Články / Recenze

Hédonismus jako univerzální řešení? The Last Shadow Puppets

Hédonismus jako univerzální řešení? The Last Shadow Puppets

Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 26.05.2016

„Alex Turner and Miles Kane are sexy men with sexy lives having lots of sexy sex with their sexy girlfriends.“ Takhle se k novému albu The Last Shadow Puppets vyjádřil server Pitchfork. Everything You‘ve Come to Expect si v každém případě nehraje na hloubku, velké problémy, ani silná temata. Je to špatně?

Zatímco si ostatní členové Arctic Monkeys dali pauzu, aby se mohli věnovat rodině, trávil Alex Turner jako jediný „svobodný muž bez závazků“ čas s Milesem Kanem tvorbou druhého alba The Last Shadow Puppets, které je dle vyjádření hudebníků druhou částí plánované trilogie. Everything You‘ve Come to Expect není tak úderné jako The Age of the Understatement, je spíš pozvánkou na léto a nabádá k užívání života. To prezentuje i klip titulní písně, který se odehrává na pláži při západu slunce a píseň samotná je se svými zasněnými dvojhlasy a smyčci taky takovým svěžím větrem od moře.

Právě odlehčené smyčce a dvojhlasy jsou oblíbenými technikami Turnera a Kanea již od prvního alba. Turner se pro NME vyjádřil, že The Last Shadow Puppets mu umožňují hudebně zkoušet věci, do kterých by se normálně neodvážil pustit. Na tomhle albu se však Puppets do experimentů nepouští, spíš se drží osvědčeného modelu. Ten sice nepřekvapí, ale pořád funguje. Pozměnil se jenom koncept, který ve své vlastní realitě ironizuje glam a rock’n‘rollový život. Atmosféra nahrávky připomíná fiktivní hedonistické šedesátkové filmy, s hudebníky v hlavních rolích lamačů ženských srdcí. Není se čemu divit, James Bond se prý taky vyspal dohromady s padesáti pěti ženami, Turner a Kane ho následují za pomoci své zvláštně vulgární romantiky, která je typická i pro Arctic Monkeys a sólovou tvorbu Milese Kanea. Kontrastní je odosobnělost, která je snad důsledkem slávy a úspěchu, výší konta. Tomuto se výrazněji vymyká pouze osobní monolog a sebereflexe v The Dream Synopsis, kde se Turner zamýšlí nad tím, jestli svým povídáním o snech nenudí. Zbytek skladeb se nese v relativně slunečném duchu, připomínajícím album Arctic Monkeys Suck It and See, s občasným ostřejším připomenutím The Age of the Understatement (Bad Habits s bondovskými smyčci, Aviation). Titulní Everything You‘ve Come to Expect zas odkazuje na Turnerovo hostování u Mini Mansions v songu Vertigo. K výraznějším položkám patří i The Element of Surprise, i když není žádným překvapením, že je taky o sexu.


Hédonismus bezpochyby není univerzálním řešením, ani zásadním posunem vpřed. Ale martini na pláži občas přijde k duhu. „Yeah, that rock’n’roll, it seems like it’s fading away sometimes, but it will never die. And there’s nothing you can do about it.“

Info

The Last Shadow Puppets - Everything You‘ve Come to Expect (Domino, 2016)
www.thelastshadowpuppets.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.