Minka Dočkalová | Články / Reporty | 23.08.2021
Čtu si program akce, kterou pořádá v pátek a sobotu brněnské HaDivadlo ve spolupráci s performativní skupinou Terén, a nemůžu se naladit. Dům kultury a únavy, čtu už asi po páté, a nejsem si jistá, co čekat. Moje tělo je chrámem únavy a kulturního hladu, to je zatím jediná paralela, která mě vábí nahlédnout do projektu organizovaného během končících divadelních prázdnin.
Přicházím příliš brzo, splývám s účinkujícími. Rekognoskuju prostor, dávám si za cíl být zvídavá. Vedu lehkou konverzaci se Šimonem Křížem, který společně s Bárou Herichovou nabízí návštěvníkům možnost změny identity – vyměň si oblečení za jiné, použij šminky a pusť si walkmena, buď na chvíli někým jiným, kým jen si zamaneš. Pokračuju dál. „Zdravím, co se tady dá zažít?“ ptám se slečny u schodů horního foyer, která má před sebou rozložené výtvarné potřeby a keramické kachle. „Tohle je dětský koutek,“ odpovídá, „aha, díky,“ opáčím a připadám si trochu jako jeliman, že jsem to nepoznala. Odteď víc koukat a míň mluvit. Na chvíli se zašiju do gamerského doupěte Kolektivu FRAG a tupě sleduju, jak skupina různě starých týpků hraje PUBG. V sále mezitím sviští jedna přednáška za druhou. Dál zkoumám prostor a objevuju několik samostatných salonků vyzdobených barevnými světly a třpytivými ozdobami. „Teď tu ještě nic není, ale večer bude. Nechcete se přihlásit na masáž nebo výklad snů? Na nehty rezervaci nepotřebujete,“ reaguje na mé zmatení slečna v kuchyňce. „No jasně, proč ne,“ říkám a uvědomuju si, že tohle bude přesně ten způsob, jak se dostat programu pod kůži. Zapisuju se na planetární masáž a výklad snů na pozdní večerní hodiny.
Odcházím domů. Napadá mě, že vůbec nejlepším způsobem, jak se postavit k hlavní myšlence Domu kultury a únavy, která krom environmentálních témat řeší hluboké vyčerpání jednotlivce kvůli neustálému tlaku na výkon a aktivní trávení času, je prostě jít domů a pořádně se vyspat. Mám živé sny až do šesti hodin, pak vyrážím na masáž. Zuzanu Janečkovou tu dnes zastoupí Javier, charismatický masér, který roky pečoval o členy olympijského týmu. „Dobrý den, všechno dolů, ručník tady, hlavu sem,“ praví s pragmatickým přízvukem a odchází z místnosti, abych se mohla svléct a uložit na masérské lehátko. Je pološero, místností zní nahrávka ruchů a noisových zvuků navozujících pocity průletu vesmírem. Haptická zkušenost ve spojení s netradičním zvukem mi přináší sérii intergalaktických vizí, až je mi líto, že masáž už po dvaceti minutách končí.
Na tarotový výklad snů si mám připravit sen k rozboru. Cítím se trochu v pasti, protože se mi sny zdají opravdu často a nedokážu si vybrat, o kterém chci mluvit. Z dilematu mě vysvobozuje výklady vyčerpaná Veronika Vlková. Nakonec se věnujeme klasickému tarotu a já, věčný skeptik, jsem uhranutá.
Na sobotní program už nejdu sama. S milým jdeme vyzkoušet virtuální realitu, vyslechneme sérii přednášek a on se pak z hecu nechá zapsat do pop-up kadeřnického salonu Jelizavety Rapaić. Účastnit se zušlechťujících procedur v pokročilou noční hodinu je jistým způsobem extrémně sexy. Proč se vlastně do míst, které souvisí s péčí o sebe, nechodí až v pozdních večerních hodinách, v rámci párty? No jasně, má to své důvody, ale tento způsob realizace se mi zdá aktuálně skutečně šťastným.
V psychedelickém fialovomodrém světle se dějí věci. Hranice mizí a beze slov se vynořují nové konexe. Stačí zahrát na strunu nám tak vžitého alkoholismu a všechno začíná plynout v proudu synchronicit a rozmanitostí, který sbližuje. Je to jak reklama na poděbradku, jenom pod vlivem. Jelizaveta tančí ve své plisované sukni a nůžky v její ruce přesně ví, co dělat. Zkracujeme, zkracujeme! Hlavně žádný strach. Za závěsem z třpytivých plastových čoček se dějí věci, jen stěží se odhaduje, jak nové modely obstojí před tvrdým reálným světem, ale kdo se dnes ptá? Všechno je správně a není tu, kdo by soudil. Službičku za odměnu, v zástavě platím za účes svého milého fotkami kadeřnického interiéru. Why not!
Dům kultury a umění je netradičním experimentálním projektem přinášejícím alternativní přístup k fungování kulturních institucí. Hraje si s interaktivitou, aktivnějším zapojením návštěvníka, dovoluje si jít více do hloubky a dává prostor autonomnímu výběru jednotlivce. První ročník tohoto typu akce úspěšně čeří vody tradičních představ o programu v divadelním prostoru. Netlačí na zapojení do aktivit, dává prostor k vydechnutí a zastavení.
Dům kultury a únavy
20.–21. 8. 2021 HaDivadlo, Brno
foto © Minka Dočkalová
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...