Články / Reporty

Hang drum je zpátky: Portico Quartet

Hang drum je zpátky: Portico Quartet

Martin Pavlovič | Články / Reporty | 15.10.2017

Se členy Portico Quartet jsme se v Praze mohli naposledy setkat v roce 2015, kdy tři ze čtyř původních členů vydali pod názvem Portico album Living Fields (Ninja Tune). Místo typického nujazzového zvuku s charakteristickými hang drumy šlo o temný a silně elektronický pop, v rámci žánru však spíše průměrný a podobné ohlasy provázely i tehdejší vystoupení. S letošní deskou Art in the Age of Automation se do názvu opět vrátilo slovo Quartet a jde také o první nahrávku s novým perkusistou Kierem Vinem. Návrat je to i žánrový, opět následujeme směr nastolený debutem Isla a opět jde o velice povedenou záležitost.

Asi kvůli složitému rozmístění nástrojů a jejich nazvučení se koncert obešel bez supportu, navíc Portico Quartet nastoupili s hodinovým zpožděním. Skladba Endless funguje stejně dobře jako otvírák alba i koncertu a takřka plnou Akropoli okamžitě proměnila v jeden hluboce zasněný, zlehka se pohupující celek. Kromě dalších písní z aktuální desky zaznělo i mnoho starších kousků, třeba i Line (Isla) nebo Ruins (eponymní Portico Quartet). Přestože Kier Vine u jejich zrodu nestál, nebylo na něm během hraní na klávesy a hang drumy znát jakékoliv zaváhání, totéž platilo i pro zbytek kapely. Skvělou práci odváděl zvukař.

fotogalerie z koncertu tady

Stejně jako hudba bylo minimalistické i nasvětlení, které skladbám dodávalo další rozměr. I díky němu se podařilo publikum rozhýbat, což s ohledem na charakter hudby není samozřejmost. Oproti třeba ne nepodobným Hidden Orchestra není živé vystoupení Portico Quartet doplněno žádnými vizuály, nedá se ale říct, že by to bylo potřeba, pozorovat čtveřici při práci je dostatečně potěšující. Někoho mohlo překvapit, že se v popředí nachází bubeník Duncan Bellamy. Ten byl jediný, kdo k publiku občas promluvil, i v tomto ohledu se držel minimalistického pojetí. Dobrý dojem z prostoru i publika byl ale na čtveřici znát, bouřlivý potlesk odměnila tučným přídavkem o čtyřech skladbách, končilo se s desátou policejní.

Portico Quartet nepřinesli ani s novou deskou, ani v rámci doprovodné tour nic revolučního. Pokud pomineme odbočku jménem Living Fields, drží se stále svého a jsou v tom stále skvělí. Ale faktem je, že tento přístup představuje riziko vyčerpání potenciálu.

Info

Portico Quartet (uk)
10. 10. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.