Články / Reporty

Harmonie různosti (Kamasi Washington)

Harmonie různosti (Kamasi Washington)

Akana | Články / Reporty | 09.07.2019

Mnozí mají Kamasiho Washingtona za vizionáře, ne-li za spasitele jazzu. Myslím, že takové hodnocení je přece jen trochu přepjaté, přestože bych se svoje znalosti jazzové evoluce neodvážil označit za víc než jen povšechné. Americký saxofonista, skladatel a producent výrazivo žánru nijak radikálně neinovuje, je spíše eklektikem než vynálezcem, to ale nemění nic na faktu, že jeho desky, a tím spíše koncerty jsou jedinečným a nebojím se říct extatickým zážitkem. Co totiž Washingtonovi upřít nelze, je, že vrátil (jistě že ne jako jediný) do už poněkud upjatého jazzového světa čerstvost, vzrušivost a schopnost nést poselství, které osloví víc než jen uzavřenou komunitu zasvěcenců.

V jistém smyslu totiž vizionářem skutečně je: svou hudbu dává do služeb představě jiného světa. Světa alespoň lepšího, když už ideální být nemůže. Vzletná slova, která ten večer z pódia zazněla, o tom, jak nemáme svou rozdílnost jen tolerovat, ale přímo oslavovat, protože jsme do jednoho krásní, by v jiném kontextu byla patetickou bublinou, ale hudba Washingtonovy kapely jim propůjčuje věrohodnost a legitimitu. V případě skladby Truth, která byla tímto prohlášením uvedena, dokonce zcela názorně. Z rozdílných motivů, převzatých z několika dalších saxofonistových skladeb, v ní povstává velkolepá, kypící hudební freska nastolující novou a kýženou harmonii různosti.

Slovo velkolepý ke Kamasimu Washingtonovi pasuje, a to nejen díky jeho postavě. Skladby, které v neděli v Akropoli zazněly, samozřejmě nepostrádaly ani intimnější zákoutí, jemné detaily a nuance, ale jejich gró leží v mohutných crescendech, do nichž, poháněny dravě funkující rytmikou se zdvojenými bicími, eskalují jak jednotlivé sólové výstupy, tak ústřední chorusy a s nimi i celé kompozice. Závěrečná Fists of Fury, skvostně přearanžovaná titulní píseň z klasického akčňáku s Brucem Leem z loňského dvojalba Heaven and Earth, byla nejnázornějším příkladem, po němž zůstal jen zatajený dech. Po takovém finále by se sice za přídavek nikdo nezlobil, ale vlastně by už byl nadbytečný.

fotogalerii z koncertu si můžete nalistovat zde

Ze sedmi hudebníků tvořících Washingtonův band se sluší jako prvního jmenovat leaderova otce Rickeyho, hrajícího na příčnou flétnu a soprán saxofon, ze sólových výstupů, k nimž postupně dostal prostor každý hráč, mě osobně nejvíce bavily dva, jimiž se blýskl kontrabasista Miles Mosley. Atraktivní byl samozřejmě i exhibiční bubenický dialog Tonyho Austina a Ronalda Brunera, stejně jako extravagantní klávesové kejkle Brandona Colemana, zpěv i rozvlněné paže Patrice Quinn a nepostradatelný byl i nejméně nápadný trombonista Ryan Porter. Všichni jsou zvyklí na větší auditoria, než je, byť vyprodaný, sál Paláce Akropolis. Přesto nemám ani stín podezření, že by kdokoli z kapely vystoupení šidil. Radost z hudby byla takřka hmatatelná a hvězdných výstřelků by se tu jeden nedočkal. Další věcí, která Kamasiho Washingtona charakterizuje a v souvislosti s jeho hřmotnou vizáží obzvlášť vynikne, je totiž sympatická pokora, s jakou přistupuje ke své hudbě, ke svému nástroji, spoluhráčům a samozřejmě i k posluchačům. Vizionář? Možná. Spasitel? Jak je libo. Extraligový muzikant s velkým srdcem zcela určitě.

Info

Kamasi Washington (us) 7. 7. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nuda v divadle? (Po celou dobu představení probíhá představení)

Petra Antalová 05.12.2021

Inscenace brněnského HaDivadla nazvaná Po celou dobu představení probíhá představení představuje nový experimentální formát.

Magie zvuků a chaos lockdownu (Next 2021)

Václav Adam, Jan Starý 28.11.2021

Letošní, už jedenadvacátý ročník bratislavského festivalu Next nabídl o něco výraznější jména než v minulosti a také lákavý podtitul Magie chaosu.

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Blues bez obav (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 13.11.2021

Jako by nestačila snížená kapacita sálu, kontroly u vchodů, zábradlí před pódiem zaručující potřebný odstup od vystupujících… Teď ještě změny v programu... No a co!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace