Články / Reporty

Hauntologický make-up Bena Frosta

Hauntologický make-up Bena Frosta

loomerar | Články / Reporty | 25.10.2012

Návštěvností standardně poloprázdná MeetFactory byla o to víc naplněná očekáváním. Internetové tužby po „srovnání se zemí“, „rozložení na prvočinitele“ či podobné ne až tak metaforické představy jaksi zůstaly viset ve vzduchu společně s chlapem hlavou dolů nad zvukařem.

Jít na koncert s přesnou představou, co chci vidět a slyšet – zřejmě nemůže být protivnější postoj pro lidi, jako je Ben Frost. Neříkám, že je nějakým světoborným gestem hrát pro natěšený dav domácích uctívačů přes půlku koncertu doteď zcela neznámé věci, ale takzvaná stylová odlišnost první vlny zvuku měla jistý matoucí účinek na dav pohodlně naladěný na často zmiňovaný arvopärtovský noise. Do hlav nevidím, aplaus neslyším.

Ústřední drtič laptopu a spoluhráči byli mnohoznační už samotným pódiovým „settingem“. Tím nemyslím toliko dvě bicí soupravy po stranách, jako spíš souhru Frostových bosých nohou a chlupaté ušanky bubeníka z levého křídla, takto člena freaky big bandu Secret Chief 3. A nemluvě ani o druhém, domněle batikovanějším bicmenovi z Liturgy. Na prohlížení bylo při rozlítaném začátku času dost. Tihle dva dostáli papírovým nadějím a ve výsledku došlo na black kartáč i vykloubené parabubnování. To vše ale v prokouřené safriduosque souhře s novým hauntologickým make-upem Bena Frosta. Což je kamenem úrazu v kauze pracovně nazvané „jaktože tu za ty prachy nonstop nepadaly cihly ze stropu“. Už ne „nová vážná hudba“ zbytnělá z niterných elektronických detonací, ale vnějškové přejímání, rozpomínání se na rejstříky a zvukovou manýru vlastní „klávesovým mágům“ minulých dekád.

Frostova produkce, ozřejmující (snad) směr nové desky, byla i přes sníženou hlasitost a takřka totální absenci plíživé intenzity v něčem plnější. Při pomlácené raveové sypačce jsem se stejně soustředil hlavně na to, jaká pedantická organizace vládne synťákovým plochám, Frost dvakrát analyzuje, než se spacediskofilně zavlní (dříve zaheadbanguje). A rázová, často oslepující světla, jako by si hrála s nemožností celistvě uchopit Frostem a bubeníky kladené plochy, plné rozkolísaných syntezátorů s patetickou ozvěnou včerejška i zítřka, chce se říct v úžasu. Rozcuchaná přehazovačka a analytický pokerface führera budil dojem, že se spíš než klasického elektronického koncertu účastníme zkoumání, jak se ten klubový koncert s ohledem na rovnost beatu vlastně dělá. Vivisekce žánru coby nějakého sebeobnovujícího média – aparátu. Celé fresh jako penzionovaný Evangelos Odysseas Papathanassiou Vangelis po přijetí záchranného balíčku.

Tomu reflektivnímu dojmu nahrává i pozvolné vtahování lidí do hry, zakončené precizně nadávkovanými lákadly, známými z domácí hajfaj věže. Hitovky se organicky vynořily z oparu vzpomínek na budoucnost. Excuse me, we need the bassdrum. Tak došlo na Killshot a O God Protect Me vyždímané dosucha, až do plíživého superminimalistického riddimu, rušeného jenom strachem z konce (a kecama zpoza baru). Přídavek jako neoddělitelná součást show a pak neméně efektní zaklapnutí počítače. Konec, úklona minimálně na jedné straně a opona (sic!).

Info

Ben Frost (isl/aus)
22. 10. 2012, MeetFactory, Praha
foto (c) Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace