Články / Recenze

Hédonismus jako univerzální řešení? The Last Shadow Puppets

Hédonismus jako univerzální řešení? The Last Shadow Puppets

Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 26.05.2016

„Alex Turner and Miles Kane are sexy men with sexy lives having lots of sexy sex with their sexy girlfriends.“ Takhle se k novému albu The Last Shadow Puppets vyjádřil server Pitchfork. Everything You‘ve Come to Expect si v každém případě nehraje na hloubku, velké problémy, ani silná temata. Je to špatně?

Zatímco si ostatní členové Arctic Monkeys dali pauzu, aby se mohli věnovat rodině, trávil Alex Turner jako jediný „svobodný muž bez závazků“ čas s Milesem Kanem tvorbou druhého alba The Last Shadow Puppets, které je dle vyjádření hudebníků druhou částí plánované trilogie. Everything You‘ve Come to Expect není tak úderné jako The Age of the Understatement, je spíš pozvánkou na léto a nabádá k užívání života. To prezentuje i klip titulní písně, který se odehrává na pláži při západu slunce a píseň samotná je se svými zasněnými dvojhlasy a smyčci taky takovým svěžím větrem od moře.

Právě odlehčené smyčce a dvojhlasy jsou oblíbenými technikami Turnera a Kanea již od prvního alba. Turner se pro NME vyjádřil, že The Last Shadow Puppets mu umožňují hudebně zkoušet věci, do kterých by se normálně neodvážil pustit. Na tomhle albu se však Puppets do experimentů nepouští, spíš se drží osvědčeného modelu. Ten sice nepřekvapí, ale pořád funguje. Pozměnil se jenom koncept, který ve své vlastní realitě ironizuje glam a rock’n‘rollový život. Atmosféra nahrávky připomíná fiktivní hedonistické šedesátkové filmy, s hudebníky v hlavních rolích lamačů ženských srdcí. Není se čemu divit, James Bond se prý taky vyspal dohromady s padesáti pěti ženami, Turner a Kane ho následují za pomoci své zvláštně vulgární romantiky, která je typická i pro Arctic Monkeys a sólovou tvorbu Milese Kanea. Kontrastní je odosobnělost, která je snad důsledkem slávy a úspěchu, výší konta. Tomuto se výrazněji vymyká pouze osobní monolog a sebereflexe v The Dream Synopsis, kde se Turner zamýšlí nad tím, jestli svým povídáním o snech nenudí. Zbytek skladeb se nese v relativně slunečném duchu, připomínajícím album Arctic Monkeys Suck It and See, s občasným ostřejším připomenutím The Age of the Understatement (Bad Habits s bondovskými smyčci, Aviation). Titulní Everything You‘ve Come to Expect zas odkazuje na Turnerovo hostování u Mini Mansions v songu Vertigo. K výraznějším položkám patří i The Element of Surprise, i když není žádným překvapením, že je taky o sexu.


Hédonismus bezpochyby není univerzálním řešením, ani zásadním posunem vpřed. Ale martini na pláži občas přijde k duhu. „Yeah, that rock’n’roll, it seems like it’s fading away sometimes, but it will never die. And there’s nothing you can do about it.“

Info

The Last Shadow Puppets - Everything You‘ve Come to Expect (Domino, 2016)
www.thelastshadowpuppets.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?