Články / Reporty

Hip Hop Kemp 2016: Ve znamení slunce. Part III.

Hip Hop Kemp 2016: Ve znamení slunce. Part III.

Jakub Šíma | Články / Reporty | 23.08.2016

Povedené detaily mi na festivalu dokáží udělat největší radost. Letos mezi tyto drobné radosti přibyl zase o kousek dotaženější vizuální styl, který byl vidět v areálu skoro všude a úspěšně dotvářel atmosféru. Další milou drobností bylo zpestření nabídky jídla, které se od langošů a klobás posunulo k širší i exotičtější nabídce. Na výběr tak byly stánky s těstovinami, polévkami, bagetami a chybět nesměl ani přívěs Salt n Pepa a jejich nejlepší burgery, jaké si můžeš na festivalu dát. A když mi kamarád s plnou pusou potřetí opakoval, že sobotní program je nabitý k prasknutí, bylo jasné, že závěrečná noc bude výživná také hudebně.

První vlaštovkou byl Strapo a DJ Spinhandz. O Strapovi už pěknou řádku let platí, že je majitelem jedné z nejlepších československých flow, což dokázal i tentokrát. Osvěžující nadšení, bezprostřednost i koncertní výkon, který mu zajišťuje čím dál lepší slot na hlavní stagi. A příští rok to vidím podobně.

Zámořské mládí čekající na výraznější průlom reprezentoval kanadský Raz Fresco. Na jeho první evropské tour mu nescházela energie ani kalhoty posazené tak nízko, že doteď nechápu, jak je možné, že při první příležitosti nespadly. Bohužel chyběly zkušenosti, díky kterým by si všiml, že je nazvučený tak špatně, že hodnotit lze spíše pohyb po pódiu než samotný verbální projev. Druhý talent v pořadí, britský Ocean Wisdom, se technickým problémům vyhl a jeho show se stala asi nejmilejším překvapením letošního ročníku. Kulometná dikce, přesné frázování, chytlavý hlas a minimálně dvoje plíce, bez nichž by neměl šanci show udýchat. Studiová podoba tracků dostávala naživo zcela nový rozměr a osobitá kombinace grimeových i amerických vlivů donutila fanoušky odcházet s doširoka otevřenou pusou.

Těžko překvapit, ale také zklamat naopak mohou Kontrafakt. Jestli některé kapely považuji za inventář, tady ani jinak uvažovat nelze. Ego a Rytmus jsou dostatečně sehraní, charismatičtí i suverénní, aby dokázali pokaždé alespoň trochu potěšit. Oproti tomu premiéru si letos odbyli zámořští veteráni The Artifacts. El Da Sensei a Tame One patří k nejpočetnější kategorii zámořských rapperů, které můžete na Kempu potkat – tedy těm, kteří mají za sebou alespoň dvacet let ve hře. I oni ale ukázali, že jim energie neschází a desky z první poloviny devadesátých let dokáží rezonovat i dnes. A minimálně stejně stará je i potřeba uctívání zesnulých kolegů. Loni se hromadně a často vzpomínalo na Seana Price a letos k uctění jeho památky přijeli kolegové z Boot Camp Click se speciálním vzpomínkovým setem. Potěšila především přítomnost parťáka Rockness Monsta, jehož klátivé pohyby a extrémní chraplák prozradí na první dobrou, ať ho potkáte kdekoli. Slyšet Seanovi party v podání jeho kolegů sice potěšilo, ale zároveň znovu utvrdilo v tom, že nahradit jej nelze.

fotogalerie z Hip Hop Kempu zde

V rytmu klasického boombapu se pokračovalo i nadále, když k jedněm z hlavních chodů večera patřil Pete Rock & CL Smooth. Pro mě vysoce očekáváná lahůdka celého programu. Spojení jeden DJ a jeden MC už se dnes nosí v trochu jiné podobě, než jak předvedli oba veteráni. Pete Rock za gramofony nejen zdatně doplňuje, hypuje, samozřejmě mixuje a scratchuje, ale nebojí se ani vzít mikrofon do ruky a odrapovat svůj vlastní part přímo na pódiu. Z Petea Rocka čišela obrovská sebejistota, ale také radost, kterou prodával v širokém úsměvu. CL Smooth působil s mikrofonem v ruce snad ještě suverénněji. Nebylo znát, že v něm poslední době nebylo vůbec slyšet, a podobně jako u Big Daddyho Kanea je skoro až v neuvěřitelné, v jak dobré formě se dokázal udržet. Z původně ohlášeného Method Mana s Redmanem dorazil nakonec jen ten druhý, za to v doprovodu kumpánů z EPMD. V omezené stopáži stihly zaznít největší hity a především Symphony 2000 rozhýbala i protihlukový val v zadních řadách. Redman tančil, rapoval a dělal, co mohl, ale nedokázal zahnat myšlenky na to, že s Method Manem by show byla ještě o řád lepší. Pro Redmana mám slabost, ale velká stage mu nesluší tolik, jako intimní klubový kontakt.

Po tom už přišla řada jen na hangáry, kde zklamala proklamovaná naděje A-F-R-O, který zatím nemá schopnosti na to, aby odjel sám celý koncert, a vystoupení působilo jako nepovedený vtip. Opačná situace přišla s třetí hodinou ranní a s The Onyx, kteří ani tentokrát nešetřili energií a agresivitou, jež dokázala strhnout i dav, u nějž byste čekali spíše katatonickou reakci než nadšený ryk. Nemilosrdný projev zkušené dvojice byl podpořen širokou základnou přihlížejících kolegů - kde jinde můžete na pódiu potkat najednou Onyx, Boot Camp Click, EMPD, Redmana i Petea Rocka? Po čtyřech dnech veselí se jednalo o příjemnou a symbolickou tečku za patnáctým ročníkem festivalu. A za rok znova.

Info

Hip Hop Kemp 2016
18. - 20. 8. 2016
Festivalpark, Hradec Králové

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.