Články / Recenze

Guru psychomagie autobiografický – Jodorowsky

Guru psychomagie autobiografický – Jodorowsky

prof. Neutrino | Články / Recenze | 15.08.2020

Knih o magii a autobiografií jsem přečetl nespočet. Číst psychomagickou autobiografii od člověka devatera řemesel, jako je Alejandro Jodorowsky, je ale zcela jiný level. Nejedná se totiž o žádnou instantní esoteriku, natož o nudné faktografické cévéčko, ale o knihu plnou iniciačních situací a surreálně nepravděpodobných historek. Ty autor zaznamenal a posléze interpretoval, aby ho posunuly dál na své pouti radikálního umělce a „vynálezce“ léčitelské metody psychomagie.

Coby ukrajinský Žid narozený a vyrůstající v Chile se musel vyrovnávat se svým původem. V dětství v sobě objevil dar rozbujelé imaginace, do které se utíkal před zlým světem. Jeho mládí bylo poznamenáno nezájmem rodičů, otce zarputilého stalinisty, léčícího si na něm své komplexy s malým pohlavím, které jednoho dne zahlédl, matky asexuální židovské ženy, neprojevující k němu téměř žádné city, a jeho sestry - miláčka rodiny. Uměleckou kariéru začal jako introvertní básník. Později se přiklonil k divadlu a pantomimě, aby se dostal k filmu, literatuře či komiksům a nakonec až k magii a léčitelství.

Prvními čtenáři jeho poezie byla rozmanitá bohéma v četných nočních barech a putykách v Santiagu, která mu dala zásadní lekce do života. Zde uvedl v praxi „poetický akt“, který pak už jen dále rozpracovával během svého nezkrotně činorodého života. Tehdy založil i vlastní divadlo, které však z dnešního pohledu bylo spíš radikálním performativním experimentem než činohrou, s nímž v mnohém předcházel vývoj v divadelním světě. Nakonec ve svých čtyřiadvaceti letech tajně odjel bez rozloučení a osobních věcí do Paříže, aby rodinu ani tehdejší přátele už nikdy nespatřil.

Ve Francii a střídavě i v Mexiku se Jodorowsky věnoval kromě intenzivního praktikování lucidního snění také pantomimě jako učeň uznávaných mimů. Snažil se pochopit, jak vyjádřit myšlenky a pocity nonverbálně. Inicioval performativní vystoupení, které nazval Panická efemérnost, v němž lidé z publika mohli dělat nenormální, ale i nemorální věci, kterých by se jinak neodvážili. Vyvrcholením těchto snah byla hodinová performance v mexické televizi, kde v přímém přenosu, za doprovodu kapely, zdemoloval piáno a pak se na něm symbolicky ukřižoval. Po tomto aktu si už v TV ani neškrtl. Ze zoufalství se vrhl na filmovou dráhu, aby natočil kultovní snímky jako Krtek nebo halucinogenní epopej Svatá hora, v nichž se pokusil svou nekonvenční symbolickou tvorbu materializovat na filmové plátno.

Satirické exkurzy představují jeho setkání s osobnostmi, jako byl svérázný zenový mistr Ejo Takata, poťouchlý marxistický filozof a vyznavač kabaly Erich Fromm, mág a spisovatel Carlos Castaneda (můžeme jen litovat, že kvůli mistrově průjmu nakonec nedopadla filmová spolupráce na legendárním díle Učení Dona Juana) či letmé setkání s ikonou surrealismu Andrém Bretonem, kterého však nakonec spatřil jen krátce, při defekaci. Mág, manipulátor a šarlatán Ichazo z Bolívie ho pro změnu zasvětil do tajemství LSD a magických hub. Osudným pro něj bylo setkání s mexickou šamankou a léčitelkou Pachitou, která se při svých seancích měnila v Bratra a komunikovala s nemocnými mužským hlasem. Ona ho zasvětila do tajů přírodní chirurgie, dokázala vést i složité operace jen za pomocí rukou a rezavého nože.

Jodorowsky, rozkročený mezi tarotem, symbolickou magií, šamanismem, zenem a psychoanalýzou může být směle zařazen po bok takových moderních mystiků, pohybujících se na hranici reality, snu a iluze, jako byl Carlos Castaneda, Aldous Huxley nebo Timothy Leary. Jeho zásadním poselstvím bylo: „Pokud umění neléčí, není to umění.“ Dokázal, že lidská imaginace může fungovat jako katarze psychických blokací, neuróz a vnitřních běsů zasutých hluboko v podvědomí. Člověk však dokáže tyto problémy rozkrýt a integrovat do života, pokud si sám zavčas uvědomí, že nemoc je především odrazem jeho samého. Jsou-li Jodorowského příběhy pravdivé či ne, už je na každém z nás, ovšem autor se dušuje, že minimálně jejich postavy jsou zcela reálné. Ale co je to vlastně realita?

Info

Alejandro Jodorowsky – Tanec Reality (Malvern, 2020)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pocit magie u ohně (Bios)

Richard Kutěj 07.05.2021

Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava.

Bolesť a radosť (Cassandra Jenkins)

Michal Mikuláš 03.05.2021

An Overview on Phenomenal Nature sa nepočúva ľahko. Autorka sa svojimi spoveďami odhaľuje tak veľmi, že človek sa až hanbí tej blízkosti.

Slova i varhany s vozembouchem (Petr Nikl & Miroslav Černý)

Adéla Polka 30.04.2021

Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.

Tunelem do neznáma. Nebo do sebe. (The Bug & Dis Fig)

Václav Valtr 29.04.2021

Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou se zvukem Bugova apokalyptického dancehallu.

Potulky po americkom kontinente s Wild Pink

Michal Mikuláš 27.04.2021

Prichádzajú s albumom číslo tri, na ktorom nie je cítiť hektika života rockandrollových stars...

Black Honey se domáhají rovnoprávnosti

Julie Ježková 26.04.2021

Najít rovnováhu a pokračovat v podpoře ženských interpretek, stejně jako to propaguje kapela Black Honey na svém druhém albu Written & Directed, může být správným krokem.

Soundtrack k dystopickej realite (Spoiwo)

Lucia Banáková 24.04.2021

Považujem ho za soundtrack k akejsi dystopickej realite, nie je však zrejmé, či sa jedná o nereálny sci-fi výjav alebo odkaz na zvláštnu a osamelú dobu, ktorú žijeme.

Kupředu krokem zpět (Lael Neale)

Veronika Jastrzembská 22.04.2021

Neale klade důraz na sdělení, proto celé album provází kontrast mezi tichým instrumentálním podkladem téměř bez basové linky a výrazným, čistým zpěvem.

Lana Del Rey a divoká, hladová srdce

Tomáš Kouřil 20.04.2021

Ze vzpomínek na navštívená místa, minulé partnery a kamarády je sice možné snad donekonečna těžit další a další motivy a vzpomínky.

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace