Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek | Články / Reporty | 15.11.2021

Bylo velmi zábavné to pozorovat. Obzvlášť shora. Nutnost sezení v sálech poslední den festivalu s sebou přinesla logicky omezení kapacity, fronty, spoustu minut strávených čekáním a úplně odlišnou strategii. Pokud už se člověk do nějakého sálu dostal, tak z něj jen tak neodešel. Leda že musel do jiné fronty. Poslušné publikum většinu času vzorně sedělo, ale při koncertě Sons of Kemet se to vydržet nedalo. Právě při pohledu shora bylo krásně vidět, jak se všichni postupně začínají hýbat, jak sebou šijí, jak se přidávají další. Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk v první řadě se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě. Během několika málo sekund tančil celý sál. Důstojné zakončení.

Tým okolo Le Guess Who? si s letošním ročníkem užil své. Vzpomeňme zrušený loňský rok, průběžné a výrazné změny v line-upu po celou dobu příprav či nejistotu, zda bude moct akce vůbec proběhnout. Čím se festival blížil, tím bylo jasnější, že omezení kapacity bude nutností, podobně jako ukončení programu o půlnoci. Když nizozemská vláda dva týdny před zahájením ohlásila, že žádné změny v aktuálních opatřeních nechystá, vypukla jen špatně tlumená euforie, kterou pořadatelé podpořili oznámením čtyřiceti nových programových bodů. Tehdy samozřejmě nikoho nenapadlo, že se věci mohou tak brzy změnit, notabene uprostřed akce. Přesto tým Le Guess Who? vše zvládl neuvěřitelně hladce a elegantně. Člověk si sice mohl občas ulevit, že se mu ve frontě stát nechce a že nejde stihnout ani třetinu toho, co si předsevzal, ale bylo nutné mít na paměti, že jsme mohli od soboty sedět na hotelu. Když pořadatelé ohlašovali Rok změny, možná ani netušili, jak velká bude. Co se naopak nezměnilo vůbec, je nadšení a zaujetí pro akci ze strany pořadatelské crew i publika. Přes desítky zrušených koncertů a dalších komplikací převažovaly pozitivní a pochvalné komentáře.

John Dwyer si kurátorství části Le Guess Who? vysloveně užíval, bylo možné ho zahlédnout na spoustě koncertů již od čtvrtka, na jeho projekty pak přišla řada až na závěr festivalu. Koncert Bent Arcana v sále Ronda byl povedený, maličko pink floyd junior, ale tak to se dalo čekat. Dwyer hrál v podstatě jen sóla, kterých si v Osees zřejmě moc neužije, ale celé to bylo pěkně barevné a zábavné. A byl to asi poslední nedělní koncert, na který se dalo v klidu dostat, pak už do společného chatu chodily zprávy o tom, kde a jak dlouho se stojí. Na legendy z Faust byla fronta půlhodiny před začátkem, podobně na tom bylo ojedinělé vystoupení marockých punkových Taqbir, tam už se nepouštělo ani s artist páskou. Program se měnil přímo pod rukama. Zábavné bylo pozorovat, jak si z toho umělci nic nedělají. Angel Bat Dawid si v klidu vystřihla více než půlhodinové zpoždění, které hodně lidí (včetně mě) odradilo. Ti, co zůstali, mluvili o velkém zážitku. John Dwyer s Osees zase plynule přešli ze zvukovky do koncertu, a tím pádem začali o dvacet minut dříve. První půlhodinu jejich koncertu jsem strávil ve frontě asi pátý v pořadí, pak už bylo třeba jít na Sons of Kemet. Pokud nějaký koncert vidět celý, rozhodně tento.

Před pár lety jsme právě zde na Le Guess Who? viděli prvně Sons of Kemet, tehdy ještě v XXL módu se čtyřmi bubeníky, letos přijeli v obvyklé sestavě pouze se dvěma bicími a bylo to... lepší. Ostřejší, přímější a divočejší. Hrálo se hlavně z letošního alba Black to the Future, ale díky účasti vzácného hosta Joshuy Idehena se dostalo i na famózní My Queen Is Harriet Tubman, pojmenovanou po Shabakově babičce. Angel Bat Dawid si náramně užila uvolněnou verzi Pick Up Your Burning Cross a vlastně celý koncert byl svým způsobem katarzním, euforickým zážitek. Kdoví, na jak dlouho to mohlo být naposledy. Ovšem o tom jsme se na klidné afterparty – poslední koncert končil v devět – nebavili. Naopak jsme řešili, co jsme nestihli, co plánujeme, jak to bude příště. Vlastně jako na konci každého ročníku.

Info

Le Guess Who?
11.-14. 11. 2021 Utrecht, Holandsko
web festivalu

foto © Ben Houdijk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace