Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu – Stay weird!

Hádanky z Utrechtu – Stay weird!

Michal Pařízek | Články / Reporty | 10.11.2018

„Zatím všechno funguje, tak dobrý,” ulevil si Paddy Steer po druhé skladbě a při pohledu na stage se téměř hmatatelné úlevě nešlo ani trochu divit. Sólo bicí kombinované s hračkářstvím a pokoutní laboratoří bláznivého Orfanika, po ruce pájka a gaffa neustále v pohotovosti. „Tomu, co dělám, opravdu neříkám elektronika,“ prozradil o sobě před dvěma lety v rozhovoru pro The Quietus solitér z Manchesteru, a přestože analogových zvuků využívá zejména, je jasně vidět, kolik staré dobré ruční práce se za jeho produkcí (a kostýmy) skrývá. Překvapení? Okouzlení!

Le Guess Who? je, jako každý festival, hlavně o logistice – kterou cestou se vydat, kde být dřív, kam stačí jen nakouknout, o co nepřijít a čeho se vyvarovat. Jedno pochybné rozhodnutí snadno ovlivní celý večer, a to ani nemusíte čekat na japonskou čtveřici Bo Ningen, která se cestou do Utrechtu zasekla na několik hodin v dopravním pekle – jak situaci nazval jejich manažer – u belgických Antwerp. Místo ve tři odpoledne dorazili v devět večer, z domluveného rozhovoru zůstal zatím pouze příslib, ale manažer alespoň komunikuje. Narozdíl od všech, se kterými měl v Utrechtu mluvit kolega Čajčík, ale ten si zde alespoň užívá ty nejlepší koncerty podzimu. O zprávy jako „Jpegmafia okamžitě“ nebo „Bliss Signal epično“ není nouze, zásadní zážitky kamarádů jdou zjevně ruku v ruce s osobním špatným výběrem. Ale všeho do času.

Utrecht je na podzim nádherný, tedy pravděpodobně i jindy, ale to jsem tu nebyl. Letošní listopad je naštěstí celkem přívětivý, tudíž procházky podél kanálů a kličkování v úzkých uličkách jsou vlastně radost. Nejkratší cesta z kostela Janskerk do klubu Ekko vede právě postranními uličkami, kde sice nechybí náruživí cyklisté, alespoň jich tu ale není tolik a nepředhánějí se. Nejdříve spěcháme na King Champions Sound, posléze na Vashti Bunyan, obojí je potřeba vidět, u obojího je po několika skladbách jasné, že zítra si na to nevzpomeneme. Podobně jako na koncert Jessicy Pratt, v duchu se proklínám za to, že jsem nevyrazil na belgické Stuff., kteří hrají na druhé straně města. Maličko ukonejší Kojey Radical, ale taky to nějak není ono – příliš roztříštěné a nesoustředěné, jistě, chtělo by se skandovat, ale zoufale chybí intenzita i napětí.

Možná i tyhle zkušenosti varovaly při prvotním nadšení z Paddyho Steera. Ten člověk musí být z Brna, říkám si po pár minutách. Samozřejmě není, Manchester vládne. Po domácku vyráběné nástroje i kostýmy – staré radiopřijímače, ozvučené motocyklové helmy a změť kabelů, světýlek a nejrůznějších perkusí. Všechno elektrifikované, rozestavěné okolo jednoduché bicí soupravy a ovládané čtyřmi končetinami a zjevně pozoruhodným mozkem osoby, která stejnou měrou připomíná Moondoga, Čaryfuka nebo Ventolina. Proto funk? Elektro lounge? Hlavní je, že je to skvělá zábava a pastva pro všechny smysly, navíc podobně dobře kupodivu funguje i album Bifurcation Arrows Misleading Visual, soundtrack při psaní tohoto textu. Dávají tady něco do kafe, nebo co se to děje?

Z exhibice Paddyho Steera se odejít nedalo, zvláště když začal představovat „kapelu“: „Téhle tyčce říkám klobása, hele, jaký má pěkný zvuk, tohle je zase Leggy, podívejte, jak se mu třesou nohy.“ Jpegmafia měl poté samozřejmě a beznadějně vyprodáno, pár minut na Black Mass fajn, ale solitéra z Manchesteru z hlavy nevytloukly ani exponované basy, ani pohled na kolegu o pár metrů vlevo, který na razantní beaty suverénně aplikoval tradiční air guitar. A Bo Ningen na závěr? Jako cesta do vesmíru – nové věci hodně jiné, hned dvě dubové hlubiny a jednou dokonce něco jako rap (a pozor – v angličtině!). Divné, vtahující a fantastické. Heslo místního The Village Coffee na divoké Voorstraat zní Stay Weird. Zatím dobrý.

Info

Le Guess Who? 2018
8. - 11. 11. 2018
Utrecht, Nizozemí
fb událost

foto: Le Guess Who?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes To Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

redakce 03.10.2019

Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry CAMPu.

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

redakce 02.10.2019

Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných.