Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu #2: Obrazy z minulosti

Hádanky z Utrechtu #2: Obrazy z minulosti

Michal Pařízek | Články / Reporty | 12.11.2022

Všichni mluvili o clipping., nakonec do MeetFactory asi opravdu budu muset jít. Vynechat všechny koncerty na hlavní stagi se mi tady nepovedlo možná nikdy, i když vlastně zpět – dva tracky místních Personal Trainer jsem viděl. Ale musím to z paměti vyloženě dolovat, pozítří už o tom nebudu vědět. Stalo se toho příliš jiného, stala se Mabe Fratti.

Sedíme v Café DeRat, což, jak za ta léta asi už víte, není žádná kavárna, ale bar s kraftovými speciály z celého světa. Anglický sour k holandskému odpoledni pasuje náramně. Kamarád Koen (manažer Tramhaus nebo The Sweet Release of Death) poutavě vypráví o místní kapele We vs. Death, která v Utrechtu začínala před víc než dvaceti lety a vlastně ho navedla na DIY cestu. „Tam prostě musíš jít, to je pro místní scénu naprosto legendární místo,“ říká o Studiu Patrick, kde tihle místní veteráni hrají v neděli brzy odpoledne v rámci Tiny Room showcase: „Je to vlastně obyčejná zkušebna, ale prošli jí opravdu všichni. Je skvělé, že zrovna tohle místo pořadatelé zařadili do programu.“ Když si chcete nabrat na povinnostech, tak se zeptejte místních, co nevynechat. Jenže když tak Koena poslouchám, tak je mi jasné, že tohle opravdu vynechat nelze. S mírnou nevolí zapisuji do nedělního – už tak plného – odpoledního programu a přemýšlím, koho na tohle místní dostaveníčko vezmu. Najednou mi to dochází, stačí říct před Čajčíkem slovo legenda a bude.

Na Mabe Fratti utíkáme z nabitého koncertu Širom, bylo to skvělé, ale pořádně si je užijeme napřesrok v létě. Těšte se. Mabe Fratti se loni v žižkovském Atriu dařilo tak napůl, respektive potom, co jsme zažili včera večer, asi můžeme rovnou říct, že nedařilo. Stane se. O to větší očekávání bylo od utrechtského vystoupení, čekali jsme hodně a dostali tuplovanou porci. Mabe má unikátní dar ve svých cellových partech svádět dohromady nevídané množství nejrůznějších melodických odboček, jednotlivé prameny k sobě váže přirozeně, elegantně i vášnivě. Zároveň se nebojí ani syntezátorů, ani rámusu. V Utrechtu hrála s kytaristou a bubeníkem, v jednu chvíli se kultivovaně dronilo, jindy zase mohutně burácelo. V dříve poněkud decentním Jakobikerku nainstalovali pořádný světelný pult, takže kromě obligátních barevných kuželů se dokonce blikalo, neposedný kouřový alarm si s mlhostroji naštěstí nerozuměl pouze před koncertem. Jenže když Mabe začala zpívat, člověk na tohle všechno okamžitě zapomněl. Záměrně si odsedám od ostatních, nasazuji sluneční brýle a pouštím všechny myšlenky stranou. Teda skoro všechny.

Po koncertě bez váhání kupuji obě desky, Richard Foster mě Mabe představuje a slibuje, že nás propojí ještě mailem. Rozhovor prostě udělat musíme, po takovémhle koncertě to jinak nejde. S Nancy Mounir mám rande v sobotu ve dvě odpoledne, taky chtěla dělat rozhovor raději až po vystoupení. Na kouzelné hauntologické desce Nozhet El Nofous (Promenáda duší) oživuje skladby zpěvaček a zpěváků, kteří byli na vrcholu plus minus před sto lety. Ve spolupráci s místním The Flare Quartetem, dvěma uvaděči a okouzlující projekcí se promenáda na pódiu mění v pozoruhodnou hodinu dějepisu, během níž se kaskáda obrazů z minulosti mísí s myšlenkami na dnešek i na budoucnost. Pokud jsem předtím nevěděl, o čem se spolu budeme bavit, teď to nevím dvojnásob. Stejně tak jsem ještě nepřišel na to, jak vyřešit dnešní podvečer, kdy se do střetu Derya Yildirim, Irena a Vojtěch Havlovi a Lex Amor přidalo trumfové eso v podobě Lucrecie Dalt.

Info

Le Guess Who? 2022
10.-13. 11. 2022
Utrecht, Holandsko
web festivalu

foto © Tim van Veen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Eartheater, s tebou je vše jednodušší

Jakub Béreš 14.07.2024

Zatímco se před osmi lety na scéně ještě hledala, dnes pravidelně spolupracuje se jmény jako Sega Bodega nebo Caroline Polacheck... Eartheater v Praze.

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)

Kryštof Kočtář 14.07.2024

Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace