Články / Reporty

Holy Fuck my life

Holy Fuck my life

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 04.10.2016

O koncertu se já i internet dozvídáme vcelku na poslední chvíli, reakce je však rychlá. Brno na pozvánky reaguje svižně a navzdory několika dalším akcím konajícím se ve stejný den se v Praze v Brně slétne půlka Facebooku. To, že jsou lidi dychtiví za kulturou, dokazuje i nažhavený dav vycházející z filharmonie na druhé straně plotu. Kdyby chtěli, stihli by klidně obě akce, koncert v Praze začíná až v půl desáté bez předkapely. Ta však ani není nutná. Holy Fuck mají dav rozehřátý okamžitě a není to jenom teplotou v místnosti. Je to disko pro noiseové děti, guilty pleasure, za kterou není jediný důvod se stydět. Svou soukromou party rozbíhají barevně, pomocí světel i zpěvných melodií. Už chybí jenom fluorescentní tyčinky do ruky v neonových barvách. Všichni se hýbají za rytmů babího léta, plechové samply připomínající hru na hrnce mají své přesně určené, matematicky vypočítané místo. Když zábava, tak perfekcionistická, jen si nejsem jistá, jestli mi to tady víc připomíná party lodě na řece Sprévě, anebo übercool underground rave v garáži. Dveře se otřásají v pantech a já si dávám heavy taneční workout a jsem kompletně mokrá. Pokud člověk po akci není jako ze sprchy a polohluchý, není to ono.

Koncert vrcholí a pseudogaráž se mění na dekadentní a smradlavou kotelnu. Kapela přitvrzuje a koncert končí with a bang, bim bam bumtarasa kindigo. Lidem tohle vyvařování mozků evidentně nestačí a kapela jim vděčně poskytne ještě dva přídavky. Já pomalu začínám trénovat znakovou řeč a oceňuji pohotovou nabídku merchandise disponující kompletní sadou náhradního oblečení za to propocené, včetně kalhotek. Much party animal.

Afterparty dýdžeje už užíváme jenom zvenku, vdechujeme čerstvý smog a zvykáme si na hlasitost a teplotu skutečného života. Pivo je skvělý mediátor. Banket naproti ve filharmonii už taky skončil a zaměstnanci odklízí stoly. I když nic nedělám, mám pocit dobře vykonané práce.

Info

Holy Fuck (ca) + DJ Jirzophone (The Shullins)
30. 9. 2016 PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace