Hellboy #11 - Ďáblova nevěsta a další příběhy

Sbírka povídek s rudým ďáblem v hlavní roli stále neztrácí na síle ani ve svém jedenáctém pokračování. Potkáme se s masožravým domem, nemrtvými, pohanskými kulty nebo upířím mexickým wrestlerem. Mike Mignola krátké příběhy umí, úlitby folklóru smíšené s jeho neselhávající imaginací dokáží spolehlivě zabavit. Další porce dobře uleželých hlášek, stoický klid v očích hlavního hrdiny a děsy, ze kterých se tají dech.

Ďáblova nevěsta a další příběhy je v podstatě předposlední knihou v sérii, za mořem se Hellboy po dvanáctém díle už začal realizovat jinde. Vysoká kvalita je konstantní, ale košatá mytologie si vynutila posunout pekelníka někam dál. V povídkách bloumáme minulostí, která má na hlavní linii (alespoň prozatím) pramalý vliv. Z většiny zde uvedených povídek sálá samota, a když se ukáží staří známí, je pro Hellboye likvidace mrtvých i nemrtvých mnohem veselejší záležitostí. Nápadité kombinace různých typů legend u titulní Ďáblovy nevěsty patří k nejsilnějším stránkám knihy. Bohužel poslední povídka nazvaná Busteru Oakleyovi se splní přání je až příliš velkou úlitbou konspiračním teoriím a složkám v pořadači Foxe Muldera. Duchové krav a nestvůrní kříženci jsou v kresbě Kevina Nowlana až příliš bizarní, a to i na Hellboyovu úroveň. Nelze jí upřít originalitu, ale zde je to bohužel na úkor stylu a celek tak malinko sráží.

Naopak kresba Richarda Corbena Hellboyovi neuvěřitelně sedne. Makabrózní atmosféra sálá z každé stránky a po samotném Mignolovi, který kreslil pouze Whittierův odkaz, nejvěrněji zachycuje pekelníkův svět. Výborná povídková kniha, ale už aby tu byl poslední díl.