Články / Offtopic / / Movie/dox

Hlava patří na krk (Město duchů)

Hlava patří na krk (Město duchů)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.04.2018

Režisér Mathew Heineman svůj přístup k dokumentu v jednom rozhovoru popsal takto: „Beru velmi komplikované problémy a snažím se jim dát lidskou tvář.“ Tvář Města duchů je plná strachu. Na hlavě oddělené od těla.

Vítěz divácké ceny letošního festivalu Jeden svět nepřináší politologickou analýzu syrské občanské války. Nesnaží se popisovat příčiny, nesnaží se hledat řešení. Přesto jde válce pod kůži. Pro film vlastně není určující, že sledujeme boj amatérských novinářů sdružených pod serverem Raqqua is Being Slaughtered Silently (RSSS) s toho času mocným Islámským státem a jeho věhlasnou propagandou. Co dokument zachycuje, není jedinečné pro Sýrii a vlastně ani pro válku. Hlavním tématem je totiž strach o život.

Město duchů necenzuruje násilí. Hned úvodní sekvence z období Arabského jara ukazuje, že revoluce mohou mít ke středoevropskému sametu daleko: zakrvavený student umírá přímo v záběru kamery. Film násilné scény využívá k upoutání pozornosti, ale nejde mu o bulvárnost. Přesvědčuje, že k syrské každodennosti patří jít na trh pro chleba a cestou minout několik bezhlavých těl, vystavených pro výstrahu na náměstí. Násilí se nedá uniknout. Novináři, kteří ze strachu o život prchnou z města ovládnutého ISIS, sledují z Turecka videa, ve kterých jsou popravováni jejich příbuzní a kamarádi. Smrt koncept hranic, azylů a národností nerespektuje.

Heineman těká mezi autentickými záběry z Rakka, propagandistickými videy Islámského státu a relativně bezpečnou každodenností skupiny Syřanů, kteří v tureckých či německých safehousech organizují provoz svých webových stránek. Vidíme, jak se vyvíjí vztah členů RSSS k americkým filmařům, zprvu toporná snaha o přirozenost v průběhu filmu mizí. Díky tomu může snímek vyvrcholit klíčovým záběrem, ve kterém jeden z novinářů, evidentně na hraně psychického zhroucení, usíná vyčerpáním na kuchyňské židli ve svém německém azylovém bytě.

Počáteční ostych kamery i závěrečná důvěrná momentka nám sdělují totéž: nesledujeme herce, ale obyčejné lidi. Propagandistické video popravy přestává být odosobněným aktem a dostává docela lidský rozměr. „Není tohle Mohamed?“ přemýšlí při jedné z nich novináři. Divák je znovu a znovu upozorňován na to, že nesleduje akční béčko, ale konkrétní životní příběh.

Město duchů nepředkládá nové argumenty do debaty o uprchlictví nebo řešení problémů ztrápeného Blízkého východu. Místo toho nabízí možnost pocítit válku a vykořeněnost, kterou válka způsobuje. Nutno říct, že je to pocit, který nenabízí mnoho naděje.

Info

Město duchů
režie: Matthew Heineman, 2017
web filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sám a nevědět nic (Karaoke Blues)

Tomáš Jančík 05.01.2024

Kaurismäki vytvořil nadčasový snímek o opuštění a strachu ze sblížení, ale s notnou dávkou humoru a romantiky.

Ladies and gentlemen, Beyoncé (Renaissance: A Film by Beyoncé)

Klára Řepková 05.12.2023

K tomu se přidává propracovaná choreografie se skupinou tanečníků, kapela a skvělé album inspirované discem ve středu pozornosti a velkolepý spektákl je na světě.

Krvavý epos (Zabijáci rozkvetlého měsíce)

Tomáš Jančík 30.11.2023

Scorsese si v mocných stopážích už desítky let libuje, takže i když pracuje s pomalejším tempem, není tu prostor na slepá místa a délka je adekvátní obsahu.

Buď já, nebo ona! (Přišla v noci)

Tomáš Jančík 09.11.2023

Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou.

Tři hodiny v Taylorlandu (The Eras Tour)

Klára Řepková 20.10.2023

Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. Filmová verze koncertu jako alternativa?

Ponurost lidského bytí (Asteroid City)

Andrea Kubová 12.10.2023

Ačkoliv pro některé zůstávají jeho charakteristické manýry nepostradatelné, pro jiné se stávají jaksi okoukanými.

I panenky mají své dny (Barbie)

Tomáš Jančík 22.08.2023

Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julia Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace