Články / Recenze

Hodím svou helmou pryč! (Vložte kočku)

Hodím svou helmou pryč! (Vložte kočku)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 27.02.2014

Udržet si jedinečnost je obtížné, pokud jste svázáni formou. Je jako helma, která vás na jednu stranu chrání, na druhou omezuje. Vložte kočku se rozhodli vystavit progresi a bez této formy, škatulky, do níž by se mohli schovat, vyrostli v jedno z nejasertivnějších a nejpřirozenějších seskupení na našem hudebním poli.

A jelikož přirozenost není usedlá stará panička, ale je neustále konfrontována se skutečností, i výraz pražských elektroniků prochází vývojem. Zatímco Táta samolibě kroutil vnitřnostmi a holedbal se tíživým zvukem, Seat odírá kůži svou drzostí. Desku prostupuje všudypřítomné a nevyřčené PCHE!, pouštějící do rozehraného klavíru chrčivý kravál. Je to skřípot hutných syntéz. Plivanec do obličeje a odchod se vztyčenou hlavou, přitom nejde o nihilismus. Na to jsou tihle indie punkáči až příliš naléhaví, zejména v ústředních hitech Dvě nebo tři cesty a Kostra.

Tím, že by texty občas potřebovaly přejet bruskou, se netrápí. Spíš naopak. Z krkolomných obratů lepí hračky jak Kyklos Galaktikos, i když jsou tak nějak rozhrkanější. A více než jasným sdělením působí konkrétními obraty, slovy, větami. „Nejvíc ze všeho bych si přál říct, že tě mám/ ale furt nemám žádný pocity“, „Kam tě stísní a zacyklí tvý věřící nitra kusy? Že je víra strach? To, pane, se mi hnusí!“

Texty prskají kolem sebe a ty v peprné hudební náloži ztrácí na účinku. Taky zkuste udržet pozornost, když všude kolem vás řádí gradace, až se vám podlamují kolena. V diktátu rytmu kýváte hlavou a kapela vkládá do svého hudebního stroje jednu kočku za druhou, nálož zvuků se do sebe zahryzává a provokuje, klavír je proti Tátovi tlačen dopředu a znejišťuje nás spirálovitý pohyb elektronikou šikanovaných houslích. Všechno tohle maso obaluje důmyslný skelet mathrockových bicích. Neustálé přechody a hudba s pořádně ostrým jazykem a zároveň důraz na konzistenci vyvolává takovou směsici pocitů, až by jeden dostal nervový tik. Aby to ale neznělo jako samozvaná frajeřina, nezapomínají na nadsázku ani na kontinuitu svého vývoje, nevyhýbají se odlehčujícím zvukům nebo navázání na elektro-folklorní Hradec (Koně).

Vložte kočku úspěšně navazují tam, kde s předchozím albem skončili. Zároveň se rozhodli dát si navzájem víc prostoru, jsou svobodnější a zbaveni stereotypů. Jejich jazyk krystalizuje do autentické a sebevědomé řeči, jejíž těžkosti jsou jejich největší předností. A to je sakra dobrá vizitka.

Info

Vložte kočku – Seat (Landmine Alert, 2013)
http://landminealert.org/vloztekocku

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.