Články / Reporty

Horečka Žižkovské noci

Horečka Žižkovské noci

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 18.03.2014

Málokterá pražská čtvrť má v noci takové kouzlo jako Žižkov – špinavé křivolaké uličky s nespočtem legendárních putyk a tyčícím se televizním vysílačem na kopci, mýtická foglarovská Stínadla 21. století. Možnost uspořádat městský klubový festival se doslova nabízí, ostatně Žižkovská noc se letos uskutečnila už počtvrté a v průběhu let se rozrostla do gigantických rozměrů. Nabitý multižánrový program dokázal oslovit prakticky jakoukoliv sortu hudebních fanoušků, v jeden okamžik se odehrávalo hned několik zajímavých koncertů a výsledný zážitek se tak logicky odvíjel od vhodně zvolených proměnných.

Na úvod večera jsem nejprve zamířil do klubu Storm, kde akci zahajovala pražská dvojka Black Lion. Návštěvníci se teprve zvolna trousili, přesto si příjemný indie folk postavený na symbióze akustické a elektrické kytary vysloužil značné ovace. Originalitu hledejte jinde, Black Lion sází na nadšený entuziasmus a upřímnou skromnost – půlhodinový set obohacený o několik coverů se ukázal tak akorát dlouhý, aby udržel pozornost posluchačů. Rychlý přesun do stísněných prostor nedalekého klubu Kain, kde zrovna zvučili nadějní Black Bay. Po prvním ostrém hrábnutí do strun okamžitě propuklo menší peklo, bohužel obstojně zahraný melodický hardcore zatím postrádá vlastní tvář, která by je odlišila od zástupu podobných formací.

Zpátky do Stormu, kde už na pódiu nesměle postávali Manon meurt. Šeptanda, která se kolem mladé formace z Rakovníku v poslední době rozpoutala, přispěla ke slušné fanouškovské kulise a nezbývalo než žasnout nad smrtelně návykovou kombinací andělského zpěvu a kytarového vazbení. Během čtyřicetiminutového setu přehráli kompletní debutové album a vše stylově zakončili bouřlivým noisovým útokem – není divu, že si samotní My Bloody Valentine loni stěžovali na hlasitost. Naštěstí Žižkovská noc není pouze o hudbě, vítaný oddech ušním bubínkům přineslo autorské čtení v baru Malkovitch za účasti Jana Těsnohlídka nebo Jáchyma Topola.

Kolem osmé hodiny večerní začalo množství návštěvníků přesahovat kapacitu klubů a ani dostatečná časová rezerva nezaručovala, že se na dané vystoupení opravdu dostanete. Zvláště Palác Akropolis připomínal nedobytnou tvrz, těsně před začátkem Sunshine se tu u vchodu tísnily na dvě stovky lidí a vyčkávaly, zda se uvnitř náhodou neuvolní místo. Situace venku se natolik vyostřila, že se naštvaný dav několikrát neúspěšně pokoušel probojovat přes ochranku, načež se vyrazil bavit jinam. Kay a spol. mají pravděpodobně už nejlepší léta za sebou, důkazem budiž nepříliš úspěšné podzimní turné Back to the Roots, přesto na ně pražské publikum nedá dopustit. Dobře naložená kapela se nenechala dlouho pobízet a naplno prodala své zkušenosti – stoprocentní nasazení, skvělý zvuk, hit za hitem, ovace nebraly konce a vystoupení tak musela ukončit až blížící se policejní hodina.

Čerstvý venkovní vzduch měl v tu dobu takřka léčivé účinky, mathcoroví Momma Knows Best však znovu lákali do útrob Kainu. Ani zdlouhavé zvučení a tropické podmínky nepoznamenaly strhující výkon kapely – jednotliví členové se beze strachu vrhali do publika, fanoušci se střídali u mikrofonu a zdánlivý chaos si stále udržoval pevný řád. Přibližně dva roky starý setlist navíc ozvláštnili novinkou z připravovaného alba, byť proklamovaná změna na postu zpěváka dosud neproběhla. Souboj Esazlesa vs. Skywalker nakonec vyzněl pro Skywalker, legendární klub Modrá Vopice byl přece jenom trochu z ruky. Hardcore/pop-punková formace se právě vrátila z dvoutýdenního evropského turné a lepší zakončení si Žižkovská noc ani nemohla přát. Přibližně tisícihlavý dav i přes pozdní hodinu pařil jako o život - nepřetržitý stagediving se proměnil v totální inferno, kdy nažhavení fanoušci doslova obsadili pódium.

Žižkovská noc 2014 nabídla nezapomenutelný večer nabitý množstvím zážitků, v budoucnosti by však možná nebylo na škodu zavést předprodej vstupenek a omezit celkovou kapacitu, případně zvážit rozšíření festivalu. Obrovská návštěvnost se totiž pomalu stává neúnosnou.

Info

Žižkovská noc 2014
15.3.2014, Žižkov, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.