Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu – Stay weird!

Hádanky z Utrechtu – Stay weird!

Michal Pařízek | Články / Reporty | 10.11.2018

„Zatím všechno funguje, tak dobrý,” ulevil si Paddy Steer po druhé skladbě a při pohledu na stage se téměř hmatatelné úlevě nešlo ani trochu divit. Sólo bicí kombinované s hračkářstvím a pokoutní laboratoří bláznivého Orfanika, po ruce pájka a gaffa neustále v pohotovosti. „Tomu, co dělám, opravdu neříkám elektronika,“ prozradil o sobě před dvěma lety v rozhovoru pro The Quietus solitér z Manchesteru, a přestože analogových zvuků využívá zejména, je jasně vidět, kolik staré dobré ruční práce se za jeho produkcí (a kostýmy) skrývá. Překvapení? Okouzlení!

Le Guess Who? je, jako každý festival, hlavně o logistice – kterou cestou se vydat, kde být dřív, kam stačí jen nakouknout, o co nepřijít a čeho se vyvarovat. Jedno pochybné rozhodnutí snadno ovlivní celý večer, a to ani nemusíte čekat na japonskou čtveřici Bo Ningen, která se cestou do Utrechtu zasekla na několik hodin v dopravním pekle – jak situaci nazval jejich manažer – u belgických Antwerp. Místo ve tři odpoledne dorazili v devět večer, z domluveného rozhovoru zůstal zatím pouze příslib, ale manažer alespoň komunikuje. Narozdíl od všech, se kterými měl v Utrechtu mluvit kolega Čajčík, ale ten si zde alespoň užívá ty nejlepší koncerty podzimu. O zprávy jako „Jpegmafia okamžitě“ nebo „Bliss Signal epično“ není nouze, zásadní zážitky kamarádů jdou zjevně ruku v ruce s osobním špatným výběrem. Ale všeho do času.

Utrecht je na podzim nádherný, tedy pravděpodobně i jindy, ale to jsem tu nebyl. Letošní listopad je naštěstí celkem přívětivý, tudíž procházky podél kanálů a kličkování v úzkých uličkách jsou vlastně radost. Nejkratší cesta z kostela Janskerk do klubu Ekko vede právě postranními uličkami, kde sice nechybí náruživí cyklisté, alespoň jich tu ale není tolik a nepředhánějí se. Nejdříve spěcháme na King Champions Sound, posléze na Vashti Bunyan, obojí je potřeba vidět, u obojího je po několika skladbách jasné, že zítra si na to nevzpomeneme. Podobně jako na koncert Jessicy Pratt, v duchu se proklínám za to, že jsem nevyrazil na belgické Stuff., kteří hrají na druhé straně města. Maličko ukonejší Kojey Radical, ale taky to nějak není ono – příliš roztříštěné a nesoustředěné, jistě, chtělo by se skandovat, ale zoufale chybí intenzita i napětí.

Možná i tyhle zkušenosti varovaly při prvotním nadšení z Paddyho Steera. Ten člověk musí být z Brna, říkám si po pár minutách. Samozřejmě není, Manchester vládne. Po domácku vyráběné nástroje i kostýmy – staré radiopřijímače, ozvučené motocyklové helmy a změť kabelů, světýlek a nejrůznějších perkusí. Všechno elektrifikované, rozestavěné okolo jednoduché bicí soupravy a ovládané čtyřmi končetinami a zjevně pozoruhodným mozkem osoby, která stejnou měrou připomíná Moondoga, Čaryfuka nebo Ventolina. Proto funk? Elektro lounge? Hlavní je, že je to skvělá zábava a pastva pro všechny smysly, navíc podobně dobře kupodivu funguje i album Bifurcation Arrows Misleading Visual, soundtrack při psaní tohoto textu. Dávají tady něco do kafe, nebo co se to děje?

Z exhibice Paddyho Steera se odejít nedalo, zvláště když začal představovat „kapelu“: „Téhle tyčce říkám klobása, hele, jaký má pěkný zvuk, tohle je zase Leggy, podívejte, jak se mu třesou nohy.“ Jpegmafia měl poté samozřejmě a beznadějně vyprodáno, pár minut na Black Mass fajn, ale solitéra z Manchesteru z hlavy nevytloukly ani exponované basy, ani pohled na kolegu o pár metrů vlevo, který na razantní beaty suverénně aplikoval tradiční air guitar. A Bo Ningen na závěr? Jako cesta do vesmíru – nové věci hodně jiné, hned dvě dubové hlubiny a jednou dokonce něco jako rap (a pozor – v angličtině!). Divné, vtahující a fantastické. Heslo místního The Village Coffee na divoké Voorstraat zní Stay Weird. Zatím dobrý.

Info

Le Guess Who? 2018
8. - 11. 11. 2018
Utrecht, Nizozemí
fb událost

foto: Le Guess Who?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.