Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 21.03.2015
Kolem dua Tvrdý/Havelka se zčeřily mediální i fanouškovské vody. Jejich reinterpretace písní hudební vlny revolučního přelomu devadesátých let vzbouzí rozporuplné názory. Nová generace je vyzdvihuje do výšin za odvážný krok, generace devadesátých let je v rozpacích nad zvolenou formou. Původně čistě studiovou nahrávku předvedli nyní s celou kapelou a s celou parádou pro zaplněný sál v Divadle Archa.
Koncert otevřel berlínský jednočlenný projekt Golden Diskó Ship. Podobně musela působit první vystoupení Davida Bowieho v sedmdesátých letech. Nová vlna a nová forma v komprimovaném a velice přesvědčivém rouchu. Ambientní plochy, noiseová kytara, strhující přednes za statickou maskou, synchronicita hudby a videa, duch doby zakonzervovaný ve stroji a spleti kabelů spojujících jeho jednotlivé články do hudebního monolitu. Projekce zdánlivě všedních momentů, scény z plavání snímané kamerou z pohledu plavce doplňovaly koupačku hudební. Více takovýchto kosmo výletů přímo na Zemi.
Vystoupení hlavních hvězd uvodil čerstvý videoklip k písni Co ty jsi zač, oblíbená toť zřejmě otázka novodobých pražských pepíků, neboť ji parodovali již Manželé, potažmo PSH na povedené kompilaci Jižák. Poté už nebylo na co čekat. Brutální až kraftwerkovská stylizace celé kapely do bílé a neonové lemování hudebního hardwaru bylo působivé. Začali dvěma ultrapomalými skladbami Ale my stále hledáme štěstí od Michael’s Uncle a Žiletky od Psích Vojáků. Na nich bylo asi nejmarkantněji slyšet, že skladby byly původně zaranžovány a nahrány bez kapely. Bicí by si rozhodně zasloužily lepší zvuk a z uhlazeného elektrosoundu celku vyčnívaly jako chrastící a lomozící reziduum minulosti. Pak se ale zvuk usadil a sestavě velice slušely experimentálně breakbeatové variace jako Ale čert to vem od Dybbuk nebo předělávka předělávky Brixton od skupiny Panika, kde se mohly jednotlivé nástroje uvolnit z formální sevřenosti. Ve střídavě lepším a horším provedení pak osciloval celý set, přeci jen to byl speciální koncert a kapela si neměla jak osahat pódiový zvuk. Na konec přišla dodatečně dohraná a povedeně zpracovaná skladba Stejně skončíš jako já od Máma Bubo. Škoda, že se na desku nedostala. Václav Havelka pak zakončil celé vystoupení akustickou verzí Sbohem a řetěz.
Těžko říci, jestli by celý projekt sklidil takový úspěch, kdyby do těch samých podkladů napsalo duo Tvrdý/Havelka vlastní texty. Snaha přenést plody konce století minulého do toho dalšího končí všelijak. Chyba bude asi ve skladování. V garáži totiž bývá vlhko. Je to ale zřejmě duch doby. Už Nouvelle Vague udělali z curtisovského existenciálního zoufání nad nemožností vybrat si mezi rozumem a citem Love Will Tear Us Apart kavárenskou pohodičku. A tak naštvané generační výpovědi To svět se asi posral nebo topolovská zpráva z pokusu o sebevraždu Žiletky končí jako burleskně dekadentní výstřelek v rukou neškodného mainstreamu. Jisté je, že pokud nastane zombie apokalypsa, víme, čí mozek bude chtít Filip Topol.
Tvrdý/Havelka + Golden Diskó Ship (de)
18. 3. 2015 Divadlo Archa, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.