Články / Reporty

Hop a je tu Prokop! (Karlín Forum)

Hop a je tu Prokop! (Karlín Forum)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 22.12.2014

Překvapivý zážitek z vánočního koncertu Michala Prokopa a Framus Five a početných hostí, pořádaný United Islands of Prague, na kterém nebyly téměř žádné fronty, a to ani na dámských toaletách, během koncertu měl každý z návštěvníků dostatek místa kolem sebe, vše běželo jako na drátkách a navíc s výborným zvukem. Nevídáno, neslýcháno. A nevydýcháno.

Po akademické čtvrthodince se nenápadně zjevil Michal Prokop i se svým početným muzikantským ansámblem a zahájil koncert písní Poprvé a naposledy ze studiového alba Poprvé naposledy z roku 2006. Hned poté všechny přivítal a příjemně a bez zbytečného patosu začal bilancovat nejen krásné ztráty uplynulého roku. Pětadvacáté listopadové výročí, tři roky od úmrtí Václava Havla, úmrtí Petra Skoumala, dvorního skladatele, jehož jméno bylo vzpomenuto ještě několikrát. Michal Prokop se svědomitě snažil nikoho neopomenout. Jak při křtu reedice desky Kolej Yesterday, od jejíhož vydání uplynulo právě třicet let, tak při křtu DVD Krásný ztráty finále, byl postupně přizván na pódium početný dav těch, kteří za oběma počiny stáli. CD bylo na závěr pokřtěno čestnými hosty, kteří ač měli být tři, byli pro ten večer pouze dva. Matěje Ruperta bohužel stála šipka, skočená do lidského bazénu pod pódiem, nohu. Desce tedy požehnal Vojta Dyk, který si spolu s Michalem Prokopem zazpíval Blues o spolykaných slovech, a Sára Vondrášková alias Never Sol, která se ujala Staré písně. Sára coby studentka Michala Prokopa, který mimo jiné učí i na Filozofické fakultě UK, přihodil Sáře ke splněné zkoušce ještě úlohu kmotry. Na úplný závěr po značných ovacích si ještě kmotři společně s Michalem Prokopem jako přídavek zazpívali píseň Zvolna, kterou v roce 1990 Prokop nazpíval se zpěvačkou C & K Vocal Helenou Arnetovou.

Kromě osvědčených songů jako Kolej Yesterday nebo Bitva o Karlův most, otextovaných na jevišti přítomným Pavlem Šrutem nebo Jiřím Žáčkem, který je podepsán pod textem zmíněného Blues o spolykaných slovech, došlo samozřejmě i na písně nové z poslední desky Sto roků na cestě (2012) jako Kartáček na zuby, Stodolní, Sto roků samoty nebo Zatmění. Vznikla tak příjemná kombinace, při které se dalo jak příjemně bilancovat, tak vzpomínat a nebo pomalu ale jistě osnovat plány budoucí.

Co Michal Prokop během večera řekl, to sedlo. Působil radostně a po jevišti skotačil a poskakoval bez ohledu na křížky. Na všech přítomných bylo znát, jak si koncert užívají a jak je hraní baví. Po pravici a levici měl své věrné – mistry nástrojů – houslistu Honzu Hrubého a kytaristu Luboše Andršta, kteří si spolu povídali beze slov. V brilantních sólech si odpovídali a snažili se nachytat, Michal Prokop mezi nimi přebíhal a podporoval je ze všech sil tancem vítězství. Přidali i pořádnou dávku blues, odkazující k základům, ze kterých muzikanti vzešli a zůstali jim věrní po celý život. Láska je protijed a blues prazáklad.

Vojta Dyk poznamenal, ještě před tím než polil desku šampaňským, že během pátrání po tom, co je to lidská hodnota, došel k závěru, že lidskou hodnotou úctyhodné trvanlivosti je právě Michal Prokop. Dav pod pódiem se skládal ze zástupců mnoha generací, někteří slyšeli Kolej Yesterday ještě na koleji, někteří doma v obýváku z tátova gramofonu, někteří v rádiu. Ať tak či tak, ani rádia, ani obýváky a ani ty koleje už tu možná nejsou, za to ty desky se stěhují stále s námi a koncerty si najdeme, ať jsou kdekoliv. Nejpozději zase za rok.

Info

Michal Prokop & Frasmus Five a hosté
20. 12. 2014, Karlín Forum, Praha
foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.