Články / Rozhovory

Health: Přečíst si newsfeed pětsetkrát za den je k ničemu

Health: Přečíst si newsfeed pětsetkrát za den je k ničemu

David Čajčík | Články / Rozhovory | 13.02.2019

Jake Duzsik was last seen December 18th in Highland Park.
Brown hair. Blue eyes. 5‘8“ 140 lbs.
IF YOU HAVE INFORMATION PLEASE CALL
(213) 259-3841

V klipu Strange Days k zatím poslednímu zveřejněnému singlu z nové desky Health s názvem Vol. 4 :: Slaves of Fear rozehrává kapela kriminální příběh s obětí i vrahem uvnitř kapely. Realisticky působící video je jen z řady temných anekdot či glos, které americká kapela původem z noiserockové scény vypouští už deset let do éteru. Od pokerového stolu v LA to s kámoši z poprockové partičky The Neighbourhood dotáhli až do pražského Fora Karlín. A ačkoliv jejich basy pravděpodobně odpálily pár citlivějších fanynek čekajících v předních řadách na headlinera někam k Florenci, sklidili nečekaný aplaus. Už v pátek si ho jistě zopakují v MeetFactory, nepochopitelnému hodnocení 3,4 na Pitchforku navzdory. Část rozhovoru s frontmanem Jake Duzsikem a basákem Johnem Famigliettim z cesty do Karlína jako návnada do světa radikálního industriálního popu, ve kterém Health nemají konkurenci.

Včera jste v doprovodu klipu k Strange Days vydali i hru na principu chatbotu na facebookovém Messengeru. To není úplně obvyklé.
Jake: Abych řekl pravdu, té hře úplně nerozumím, vyrobil ji pro nás label. Už dřív jsme v klipu k New Coke z předchozí desky použili Johnovo pravé číslo. A když jsme ho teď použili znovu v klipu k Strange Days, tak ho někdo dal do Reddit vlákna věnujícího se rozšířené realitě. A spoustu lidí začalo Johnovi volat, aniž by tušili, kdo to je. Label se toho nějak chytil a udělal s tím číslem ještě plakáty.

John: Nevím, jestli je to celé zas tak dobrý nápad… Moje rodina si to rozhodně nemyslí.

Jake: Co když se budeš procházet po LA, někdo tě vytrackuje, omráčí taserem a probudíš se spoutanej v dodávce?

Trochu mi to připomíná guerillovou kampaň, kterou dělali Nine Inch Nails pro desku Year Zero.
Jake: Jo, to bylo hodně cool.

John: Já ti nevím, všichni jsou z toho v šoku, ale upřímně – nejsou právě o tomhle klipy? Že je to celý nějaká hra? Mimochodem, v návaznosti na ten klip už vznikl hashtag #freeBJMiller (BJ Miller je bubeník Health, pozn. autora). Tak to asi funguje.

Všechny vaše desky jsou hudebně dost rozdílné. Jak byste popsali pozici Slaves of Fear v kontextu vaší diskografie?
Jake: Je ze všech nejblíže k hard rocku. Asi nejtemnější, nejtvrdší deska zatím. Co se týče intenzity, tak je srovnatelná s naším debutem, ale ten byl ujetější, noisový, ne tolik písničkový. Mezi Death Magic a Slaves of Fear sice cítíš nějakou spojitost, ale jsou tam nové prvky, je míň popová, víc industriální.

Temnota, potažmo tvrdost, vychází z témat, kterým se na desce věnuješ, nebo je to spíš obráceně?
Jake: Co se týče textů, jsou tematicky podobné těm na Death Magic. Na našich prvních dvou deskách jsi nemohl moc rozumět, co zpívám. Jsem pyšný na nějaké tehdejší texty, ale prostě je neslyšíš. Teď bych měl vymyslet něco nového, o čem zpívat, protože už všechno slyšíš zřetelně. Přijde mi, že stále zpívám o to podobném: o existenciálním strachu, výhrůžkách, smrti a nesmyslnosti. O tom, jak to celé zprocesovat. Což je v souladu s tím, jaká je moje životní filosofie. Ale to nemůžu dělat donekonečna. Asi bych měl začít psát love songy… nebo songy o rozchodech.

K titulnímu tracku Slaves of Fear – má název a téma co dělat se současnou společností, která miluje sledování černých kronik?
Jake: Nepíšeme politické písničky ve smyslu Rage Against the Machine. Ale samozřejmě reflektujeme to, co se děje okolo nás. A v tomto ohledu je temná deska ta správná deska pro dnešní dny. Neustále jen hledíme do mobilů, refrešujeme stránky a news feedy… a připadá nám, že svět je na tom nejhůř, co kdy byl. Ale to jen proto, že jsme zahlceni informačním smogem. A příliš mnoho rozhodnutí v životě děláme ze strachu.

V roce 1985 nás Live Aid upozorňoval na něco špatného, co se děje na vzdáleném konci světa, dnes můžeme vědět o každé katastrofě během jedné minuty. Neměla by nás od nich hudba spíš odpoutávat?
Jake: Měl by ses vždycky snažit najít v životě rovnováhu. Takovou, kdy máš zdravý vztah ke zpravodajství a nenecháš se jím pohltit. Musíš si uvědomit, že s některými věcmi nic neuděláš, maximálně ti můžou přivodit neurotický, závislácký tik. Projíždět vlastní newsfeed pětsetkrát za den je k ničemu.

John: Donald Trump toho hodně využívá, myslím, že by sociální sítě přesně takhle vymyslel, kdyby mohl. Pomáhá mu to tvořit chaos, pomocí kterého se drží u moci. Každý den zveřejní nějaký debilní tweet, už to nikdo ani nemá šanci sledovat.

Jake: Ještě než byl zvolen, tak se v levicových, intelektuálních kruzích diskutovalo o tom, že dřív by stačil jeden jeho skandál a byl by konec. Ale tím, že jich vytváří tolik. Každý den jinou píčovinu, že už nad tím všichni jenom mávnou rukou. Jeho voličům je to už úplně jedno.

Info

Health (us)
15. 2. 2019 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

foto (c) Libor Galia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dan Boeckner (Operators): Energie z pádu socialismu se proměnila v cynismus

redakce 09.07.2019

Jen co se znovu dala dohromady jeho domovská skupina Wolf Parade, Boeckner se znovu vrací na koncertní podia s Operators i Handsome Furs. Co nám k tomu řekl?

Ólafur Arnalds: Nejhorší tvůrčí blok

redakce 08.07.2019

Za hudbu k seriálu Broadchurch obdržel Ólafur Arnalds prestižní ocenění Britské filmové a televizní akademie. V létě představí na Colours of Ostrava skladby z posledního alba re:member, se kterým se…

Tokimonsta: Je to krásná doba

redakce 03.07.2019

Tokimonsta se letos v létě představí na Colours of Ostrava, ale i na Pohodě. Její sety jsou ekletické, plné hiphopových beatů, R&B i tanečních pasáží. Rozhovor.

Bob Hardy (Franz Ferdinand): Je to skvělý

redakce 27.06.2019

Dělat rozhovor se skotskými indie rockery Franz Ferdinand, když tušíte, že to pro každého z nich bude xtá dvanáctiminutovka v řadě, to je svého druhu řehole.

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce 24.06.2019

Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.