Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek | Články / Reporty | 08.11.2019

„Show me your best moves! Show me!“ Takové klidné město to bývalo. Mířím v půl třetí po Vorstraat směrem k hotelu, proti mně parta rozjívených turistů na kolech, vyhrazený pruh, strana ulice, chodníky, všechno jedno. Tolik k cyklo dopravě v Utrechtu, kola, kam se podíváš, zúčastnit se tohoto rodea jednoduše nechcete. Místní vědí, přespolní mají buď respekt, nebo nadbytek kuráže. První den třináctého Le Guess Who? je u konce, ani se nechce říct, že to bylo zase nejlepší, ale bylo. Dobře že takové akce jsou.

Na letišti vtipkujeme o věku i počtu účastí, je nás zase o něco víc, chtělo by se říct desítky, ale nebudeme se chlubit předem. Utrechtská přehlídka je každým rokem dotaženější, a to, že většina z nás zná sotva polovinu programu, taky vůbec není na škodu. Kde začínáš, ptají se debutanti i zkušení. U čarodějky, odpovídám, a tak se stalo. (Když tedy nebudeme počítat delikátní tonkotsu od šéfa v Sanju Ramen, kam se dost pravděpodobně ještě vrátíme, takže zatím jen skromně – jsou nejlepší.) Octavia Mendoza Anario alias La Bruja del Texcoco má sice vousy, svaly i břicho, ale čaruje každým gestem ruky, každým pohybem prstu. Přesně z těchhle důvodů je Le Guess Who? unikátní. To, co by leckde bylo pouhou pikantností, tady naprosto zapadá do kontextu.

Můžeme se bavit o exotice nebo posedlosti (prázdnou) formou, jenže to není tak jednoduché. La Bruja del Texcoco může oprávněně zavánět queer burleskou, ale takové je celé Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou, fanfarónstvím a magickým realismem. Zároveň taky naprosté unikum a zábava, bez jakékoli impertinence. La Bruja del Texcoco ukazuje folklór z dříve nevídané, zakázané stránky – queer tradice je v celé Latinské Americe letitá, v okolí Oaxacy se muxes (osoby narozené jako muž, ale cítící se coby ženy) považovali za třetí pohlaví již v kultuře Zapoteců, ale dodnes stíhaná a zesměšňovaná, nejpoužívanější nadávka v populárním seriálu Narcos je nejlepším důkazem. Presidente marica. Pamatujete? (Co bysme za to dali, že?)

Přes všechnu přehnanost, nemotornost a možná i lacinost – Octavia skutečně neumí pořádně hrát ani na housle, ani na harfu a mariachi kytarista, který ji doprovázel, byl vyloženě tragický – čarodějná show La Bruja del Texcoco byla pohlcující. Nechybělo střídání pestrých kostýmů ani zaklínání kouřem, zkostnatělým hadím ocasem i mnoha úsměvy, yo soy feminina zaznělo mnohokrát, nebyl důvod nevěřit. Pokládat pohanské i křesťanské symboly vedle sebe je další latinskoamerické unikum, každý, kdo četl romány Louise de Bernièra, ví, o čem je řeč. Nechyběl ani taneček, na který protagonistka vyměnila aztécké sandály za lodičky s bryskní linií Manola Blahnika. Znalci world music neunesli příliš mnoho emocí a odcházeli s kafráním, ostatní aplaudovali v pozoru a s hvízdáním, včetně šéfky Colours of Ostrava, která celou show sledovala z první řady. La bruja? La reina!

fotogalerii z prvního festivalového dne najdete tu

První den nebyl jen o magickém realismu, samozřejmě. Jeden z letošních kurátorů Patrick Higgins předvedl spolu s Nicolasem Jaarem premiéru nového projektu Aeaea (odborníci na elektronickou alternativu, prosím, vysvětlete), někdejší frontman Super Furry Animals Gruff Rhys představil nedávno vydané album Pang! a v nejlepším světle se ukázali také (téměř) domácí The Sweet Release of Death, kteří před totálně zaplněným klubem Ekko uvedli novinku The Blissful Joy of Living. Ti, kdo mají alespoň trochu možnost se jít podívat do Kabinetu nebo Underdogs’ příští týden, by rozhodně neměli váhat. Mezitím už ale chodily zprávy z hlavního sálu, kde řádil projekt Zonal ve společnosti Moor Mother. Víc kouře? Jistě, kdykoli, tohle bylo hluboké, hlasité i zasahující.

„Show me your best moves! Show me!“ Běží mi hlavou při ranním běhu v parku mrňavé císařovny Wilhelminy, které samozřejmě sedí na hlavě racek, jak jinak. Album De Brujas Peteneras y Chachalacas od vousaté čarodějky z Oaxacy dohrálo ve chvíli, kdy na mě zaútočila divoká kachna – uhranutí, trest nebo si to mám pustit ještě jednou? Jenže to už běží na repeat A Palé, ještě horký singl od Rosalíi. Letos pátý a zase do černého. Královna, kam se podíváš. A to nás v Utrechtu ještě čeká Sudan Archives, Lafawndah, Jenny Hval, Holly Herndon nebo Asha Puthli. Nějak to tu asi vydržíme.

Info

Le Guess Who? 2019
7.-11. 11. 2019
Utrecht, Nizozemí
fb událost
web festivalu

foto @ Le Guess Who?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.

Závěsy a ručníčky (She Past Away)

Michal Smrčina 06.11.2019

V sále není horko, ale kapela i přes sporé pohybové kreace vystupuje s nasazením a pravidelně si otírá pot či make-up do připravených ručníčků.