Články / Reporty

Harmonie různosti (Kamasi Washington)

Harmonie různosti (Kamasi Washington)

Akana | Články / Reporty | 09.07.2019

Mnozí mají Kamasiho Washingtona za vizionáře, ne-li za spasitele jazzu. Myslím, že takové hodnocení je přece jen trochu přepjaté, přestože bych se svoje znalosti jazzové evoluce neodvážil označit za víc než jen povšechné. Americký saxofonista, skladatel a producent výrazivo žánru nijak radikálně neinovuje, je spíše eklektikem než vynálezcem, to ale nemění nic na faktu, že jeho desky, a tím spíše koncerty jsou jedinečným a nebojím se říct extatickým zážitkem. Co totiž Washingtonovi upřít nelze, je, že vrátil (jistě že ne jako jediný) do už poněkud upjatého jazzového světa čerstvost, vzrušivost a schopnost nést poselství, které osloví víc než jen uzavřenou komunitu zasvěcenců.

V jistém smyslu totiž vizionářem skutečně je: svou hudbu dává do služeb představě jiného světa. Světa alespoň lepšího, když už ideální být nemůže. Vzletná slova, která ten večer z pódia zazněla, o tom, jak nemáme svou rozdílnost jen tolerovat, ale přímo oslavovat, protože jsme do jednoho krásní, by v jiném kontextu byla patetickou bublinou, ale hudba Washingtonovy kapely jim propůjčuje věrohodnost a legitimitu. V případě skladby Truth, která byla tímto prohlášením uvedena, dokonce zcela názorně. Z rozdílných motivů, převzatých z několika dalších saxofonistových skladeb, v ní povstává velkolepá, kypící hudební freska nastolující novou a kýženou harmonii různosti.

Slovo velkolepý ke Kamasimu Washingtonovi pasuje, a to nejen díky jeho postavě. Skladby, které v neděli v Akropoli zazněly, samozřejmě nepostrádaly ani intimnější zákoutí, jemné detaily a nuance, ale jejich gró leží v mohutných crescendech, do nichž, poháněny dravě funkující rytmikou se zdvojenými bicími, eskalují jak jednotlivé sólové výstupy, tak ústřední chorusy a s nimi i celé kompozice. Závěrečná Fists of Fury, skvostně přearanžovaná titulní píseň z klasického akčňáku s Brucem Leem z loňského dvojalba Heaven and Earth, byla nejnázornějším příkladem, po němž zůstal jen zatajený dech. Po takovém finále by se sice za přídavek nikdo nezlobil, ale vlastně by už byl nadbytečný.

fotogalerii z koncertu si můžete nalistovat zde

Ze sedmi hudebníků tvořících Washingtonův band se sluší jako prvního jmenovat leaderova otce Rickeyho, hrajícího na příčnou flétnu a soprán saxofon, ze sólových výstupů, k nimž postupně dostal prostor každý hráč, mě osobně nejvíce bavily dva, jimiž se blýskl kontrabasista Miles Mosley. Atraktivní byl samozřejmě i exhibiční bubenický dialog Tonyho Austina a Ronalda Brunera, stejně jako extravagantní klávesové kejkle Brandona Colemana, zpěv i rozvlněné paže Patrice Quinn a nepostradatelný byl i nejméně nápadný trombonista Ryan Porter. Všichni jsou zvyklí na větší auditoria, než je, byť vyprodaný, sál Paláce Akropolis. Přesto nemám ani stín podezření, že by kdokoli z kapely vystoupení šidil. Radost z hudby byla takřka hmatatelná a hvězdných výstřelků by se tu jeden nedočkal. Další věcí, která Kamasiho Washingtona charakterizuje a v souvislosti s jeho hřmotnou vizáží obzvlášť vynikne, je totiž sympatická pokora, s jakou přistupuje ke své hudbě, ke svému nástroji, spoluhráčům a samozřejmě i k posluchačům. Vizionář? Možná. Spasitel? Jak je libo. Extraligový muzikant s velkým srdcem zcela určitě.

Info

Kamasi Washington (us) 7. 7. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Štěstí neznamená mnoho mušlí (Vivat Vila!)

Lucia Banáková, Veronika Miksová 29.07.2021

Spolek Živá vila se snaží zachránit funkcionalistickou Kralovu vilu před demolicí a nadto pořádá festival Vivat Vila. Jaké to bylo?

Urbex s hudbou (Pop Messe)

Veronika Jastrzembská 28.07.2021

Je jedna hodina odpoledne, ve vzduchu se líně povaluje závan léta, na obloze pálí polední sluce.

Rubáš nemá kapsy (Slavnost v houští)

Jiří Přivřel 27.07.2021

Houby sice nerostly, ale z lukovského houští s prázdnou nikdo neodešel.

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace