Články / Rozhovory

Himalayan Dalai Lama: Rýsuje se i něco mimo Evropu

Himalayan Dalai Lama: Rýsuje se i něco mimo Evropu

Jakub Béreš | Články / Rozhovory | 07.03.2017

Před tím, než se rozhodli fungovat jako elektronické duo Himalayan Dalai Lama, měli Kryštof Matěj a David Novotný plné ruce práce v kytarových kapelách The Hydes a Luis Buñuel. Až se současným projektem se jim ovšem podařilo pořádně prorazit a za dva roky existence etablovat na tuzemské scéně. Dokázali to zejména díky výborné desce Lama, na níž v listopadu navázali neméně úspěšným EP Space, které mohli nahrát ve studiu Českého rozhlasu díky výhře v hudebně exportní soutěži Czeching. Hlavní odměnou jim ale byla cesta na největší evropský showcaseový festival Eurosonic.

Vaše debutová deska Lama vyšla na slovenském labelu Gergaz. Proč?
DAVID: U nás není moc velké zázemí, ani vybudovaná scéna. Proto když se nám ozvali, ať jim pošleme, co máme, tak jsme to hned udělali. Chvíli jsme nevěděli, co z toho bude, ale asi po měsíci napsali, že se jim hudba líbí a že ji vydají. To byl pro nás první krok a nakopnutí.

KRYŠTOF: A taky pro elektronickou scénu, dejme tomu tu alternativnější, je to asi jediný dobrý místní label. V Brně žije hodně Slováků, takže jsme od nich měli o Gergazu povědomí. Všichni slovenští kamarádi nám říkali: „Gergaz, to je úplně super, že vás podepsali.“

Přemýšleli jste i o českém vydavateli?
DAVID: Na začátku ano, ale Gergaz byl jediný, který se nám líbil, i proto, že nemají žádné podmínky. My pod nimi vydáváme, ale můžeme si s naší hudbou dělat, co chceme, třeba ji nahrát na YouTube.

KRYŠTOF: Nejlepší je, že nejsi ničím omezený, ale zároveň jsi součástí komunity, ve které se všichni navzájem znají. Nikdo tě nechce obrat ani svazovat. Gergaz si už vybudoval svoje pevné postavení a jméno, díky tomu jsme se mohli dobře odrazit a posunout se dál.

Čím si vysvětlujete, že se vám teď oproti vašim předešlým kapelám tak daří?
KRYŠTOF: Jde o pozvolný vývoj. My jsme nezaložili Himalayan, abychom prorazili. Od kytarovek jsme se posunuli k něčemu, kde máme mnohem větší možnosti a můžeme to dělat jenom ve dvou. Odpadly složité domluvy a řešení toho, kdo do toho dává víc. Čím více lidí, tím je to horší. Věděli jsme, že my dva si rozumíme, tak jsme se rozhodli dělat elektroniku.

DAVID: Pro nás to je kreativní projekt, jehož výhodou je, že ho můžeme dělat z domova a pořád do toho dávat hodně času.

Teď si ale na stage zvete více muzikantů.
DAVID: Protože si to můžeme dovolit. Máme už složené skladby a víme, jak má znít výsledek. Vždy vycházíme z daných podmínek. Třeba jak velký je klub a o jaký typ akce se jedná, někam bychom se ve více lidech ani nevešli. Na tanečních akcích se taky přizpůsobujeme. A plánujeme objet i festivaly.

Abyste dokázali lépe zaujmout náhodné posluchače?
KRYŠTOF: Lidi na nás nejsou moc zvyklí. Nechci je úplně podceňovat, ale většinou když vidí někoho jenom s laptopem, tak si řeknou: „No, dobrý, DJ, jdeme dál.“

DAVID: Hlavně se tím chceme více přiblížit lidem. Abychom dostali šanci i od těch, které elektronická hudba běžně nezajímá. Takhle pak můžou zjistit, že se jim to, co děláme, vlastně docela líbí.

Liší se míra odtažitosti na koncertech a na party?
DAVID: Lidi to berou tak, že jdou na party nebo na koncert a jsou s tím v pohodě, tancují a moc nevnímají, co zrovna hraje. Já bych chtěl, aby naše hudba nebyla tak účelová a lidi ji poslouchali i jindy než na parties. Aby si ji pustili ráno, cestou do práce nebo ve vlaku. Aby ji poslouchali běžně a přirozeně.

KRYŠTOF: Naše hudba není primárně na party. Ale když na nich hrajeme, nikdy nesnižujeme nároky. Navíc oproti jiným producentům hrajeme hodně live, takže konkrétní stopy pouštíme zvlášť a nemůžeme jen tak měnit skladby.


Tohle je trend poslední doby, ne? Hrát live sety.
KRYŠTOF: Je to trend, ale moc lidí to nedělá. Můžeš to sledovat například na záznamech setů na YouTube. Většinou muzikant jen něco pustí a buď k tomu něco dohrává nebo hraje na nějaký jiný nástroj. Jinak to sám neutáhneš.

Když jste vydali minulou desku Lama, naskakovala mi  jména jako Flume nebo Kiasmos. U současného EP se to už neděje…
DAVID: Space je koncepční album. Nahrávali jsme ho v sále orchestru Českého rozhlasu, kam jsme si mohli pozvat i hosty. Takže jsme přizvali Jiřího Hradila z Tata Bojs, smyčcový kvartet Kvintesence. Sami jsme si nahráli i živé bicí. Celou desku jsme tak upravili s nástroji, a přitom nám šlo o zachování našeho „elektro“ soundu, který se nám líbí. Tohle bylo na celé práci to nejtěžší. Brali jsme to jako úkol, se kterým jsme se během čtrnácti dnů museli poprat.

Připravovali jste se už před Czechingem na to, že byste v tak krátké době měli nahrát EP?
KRYŠTOF: Připraveni jsme byli. My pořád něco děláme, máme rozdělané nějaké demáče nebo tracky, abysme je v pravou chvíli mohli dodělat. My jsme do toho šli s tím, že chceme vyhrát. Říkat si, že si tam jdeme jenom zahrát a zúčastnit se, by byl nesmysl. Nad důsledky jsme ale nepřemýšleli. Vždycky je důležité dívat se dopředu, ale plánovat budoucnost člověk nemůže.

Jak se vám nahrávalo s dalšími nástroji?
DAVID: Spolupráce se všemi byla perfektní, přestože na to měli jenom čtrnáct dní. Jirka Hradil třeba rovnou přijel do studia a ke všem čtyřem věcem měl nachystaný klavír a na nás bylo, co si z toho vybereme a co kam vysamplujeme. Tohle šlapalo skvěle. Jiná věc byla domluva s techniky nebo mistrem zvuku. Oni totiž nebyli zvyklí na žánr, který děláme. Když jsme třeba chtěli zapojit laptop do monitoru, tak na nás koukali a divili se, co chceme. Oni jsou zvyklí na nahrávání orchestru, takže to byl generační a kulturní náraz. Později jsme našli společnou řeč, i když nás často jenom pozorovali z kuchyňky a my si sami dělali, co jsme potřebovali.

Na desce se producentsky podílel i Pišta Kráľovič aka FVLCRVM. Proč zrovna on? Nějaká návaznost na label Gergaz?
KRYŠTOF: To určitě taky, ale hlavně kvůli tomu, že on je jeden z mála lidí, který tady dělá elektronickou hudbu opravdu pořádně a asi i nejlépe. Jako jediný z domácích umělců je trochu vidět i ve světě. On je kapacita. Skvělý muzikant a navíc dělá ve stejném programu jako my, takže během nahrávání byl takovým spojujícím prvkem mezi námi a techniky.

DAVID: Pišta má hlavně nadhled, jaký tady nikdo jiný nemá. Je hodně současný v rámci zvuku. Skvěle se nám spolu komunikovalo a společně jsme vytvořili to, co jsme chtěli. Spíše než aby nás produkoval, nám pomáhal s finálním mixem. My jsme chtěli, aby to nějak znělo, a on hned věděl, jak na to.


Jaká byla první věc, která vás napadla, když jste se dozvěděli, že jedete na Eurosonic?
DAVID: Kde je vůbec Groningen. (smích)

KRYŠTOF: Nedokázali jsme si to moc představit… Nakonec jsem byl mile překvapen, neskutečný zážitek. Každému, kdo dělá ať už elektrickou nebo jinou hudbu, bych doporučil na takový festival vyjet. Protože Eurosonic je jedna z mála akcí tohoto druhu, která ti dá obrovskou zkušenost. Všechno je skvěle zorganizované, město je nádherné a kolem je milion inspirativních hudebníků a dalších lidí. To místo je dokonalé k tomu, abys v něm něco vytvořil nebo ukázal ostatním, co umíš.

DAVID: My jsme to popravdě před tím vůbec neřešili. Byly Vánoce, koncerty a řešilo se vydání EP Space. Až poslední týden jsme do detailu zjišťovali, co a jak, ale i kdo tam bude hrát. Našli jsme si skvělé kapely, které teď posloucháme každý den. Třeba Young Internet byl super.

Co si myslíte o radě, že po koncertu na showcasu by kapela měla hned navazovat kontakty?
KRYŠTOF: Tohle je spíše práce pro manažery, my jako umělci se totiž na spoustu míst ani nedostaneme. Takže musíš mít schopného člověka, který tohle všechno zařídí. Jediné, co můžeš dělat jako kapela, je bavit se s lidmi po koncertě.

DAVID: My bychom na to ani neměli čas. V tomhle nám dost pomohla Marie Čtveráčková, která obepsala lidi, kteří by mohli mít potenciální zájem, takže pak přišli i na naši show a dostali jsme od nich nějaké feedbacky. Rozdali jsme kazety, vizitky, nálepky…

A konkrétní výsledky?
KRYŠTOF: Navázali jsme kontakt s jedním zajímavým režisérem videoklipů. Je to Francouz, ale žije v Holandsku. Dělá videa pro tamní velká jména jako Dope D.O.D., spolupracoval i s Rooseveltem. Doufáme, že to klapne, vypadá to nadějně.

DAVID: Bylo toho víc, ale o tom zatím nemůžeme moc mluvit, protože to není konkrétní. Třeba se nám ale ozvali z BBC Radio 1, že by chtěli něco zahrát. Rýsuje se i něco mimo Evropu.

Je nějaká jedna věc, kterou byste doporučili příštímu vítězi Czechingu?
KRYŠTOF: Ať věří tomu, co dělají, a ať do toho dají všechno. Hlavně musí být otevření všemu a nebát se objevovat nové věci. U nás se lidi bojí a věci si škatulkují. Zbytečně.

DAVID: A samozřejmě respekt a neustálou potřebu experimentovat.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.