Články / Reporty

Holy, holy, holy… nechť je nám život svatý! (Patti Smith)

Holy, holy, holy… nechť je nám život svatý! (Patti Smith)

Adéla Polka | Články / Reporty | 21.07.2022

Proč já vlastně jdu na paní v letech, co můžu asi tak čekat za výkony? Napadne mě, když vcházím do Fora Karlín. Potkávám nečekaně kamarády z Olomouce, lidi, které bych na Patti Smith vůbec nečekala. Ve chvíli, kdy se zjeví na podiu hubená postava se spletenými vlasy, v pánském ohozu, který je jí evidentně velký, mi dojde, proč tady jsem. Je to pořád stejné, stejná aura, stejný velkorysý a vděčný úsměv. Je na ní něco, co stojí za to chvíli zažívat. Zazní první song, který Smith ukončí se slovy „Good bye“ a jde dozadu. Dost v nás hrkne. Naštěstí zbytečně. Šedovlasá indiánka si bere nejspíš čaj, zabojuje s lehkým chrapotem a zbytek koncertu nepřestává, v pravidelných vlnách, překvapovat zuřivým drivem. Pořád stejné!

Stejné pohyby, stejný hlas. Rozpažené ruce stažené v pěst na výraz toho, co všechno můžeme my lidi dokázat, jakou máme moc, pokud budeme respektovat jeden druhého, pokud budeme svobodní a laskaví. Z prvních řad si půjčuje ukrajinskou vlajku a její výraz se pokryje hněvem. Jestli se kdejaký hudebník snaží být aktivistický, Patti Smith je neskutečně uvěřitelná. Stojí před námi silná žena, která se během života musela postupně rozloučit se svými nejbližšími, zažila beatnickou generaci básníků, osvěžuje nám paměť textem Allena Ginsberga a mrazí nás naléhavostí „holy, holy, holy“… Nechť je nám život svatý! Zalívá mě pocit vděčnosti, že dokáže být pořád stejně nasraná, když zpívá o věcech, které ji rozčilují, že neztrácí víru v člověka, že nás všechny vybízí k soucitu a vlastní svobodné kreativitě.

Patti Smith dobře ví, kde hraje, a nezapomene vřele a nepřehnaně vzdát hold Ivanu Královi v podobě songu Pissing in the River a kapela zase připomíná, že ví, že je v zemi skupiny Plastic People of the Universe. Mám dojem, že zažíváme náhled do sedmdesátých let, že se nám promítá něco, co je stále živé právě díky ní, médiu. Její agitace za životní prostředí není nepříjemná, nechce dělat dojem, chce skutečné změny a věří, že jen lidé, i my všichni dole v publiku, to můžeme udělat. Půjčí si song After the Gold Rush od Neila Younga a v intimní atmosféře, pouze za doprovodu kláves, zpívá tak dojemně, jako by v tu chvíli byla v přímém spojení se samotnou matkou přírodou.

fotogalerii z koncertu najdete zde

Because the Night, hit, který Smith složila kdysi pro svého muže Fredericka, se nenechává na přídavek. Sype jej do nás ve dvou třetinách a je to dobře, z publika se stává jednotná hmota. Song, který nestárne a má pořád stejný vibe. Když ztrácela při songu Gloria dech, řekla: „dejte mi to“ a lidi buráceli, energie se řinula přímo do ní a ona mohla jet dál. Svorně jsme se dál ujišťovali v tom, že „Jesus died for somebody sin but not mine“, a poezie, její osobní filozofie, námi prostupovala. Štěstí, které prožívala na pódiu v obklopení spoluhráčů Lennyho Kaye, Tonyho Shanahana, Jaye Dee Daughertyho a především vlastního syna Jacksona Smithe, přecházela do publika a z bandu bylo znát, že hrají věci, které je pořád baví, užívali si společnost staré indiánky stejně jako my.

„To bylo super, jak u táboráku. Hodně mi chyběl tenhle druh koncertů,“ ozve se kamarád Petr, když je po všem, a já si říkám, no ano, my jsme přece nepřišli na fantastickou show plnou efektů a hráčských genialit. My jsme přišli nasát energii z ženy, která sama místy posedávala, občas udělala chybu, které se zasmála, vždyť o nic nejde. People Have the Power!

Info

Patti Smith (us)
19. 7. 2022 Forum Karlín, Praha

foto © Marek Kolařík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace