Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 18.03.2014
Málokterá pražská čtvrť má v noci takové kouzlo jako Žižkov – špinavé křivolaké uličky s nespočtem legendárních putyk a tyčícím se televizním vysílačem na kopci, mýtická foglarovská Stínadla 21. století. Možnost uspořádat městský klubový festival se doslova nabízí, ostatně Žižkovská noc se letos uskutečnila už počtvrté a v průběhu let se rozrostla do gigantických rozměrů. Nabitý multižánrový program dokázal oslovit prakticky jakoukoliv sortu hudebních fanoušků, v jeden okamžik se odehrávalo hned několik zajímavých koncertů a výsledný zážitek se tak logicky odvíjel od vhodně zvolených proměnných.
Na úvod večera jsem nejprve zamířil do klubu Storm, kde akci zahajovala pražská dvojka Black Lion. Návštěvníci se teprve zvolna trousili, přesto si příjemný indie folk postavený na symbióze akustické a elektrické kytary vysloužil značné ovace. Originalitu hledejte jinde, Black Lion sází na nadšený entuziasmus a upřímnou skromnost – půlhodinový set obohacený o několik coverů se ukázal tak akorát dlouhý, aby udržel pozornost posluchačů. Rychlý přesun do stísněných prostor nedalekého klubu Kain, kde zrovna zvučili nadějní Black Bay. Po prvním ostrém hrábnutí do strun okamžitě propuklo menší peklo, bohužel obstojně zahraný melodický hardcore zatím postrádá vlastní tvář, která by je odlišila od zástupu podobných formací.
Zpátky do Stormu, kde už na pódiu nesměle postávali Manon meurt. Šeptanda, která se kolem mladé formace z Rakovníku v poslední době rozpoutala, přispěla ke slušné fanouškovské kulise a nezbývalo než žasnout nad smrtelně návykovou kombinací andělského zpěvu a kytarového vazbení. Během čtyřicetiminutového setu přehráli kompletní debutové album a vše stylově zakončili bouřlivým noisovým útokem – není divu, že si samotní My Bloody Valentine loni stěžovali na hlasitost. Naštěstí Žižkovská noc není pouze o hudbě, vítaný oddech ušním bubínkům přineslo autorské čtení v baru Malkovitch za účasti Jana Těsnohlídka nebo Jáchyma Topola.
Kolem osmé hodiny večerní začalo množství návštěvníků přesahovat kapacitu klubů a ani dostatečná časová rezerva nezaručovala, že se na dané vystoupení opravdu dostanete. Zvláště Palác Akropolis připomínal nedobytnou tvrz, těsně před začátkem Sunshine se tu u vchodu tísnily na dvě stovky lidí a vyčkávaly, zda se uvnitř náhodou neuvolní místo. Situace venku se natolik vyostřila, že se naštvaný dav několikrát neúspěšně pokoušel probojovat přes ochranku, načež se vyrazil bavit jinam. Kay a spol. mají pravděpodobně už nejlepší léta za sebou, důkazem budiž nepříliš úspěšné podzimní turné Back to the Roots, přesto na ně pražské publikum nedá dopustit. Dobře naložená kapela se nenechala dlouho pobízet a naplno prodala své zkušenosti – stoprocentní nasazení, skvělý zvuk, hit za hitem, ovace nebraly konce a vystoupení tak musela ukončit až blížící se policejní hodina.
Čerstvý venkovní vzduch měl v tu dobu takřka léčivé účinky, mathcoroví Momma Knows Best však znovu lákali do útrob Kainu. Ani zdlouhavé zvučení a tropické podmínky nepoznamenaly strhující výkon kapely – jednotliví členové se beze strachu vrhali do publika, fanoušci se střídali u mikrofonu a zdánlivý chaos si stále udržoval pevný řád. Přibližně dva roky starý setlist navíc ozvláštnili novinkou z připravovaného alba, byť proklamovaná změna na postu zpěváka dosud neproběhla. Souboj Esazlesa vs. Skywalker nakonec vyzněl pro Skywalker, legendární klub Modrá Vopice byl přece jenom trochu z ruky. Hardcore/pop-punková formace se právě vrátila z dvoutýdenního evropského turné a lepší zakončení si Žižkovská noc ani nemohla přát. Přibližně tisícihlavý dav i přes pozdní hodinu pařil jako o život - nepřetržitý stagediving se proměnil v totální inferno, kdy nažhavení fanoušci doslova obsadili pódium.
Žižkovská noc 2014 nabídla nezapomenutelný večer nabitý množstvím zážitků, v budoucnosti by však možná nebylo na škodu zavést předprodej vstupenek a omezit celkovou kapacitu, případně zvážit rozšíření festivalu. Obrovská návštěvnost se totiž pomalu stává neúnosnou.
Žižkovská noc 2014
15.3.2014, Žižkov, Praha
foto © martinezz
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.