Články / Reporty

Holy, holy, holy… nechť je nám život svatý! (Patti Smith)

Holy, holy, holy… nechť je nám život svatý! (Patti Smith)

Adéla Polka | Články / Reporty | 21.07.2022

Proč já vlastně jdu na paní v letech, co můžu asi tak čekat za výkony? Napadne mě, když vcházím do Fora Karlín. Potkávám nečekaně kamarády z Olomouce, lidi, které bych na Patti Smith vůbec nečekala. Ve chvíli, kdy se zjeví na podiu hubená postava se spletenými vlasy, v pánském ohozu, který je jí evidentně velký, mi dojde, proč tady jsem. Je to pořád stejné, stejná aura, stejný velkorysý a vděčný úsměv. Je na ní něco, co stojí za to chvíli zažívat. Zazní první song, který Smith ukončí se slovy „Good bye“ a jde dozadu. Dost v nás hrkne. Naštěstí zbytečně. Šedovlasá indiánka si bere nejspíš čaj, zabojuje s lehkým chrapotem a zbytek koncertu nepřestává, v pravidelných vlnách, překvapovat zuřivým drivem. Pořád stejné!

Stejné pohyby, stejný hlas. Rozpažené ruce stažené v pěst na výraz toho, co všechno můžeme my lidi dokázat, jakou máme moc, pokud budeme respektovat jeden druhého, pokud budeme svobodní a laskaví. Z prvních řad si půjčuje ukrajinskou vlajku a její výraz se pokryje hněvem. Jestli se kdejaký hudebník snaží být aktivistický, Patti Smith je neskutečně uvěřitelná. Stojí před námi silná žena, která se během života musela postupně rozloučit se svými nejbližšími, zažila beatnickou generaci básníků, osvěžuje nám paměť textem Allena Ginsberga a mrazí nás naléhavostí „holy, holy, holy“… Nechť je nám život svatý! Zalívá mě pocit vděčnosti, že dokáže být pořád stejně nasraná, když zpívá o věcech, které ji rozčilují, že neztrácí víru v člověka, že nás všechny vybízí k soucitu a vlastní svobodné kreativitě.

Patti Smith dobře ví, kde hraje, a nezapomene vřele a nepřehnaně vzdát hold Ivanu Královi v podobě songu Pissing in the River a kapela zase připomíná, že ví, že je v zemi skupiny Plastic People of the Universe. Mám dojem, že zažíváme náhled do sedmdesátých let, že se nám promítá něco, co je stále živé právě díky ní, médiu. Její agitace za životní prostředí není nepříjemná, nechce dělat dojem, chce skutečné změny a věří, že jen lidé, i my všichni dole v publiku, to můžeme udělat. Půjčí si song After the Gold Rush od Neila Younga a v intimní atmosféře, pouze za doprovodu kláves, zpívá tak dojemně, jako by v tu chvíli byla v přímém spojení se samotnou matkou přírodou.

fotogalerii z koncertu najdete zde

Because the Night, hit, který Smith složila kdysi pro svého muže Fredericka, se nenechává na přídavek. Sype jej do nás ve dvou třetinách a je to dobře, z publika se stává jednotná hmota. Song, který nestárne a má pořád stejný vibe. Když ztrácela při songu Gloria dech, řekla: „dejte mi to“ a lidi buráceli, energie se řinula přímo do ní a ona mohla jet dál. Svorně jsme se dál ujišťovali v tom, že „Jesus died for somebody sin but not mine“, a poezie, její osobní filozofie, námi prostupovala. Štěstí, které prožívala na pódiu v obklopení spoluhráčů Lennyho Kaye, Tonyho Shanahana, Jaye Dee Daughertyho a především vlastního syna Jacksona Smithe, přecházela do publika a z bandu bylo znát, že hrají věci, které je pořád baví, užívali si společnost staré indiánky stejně jako my.

„To bylo super, jak u táboráku. Hodně mi chyběl tenhle druh koncertů,“ ozve se kamarád Petr, když je po všem, a já si říkám, no ano, my jsme přece nepřišli na fantastickou show plnou efektů a hráčských genialit. My jsme přišli nasát energii z ženy, která sama místy posedávala, občas udělala chybu, které se zasmála, vždyť o nic nejde. People Have the Power!

Info

Patti Smith (us)
19. 7. 2022 Forum Karlín, Praha

foto © Marek Kolařík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace