Články / Recenze

Hitler nespáchal sebevraždu

Hitler nespáchal sebevraždu

Petr Janiš | Články / Recenze | 25.01.2014

Kniha Už je tady zas německého spisovatele s maďarskými kořeny Timura Vermese se stala bestselerem v Německu a její překlady se šíří Evropou jako legendární blitzkrieg. Zdařilá obálka čtenáři poodhaluje, o čem kniha s největší pravděpodobností bude.

Představme si situaci, že Hitler na sklonku II. světové války nespáchal sebevraždu, ale usnul spánkem tak tvrdým, že se probudil v roce 2011. Bez Evy Braunové, Bormanna, Goebbelse a dalších. Strůjce jednoho z nejděsivějších „konečných řešení“ se opět ocitá ve „svém“ Německu, ovšem v dnešní – moderní – době. Lidmi je považován za zkrachovalého komika, imitátora mrtvého Vůdce. Načrtnuté téma připomíná zfilmovanou francouzskou komedii Návštěvníci s Jeanem Renem v hlavní roli. S filmovým zpracováním má Vermesova kniha společné sarkastické, někdy až cynické komentáře k době, ve které žijeme. Vermes k prezentaci svých názorů využívá člověka, který „zaspal“ posledních 66 let. Německo už není ve válce, kancléřem země je žena, klobouky a vojenské uniformy vyšly z módy, lidé na ulicích používají krabičky, do kterých neustále něco ťukají. Masovým mediálním kanálem není rádio, ale televizní obrazovka a nějaký „interlet“, který se dá skvěle použít k šíření vlastních pravd. Potud situace legrační.

Co se dnešního mediálního a kulturního prostředí týče, Vermes si ústy hlavní postavy nebere servítky – dokáže kousavě vylíčit tuctovost, která konzumenta mediálního průmyslu sežvykuje, aniž by si to uvědomoval. Lze snad lépe popsat „přeinformované“ zpravodajství než jaké je nahlíženo Hitlerovou optikou? „… přes obraz však neustále běhaly proužky obsahující někdy číslice, jindy zase písmena, jako by to, co říkal hlasatel, bylo v konečném důsledku nepodstatné…” Ani mainstreamová kultura, jejíž podstata se v průběhu uplynulých desetiletí mění pramálo, neunikne kritice: „Naprosto bezmyšlenkovitá hatmatilka se za uplynulých šedesát let ovšem nezměnila, zřejmě i dnešní čtenářstvo považovalo za náročné čtení pouze ty texty, které pro něj zůstaly pokud možno nesrozumitelné…” Pomocí těchto prozření se „probuzený” Hitler stává mediální hvězdou a národ jej opět miluje. Kromě pamětníků, kteří válečnou dobu nejen zažili, ale kvůli rasovému původu si nacistické hrůzy vytrpěli dvojnásob. Kdo však dnes bere varování starší generace vážně, když ta dnešní má podobu tří opic, z nichž si jedna zakrývá ústa, druhá uši a třetí oči? Lidstvo je nepoučitelné, přešlapování v začarovaném kruhu nekončí.

Posledním cílem, který chce Vůdce uskutečnit, je založení (staro)nové strany, která by navrátila slávu velkého Německa s líbivým heslem „Všechno nebylo jenom špatné”. Letmým pohledem na politickou situaci a výsledky voleb u nás se čtení knihy spíše než zábavou stává varováním a nepříjemným mrazením. Po delší době se objevila kniha, která přináší přidanou hodnotu – záleží vyloženě na čtenáři, jestli se chce pouze bavit, nebo i popřemýšlet o sociálních aspektech dnešního světa.

Info

Timur Vermes – Už je tady zas (Argo, 2013)

http://www.argo.cz/knihy/180450/uz-je-tady-zas

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.