Hash & Tag: Unsound

# unsound, intelektuální aura, avatgarda

Moje účast na Unsoundu v předposlední den programu spadá téměř do té kategorie náhodného posluchačství. Lákala mě i jiná jména, ale z logistických důvodů mi vyšla pouze sobota 19. a večer v rámci série „Temporary autonomous znoe“ – sic, zóna se vlastně jmenovala THE TEMPOARRY AUTONMOOUS ZONE 2: MUTATE UPON TRANSMISSION. To je možná ta „avantgarda“ – ohlášené téma festivalu jako obecná představa „interference“. Nahodit linku designovým a textovým pozadím a vyznění nechat všanc zúčastněným hlasným rúrám aktuálnosti. Tyhle party, které Unsound dělá v Hotelu Forum, než bude shozen, totiž nejsou žádné kamarádské a tím uzavřené „kurátorství“ ve stylu ATP, atp. Žel nejsem zrovna festivalový úderník typu Jardypetříka, takže jsem třeba fidelku Peta Swansona viděl jen večer v temporálně autonomní gastrozoně, nikoliv na jeho gigu kdesi ve městě pro pár zainteresovaných. Větší stage tego Forumu s terasovou vyhlídkou na Wavel byla hodně wavy, neúnosná hlasitost beatů dala skvěle vyniknout fyzické podstatě žánrových rozdílů, z dywanů stoupal prach a lustry se hýbaly. I když třeba stejné BPM, rozevláté dubtechno Porter Ricks nebo tvrdšího Pearson Sound bylo znatelně jiné než nevyřčená coolness „zasněného“ Andyho Stotta s archiváři Demdike Stare. Echt britský, jakoby zároveň dřevěný i dřevní kopák s dost vysokým tónem byl nabouráván beaty lámanými v čase, tom přítomném i historickém.

Bryskní anachronická reinterpretace pojetí ravu jako nekonečného „tady a teď“, obzvlášť tam a tehdy: v zašlém brutalistním hotelu určenému k zániku a vedle menší stage, kde se podle organizátorů mělo obrábět post-internetové paradigma s jeho hlavními exponenty, což znělo adekvátně i po programové záměně Venus X za trianglového Evian Christ. Ten, ač třeba video z Pitchfork Music Festivalu 2013 ukazuje ničivou ruční práci s jeho původní tvorbou, předvedl „jenom“ DJ set plný real trap shitu. Mytický a ultravlivný Arca nakonec DJoval taky, i když by se to zčásti dalo nazvat „autorským setem“. Překvapivě somrácký Gobby se z post-internetového Prokrustova lože pokusil povstat se synth bicími, ovšem výsledek zněl jak český Drama Jacqua blahé paměti. Interference coby vládnoucí komunismus forem pak tak nějak zahlušil vyznění i posledního hrajícího Visionist, který jako by kvůli nastavené nigga ain’t worry ‚bout nothin‘ nálady upustil od očekávaného grimeu 2.0. Pocit „interference“ se tím ale dostavil o to silněji. Řádným klínem do pohyblivé zóny hudebních protějšků netartistů byl totiž zasloužilec RP Boo a jeho footwork, kdysi chicagská turistická kuriozita, dneska na internetu platforma vrstevnatá jako fasáda Hotelu Forum. Jo a nesmělo se tam fotit, jenom rychlokreslit.