Články / Recenze

Horečnatá zkouška ohněm - Royal Blood

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 29.10.2014

V létě 2013 byl při koncertu na Glastonbury viděn bubeník Arctic Monkeys v tričku začínající rockové dvojice Royal Blood. Mike Kerr a Ben Thatcher v té době ještě ani nevydali první singl a už se o nich začínalo debatovat. Na podzim toho roku konečně vyšla Out of the Black s Come on Over na B-straně. Později už dvojka svým kámošům z Arctic Monkeys předskakovala a v únoru vydala EP se čtyřmi skladbami. Na debutovou desku se pak dlouho čekalo. V srpnu to konečně přišlo a zdá se, že rock ještě zdaleka není mrtvý, jak nedávno prohlásil jeden ze členů KISS.

Poctivost je základ silného díla a Royal Blood si na tom zakládají. Fake zabalený v pozlátku přetvářky shoří v ohni času. Skladba, upřímně napsaná, do které umělec vloží něco ze svého života, je vždycky adeptem prvních příček žebříčků, jelikož to člověk při poslechu vycítí, popřípadě se s tím může ztotožnit nebo si na základě toho vytvořit vlastní vizi.

Po prvním poslechu Royal Blood se dostaví neschopnost přijmout fakt, že tahle dvojice nemá kytaristu, pouze bicí a zpěváka s baskytarou. Kerr je totiž vybaven pedál-deskou, kterou by mu mohl závidět raketoplán s palubou od NASA a která mu umožňuje znít chvíli jako basa, chvíli jako SG. Zesilovače Fender, Bassman a Gretsch efektovým krabičkám směle sekundují a s Thatcherem si rytmicky skvěle rozumějí, takže výsledný mix zní jako jejich oblíbené kousky od Zeppelínů přes Jacka Whita až po Queens of the Stone Age. Kerr a Josh Homme od sebe nemají svými hlasy tak daleko a frontman Royal Blood přiznal, že deska Songs for the Deaf na něj měla zásadní vliv.

Nejpovedenějšími songy jsou úvodní Out of the Black, která tempem rozjede horečnatou zkoušku ohněm, v půli přitopí Little Monsters, při které to naživo musí mezi skupinou a fandy probíjet, a koncová Better Strangers, kde pauzy mají magickou moc. Při ostatních skladbách lze slyšet záblesky White Stripes a nepochybně Arctic Monkeys. Teprve čas ukáže, jak tahle dvojka dokáže vypilovat svůj potenciál a přinést zbrusu nový zvuk spolu s originálním provedením. K záporům musíme přičíst jistou repetitivnost a to, že vokál má jen dvě polohy. Přední anglický hudební týdeník NME dává 8 z 10, ale ostatní už jsou střizlivější a hodnocení se blíží průměru. Je to debut a historie říká, že když nic dalšího potom, tak aspoň ten bude znít vždycky dobře. I když v posledních letech je tendence kvality u začínajících skupin spíše vzestupná.

Info

Royal Blood – Royal Blood (Warner Bros., 2014)
www.royalbloodband.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.