Veronika Mrázková | Články / Recenze | 25.11.2016
Už po prvním poslechu očekávané desky Clashes je jasné, jak ohromný má Brodka dar. Sebevědomý zpěv, velmi neotřelá škála nástrojů i jakási usedavost textů, které si navíc sama psala, z Varšavanky brzy udělají mezinárodní hvězdu, k čemuž by měl pomoci i label Play It Again Sam, který mimo jiné vydává Róisín Murphy nebo Mogwai.
Jedna z nejpopulárnějších postav polského popu na sebe umí být překvapivě tvrdá a místo opékání se na výsluní na sobě s vypětím sil pracuje. Polsko jí přitom leží u nohou, ačkoliv dávno nedělá rádiové hity. I ty ale bývaly v jejím podání smysluplné a žádoucí. Předchozí deska Granda, která získala bezpočet cen včetně titulu nejlepší polské popové desky za posledních dvacet let, vyrostla z touhy po návratu ke kořenům a nutkání propojit živeckou folklórní tradici s modernou. To, co mohlo skončit křečí a sejít kýčem, suverénně bodovalo napříč posluchačským spektrem. Pro nový materiál si ale Brodka přála úplně nový motiv a vydala se ho hledat do Ameriky. Napůl usazená v New Yorku a napůl v Los Angeles, spřátelila se s producentem Noahem Georgesonem, který leta spolupracuje s Joannou Newsom, Cate Le Bon nebo nově s Lou Rhodes. Teď je Georgeson podepsaný i pod Clashes.
Díky inspiraci liturgickou a varhanní hudbou je album plné majestátních melodií. Aranže jdou ale různými směry. Baladická Mirror Mirror zní jako ze začarované hrací skříňky, Haiti básnicky využívá kanibalské kmenové sexuální praktiky. Can’t Wait for War je dechy honosně zdobená dystopie srovnatelná s kousky od Woodkida, zatímco skladbou Funeral rezonuje skutečná funebrácká dekadence. Zastřený hlas a náznaky postpunku má zase na svědomí Brodčino okouzlení stylem no wave a newyorským eskapismem 70. let.
S blížícím se koncem alba tonální vstřícnost ustupuje temným vokálům a těžkým kombinacím. Zazní pro divadlo psaný, duchařský Hamlet a dramatičnost eskaluje orchestrálním finále skladby Dreamstreamextreme s vícehlasem hoboje. Kdo by to byl řekl? Bývalá superstar s alabastrovou pletí zraje v nenapodobitelnou, všestrannou umělkyni. Brodka procestovala skoro celý svět a složila desku, která ho dokázala zachytit. Až z toho mrazí.
Text vyšel v magazínu Full Moon #61.
Brodka - Clashes (Play It Again Sam, 2016)
www.brodkamusic.com
Live: Brodka (pl)
30. 11. 2016 Chapeau Rouge, Praha
www.facebook.com/events/2348318471973936
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.