych Honzu donutil hrát jinak. Zpočátku byl hrozně nešťastný, že mu kapela kazí skladby, ale už si na to docela zvykl.

Takže žádné pnutí v kapele při skládání není?
PETR: Na to odpovím já, protože vím, co chceš říct…

HONZA: Tam žádné pnutí nebylo. (smích)

PETR: Jasně, kámo, jasně. My jsme teď dělali novej vál a Honza přišel s novým riffem a začal hrát tu jeho flow, ze které jsem ho musel dostat. Tak jsem řezal na cowbell. Hrozně ho to naštvalo, ale pak mi druhý den psal „Petře, ty vole, není to špatný. Asi z toho něco bude.“


Se ti to rozleželo přes noc?
HONZA: Já přemýšlím nad věcmi ve sprše. Proto máme docela velké účty za vodu. Ale k tomu cowbellu, ono se to celé hodně rytmicky předělalo. Na tom má zásluhu náš basák Radomír. Udělali jsme tam mezery podle jeho návrhů, takže ten cowbell víc vynikl. A vzniklo z toho úplně něco jiného. Příkladem je skladba Chloride z našeho EP. Ze začátku to znělo jako texaský song, ale pak jsme jednoho večera byli u mě doma a pustili si samply. Najednou je to jinej vál s jinými akordy.

Kde a jak vznikalo vaše EP Upset?
PETR: My se to EPčko snažili nahrát několikrát. Vždy to bylo takové bastlení. Jakože kamarádi kamarádů se nabízeli „Já k vám přijdu s mikrofonem a to bude dobrý.“ Ono to nikdy dobrý nebylo. První probíhalo ve zkušebně. Ale náš „inženýr“ nebyl schopný zapnout nahrávání, takže jsme spoustu materiálu nahrávali znova a znova. Pak jsme byli u Honzovýho kamaráda...

HONZA: Neříkej jméno, prosím tě.

PETR: Poté jsme byli u kamaráda našeho kytaristy a tam jsme si řekli, že máme celý den, klid a vše si nachystáme. Uděláme si to hezký. Tak jsme přijeli v devět ráno v neděli, v sedm večer se podařilo zapojit poslední drátek, abychom mohli začít nahrávat. Ale to už jsme byli dost unavení. Poté jsme zkusili ještě dvě zkušebny, kde jsme si to nahráli sami. A to už nebyl takový průser. Z toho shitu udělal Ondra Novotný poslouchatelnou věc. Mimo jiné míchal i poslední Acute Dose.

Když už zmiňuješ Acute Dose. Cítíte se být součástí nějaké scény?
HONZA: Ano, my to máme i v nějakém biu, které používáme na koncerty. Přesně „čtveřice hlasící se k současné brněnské kytarové renesanci“. Já s Lukášem, kytaristou Acute Dose, bydlím na bytě. Takže se potkáváme při snídani. A Brno je dost malé, takže není problém se potkávat s lidmi. Asi se snažíme být součástí téhle scény, která je pro nás přirozená, protože jde o naše přátele.

Nejste z toho unavení? Potkáváte se na podiu se stejnými typy kapel třeba. PETR: To není o tom, že je potkáváme na podiu, ale i pod ním. Je to trošku neustálá recyklace. Ti lidé na tebe nemají pochopitelně objektivní názor.

HONZA: Já nevím, jestli s tím dokážu souhlasit. V něčem má Petr pravdu. Byli jsme na koncertu David Invalid a první řada byli jen muzikanti z Brna. Na druhou stranu si hrozně vážím supportu, který nám tyto kapely dávají.

Existuje mezi lokálními kapelami konkurence nebo závist? Vedou známosti k hostování? Je pro kapelu na počátku existence vhodné „zaháčkovat se“ v rámci jedné scény? Poslouchejte celý rozhovor!

Info

Guilty Echoes Fb profil

Finále 1Band2Play
3. 5. 2018, 21:00
Praha, klub FAMU
fb událost

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce 24.06.2019

Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.