Jan Starý | Články | 18.02.2019
Jen málo hudebníků předvedlo v kariéře takový obrat jako Health. Když se před více než deseti lety vynořili na losangeleské scéně kolem DIY klubu The Smell, získali si pozornost osobitým přístupem k noise rocku, žánru, kde se do klišé padá hodně snadno. Ohromnou energií a zábavností hraničící s černým humorem si vysloužili extatické reakce, které byly umocněné kratičkými živými sety. Mezi druhou a třetí deskou ale přišla několikaletá pauza, po které se Health vrátili s bombastickým kvaziindustriálním popem. A v podobném duchu se nese i jejich zbrusu nová deska Vol. 4: Slaves of Fear, která logicky tvořila základ setu – už standardně dlouhého – v MeetFactory.
Začátek koncertu byl jako výbuch. Hlasitá kytara, úderné bicí, ohromné nasazení a především jednoduchoučké, pekelně chytlavé melodie nenechaly přemýšlet, jen se kývat do rytmu. Popové struktury Health byly tak čisté, tak záměrně a vědomě prvoplánové, že se vyznění přehoupávalo do konceptuální parodie. Přehnané bylo prostě všechno: zpěvákův androgynní projev, hlukové štěky kytary, headbang baskytaristy, který by si nezadal s Cannibal Corpse. Naprosto dávalo smysl, že se Health poslední dobou píší zásadně v kapitálkách a že na aktuálním albu takhle upravili všechny názvy skladeb.
fotogalerie z koncertu tady
Jinak než daleko za hranou by totiž koncert ani fungovat nemohl. Velká část setu, respektive tracky z poslední nahrávky, totiž kytarově stála na principech tupoučkého siláckého EBMka z devadesátek. Rovné „tucky“ ale měly oproti machistickému kontextu, ve kterém byly dříve využívány, o mnoho větší lehkost. Byla to zábava, a přece s nejednoznačnými a zásadními přesahy. Health fungovali jako dokonalé ztělesnění konceptu „ubavit se k smrti“. V setu zněly fráze jako „jsi sám“, „umrtvi se“ nebo „jsme otroci strachu“ a podobné pesimistické nebo rovnou nihilistické slogany. Ale zněly v kontextu hédonistické, konzumní hudby. Nekonečné kokainové večírky, které některé klipy Health evokují, slouží jako symbol prázdnoty, ale také vypadají jako velká, náležitě sebedestruktivní legrace. Health byli hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.
Zvláštní, ale funkční kontrapunkt dal večeru první vystupující, producent/ka Born in Flamez. Anonymní berlínský projekt, který hrál opakovaně také v rámci tamního festivalu CTM, odstartoval večer temnou bass music, jejíž introvertnost byla pravým opakem Health, ale která jako by také zkoumala stinné stránky současného městského života, byť z jiné (queer) perspektivy. Stažené, kompaktní, nečekaně silné tracky.
Health (us) + Born in Flamez (??)
15. 2. 2019 MeetFactory, Praha
foto © su
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
redakce 26.03.2024
Marie Kieslowski vydala své debutové sólové album Je všechno dobrý? před dvěma lety, nyní na něj navazuje EP s názvem Je to složitější.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Zuzana Malá 24.03.2024
Holandský festival experimentální hudby a umění má pro letošek tučnou soupisku v kategorii legend i ikon součásné avantgardy.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.