Články / Sloupky/Blogy

Himalayan Dalai Lama: Cesta do Groningenu (a zase zpátky)

Himalayan Dalai Lama: Cesta do Groningenu (a zase zpátky)

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 16.01.2017

Himalayan Dalai Lama, vítězové hudebně exportního projektu Radia Wave Czeching, dostali příležitost zahrát si na showcaseovém festivalu Eurosonic. Tak tam nejen vystoupili, ale taky něco viděli, slyšeli a poznali. První část čtěte zde, tu druhou právě tady.

pátek

Sedíme ve své kajutě v lodi kotvící v blízkosti staré industriální budovy, kde se nachází Artist Village. Oba dva máme otevřený laptopy a doděláváme poslední změny v live setu. Venku nepřetržitě prší a fouká silný vítr. V sedm večer nás vyzvedává s přátelským seznámením místní řidič a veze nás do klubu Simplon, který se nachází směrem na sever poblíž centra. Simplon je v Groningenu známým klubem, kde hrává třeba Noisia, Skrillex nebo tam bude v únoru Bonobo. Simplon má dvě patra. Dole je větší klub cca pro pětset lidí, nahoře zhruba o polovinu menší. My jsme hráli na stagi nahoře, kam nás dovedl velmi milý, lámanou angličtinou hovořící stage-manager. Backstage je ve třetím patře nad stagí, má několik místností, oddělenou kuřárnu a vlastní bar. My máme zhruba hodinu do zvukovky, tak si dáváme místní specialitu, třetinku Heinekena, a nervózně vysedáváme na pohovce. Postupně přicházejí další kapely a na nás pomalu přichází řada. Deset minut před zvukovkou nás vyzvedne stage-manager, že máme dole v technické místnosti, která byla v zadní části klubu za zvukařem, připravené floor tomy. Probíhá rychlá přestavba stage, my ladíme floor tomy, zvučíme, já si dám poslední cigaretu před koncertem, vyřešíme nastavení světel a začínáme hrát. Klub je celkem plný, z lidí je cítit, že koncertu věnují velkou pozornost, a já přemýšlím nad tím, kdo je v publiku. Třeba se na nás dívá a poslouchá pořadatel Glastonbury…

Na ten pocit nejsme úplně zvyklí. Je to podobný, jako když hrajeme živě v rádiu. Víte, že to lidí poslouchají, ale necítíte energii. Po chvíli se ale od tohohle pocitu odpoutáváme a dostáváme se do flow setu. Ke konci dáváme moc pěknou improvizaci, ze které teď tvoříme nový track. Na konci přichází potlesk a my víme, že musíme rychle balit. Za půl hodiny nás vyzvedává řidič a veze zpátky do Artist Village. Opravdu jsem překvapený profesionalitou celého týmu v klubu, osvětlovač, technici, zvukař, stage-manager a hlavní technik fungovali perfektně. Na konci nám ještě poděkovali za dobrou spolupráci. Po koncertě jsme ještě v backstagi prohodili pár slov s Andréem Fouchém, režisérem, se kterým jsme se odpoledne potkali. Já dávám kazetu stage-managerovi a barmanovi na baru, kteří se o nás moc pěkně starali a jedeme zpátky. Ráno brzo vstáváme a chystáme se strávit den v Amsterdamu.

Když přichazíme ze silného deště do lodi, zjišťujeme, že v kajutě nefunguje topení. Snažíme se komunikovat s kapitánem z druhé lodi, ale odkazuje mě na to, že naší lodi nerozumí a máme smůlu. Do rána jsme to nějak přežíváme, zas taková zima není a odjíždíme Flixbusem směr Amsterdam.

sobota a neděle

Amsterdam je nádherný město, ale Groningen se nám líbil víc. V Amsterdamu je spousta turistů, Red Light District a několik vinyl shopů. Je protkaný kanály, poletují tam racci, na kraji jednoho je dům Anny Frankové, je tam muzeum voskových figurýn, je tam China Town, obchod Dun Yong, kde mají snad všechny ingredience asijské kuchyně, jezdí tam spousta kol, často prší, svítí slunce, sněží a padají blesky, mají tam krásný hospody s velkou historií a spoustu podivných malých křivých domů.

My spíme na kraji města ve Zwanenburgu, odkud nás ráno veze hotelový transport na letiště Shiphol, a vracíme se zpátky do Prahy. Byla to pro nás velká zkušenost. Poznali jsme několik krásných lidí a naučili se něco nového. Milujeme hudbu, a tak jdeme skládat další album, dodělat singl, pracovat na videoklipu a věnovat se administrativním věcěm, který k tomu patři. Taky jsme zvědavý na feedback z Eurosonicu. Už se nám pár lidí ozvalo a máme z toho nesmírnou radost, jen zatím nemůžeme nic zveřejnit.

Info

Kdyby jste se chtěli s náma vidět, poslechnout hudbu, nebo si koupit kazetu, můžete přijít na nejbližší koncerty sem:

19.1.2017 Praha, Futurum
24.2.2017 Ostrava, PENDL - Klubová Noc

Děkujeme moc všem za podporu. Velký dík patří hlavně Full Moonu, Marii Čtveráčkové a Rádiu Wave.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.