Články / Recenze

Hand. Cannot. Erase. (Steve Wilson)

Hand. Cannot. Erase. (Steve Wilson)

Pavol Gajdoš | Články / Recenze | 24.04.2015

Progresívny rock začal byť už dávnejšie akýmsi pytlom na všetko, kde sa hádže pomaly každá gitarová hudba komplexnejšia od Foo Fighters... Mnoho kapiel aj ich fanúšikov stratilo trpezlivosť pre invenciu objavovať vlastný ksicht, a preto je veľmi dôležité rozlišovať, kto má dnes sviečku a kto oheň. Angličan Steven Wilson jednoznačne horí už pár rokov a vytrvalo si prikladá polienkami myslenia zvukového architekta, kompozičného experimentátora a filmového režiséra. Najnovšie z toho vzišiel album Hand Cannot Erase.

Príbeh je inšpirovaný skutočnými udalosťami okolo Joyce Carol Vincent, ktorá sa dobrovoľne na prelome tisícročí vymazala v Londýne z povrchu zemského, až pokým tri roky nato nenašli jej mŕtvolu vysušenú vo vlastnom byte. Wilson parafrázoval tento príbeh a zameriava s v ňom na kritiku súčasného virtuálne zjednodušeného spôsobu života, ako aj jeho príčin či dôsledkov. Od posledného albumu sa dej premiestnil smerom do prítomnosti a havraních duchov vystriedali počítače a odcudzenie. Hudobne aj zvukovo znie modernejšie, aktuálnejšie, no zároveň popovejšie a svetlejšie. Materiál bol písaný pre konkrétnych hudobníkov, a tak sú jednotlivé party ušité na mieru. Najviac žiari dvojica z kapely Aristocrats: gitarista Guthrie Govan a bubeník Marco Minnemann, ktorých virtuozita ale vždy ostáva v službách pesničky.

Po krátkej a intímnej First Regret nasleduje desaťminútovka 3 Years Older s množstvom zmien a poslucháčovi je hneď jasné, že je v teritóriu releasov na viacej vypočutí. Pestrá zvuková paleta sa odhaľuje ihneď v dokonalej produkcii s citom pre každý detail. Titulná Hand Cannot Erase prekvapuje sebavedomou hymnickosťou, za ňou nasleduje klipovka Perfect Life s jemnou elektronikou, hodná svojho názvu. Piata Routine charakterizuje celý album textovo, náladovo i hudobne. Po nej nasledujú dramatická Home Invasion s floydovským groovom a inštumentálna Regret # 9, kde zažiaria všetci hráči, no Govan v sóle akoby sumarizuje históriu elektrickej gitary. Chytľavá Transience by mohla mať rádiové ambície, no nasledujúca epická Ancestral si už vyžaduje pozornejšie ucho. Sláčikové nástroje sa striedajú s metalom, s flautovým ambientom či crimsonovským melotrónovým peklom. Predposledná Happy Returns graduje nahrávku v bezstarostnom duchu a všetko uzatvára jemná Ascedant Here On.

Steve Wilson na štvrtom sólovom albume dopĺňa za hanlivé slovo na P viac písmen ako len R, O a G a je naozaj progresívny, ako najlepšie vie. Aj keď horí na hranici svojich hrdinov z pred skoro pol storočia, horí s nimi a správne tuší, že ich popol už nikto neroztriedi.

Info

Steve Wilson - Hand. Cannot. Erase. (Kscope, 2015)
www. stevenwilsonhq.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.