Články / Reporty

Hořekující skřet a metalová hypnóza Oranssi Pazuzu

Hořekující skřet a metalová hypnóza Oranssi Pazuzu

Ichor | Články / Reporty | 19.03.2016

Nová Chmelnice na Žižkově je místo se zvláštně využitým prostorem - dva bary a zvuk, co se tříští o rozlehlé stěny, a většinu času tak způsobuje nepříjemnou ozvěnu. Upřít se mu však nedá jeho prostornost. A taky snadno zaslechnutelné reminiscence na minulost i narážky na věci budoucí: „Deš v dubnu na ty Cannibal Corpse?“

Už dlouho si nepouštím k tělu jiné provinile rozkošné kapely než ty, které v se rámci žánru činí buď s naprosto čitelnou nadsázkou, anebo ty, které vážnost snoubí s přesahem. Právě díky náležitosti k první kategorii příjemně uběhla necelá hodina s Mallephyr, tedy s několika delšími deathmetalovými kusy. Působivě roztrhané rukávy, spousta místa i pro kratší vlasy a civilnější vzhled. Následující Desire for Sorrow naopak působili křečovitě, až komicky: megalomansky ověnčené pódium, dotažená vizáž a black metal s několika málo nesnesitelně oposlouchanými a jednoduchými postupy, profánní v naleštěném kabátě.

Už při prvním poslechu Värähtelijä, čtvrté řadovky finského dostavníku Oranssi Pazuzu, se na mysl kromě fascinace vkrádala i otázka: Co tam jako budou ty metaláci dělat? Snad víc než polovina alba totiž pracuje s pasážemi, které jsou - ač nervózní - umírněnějšího tempa, jiné zase s rytmy údernými, ale nepravidelnými.

S výjimkou jediné skladby si přehráním nového alba udržela kapela pozornost po celý set, který byl odehrán jen s minimálními pauzami. Pronikavá dynamika, ten neustálý tlak je přítomný na desce, ale i naživo. Démonické klávesy, na něž Evill umí hrát i mikrofonem, vícepolohový hlas Jun-Hise, zlostný jako hořekujícící skřet, a přitom bez směšných konotací.

Narušování metalové estetiky, korzety počínaje a žánrovou vyhraněností konče, se v poslední dekádě vynořuje tolik, že kapela s vlasy maximálně po ramena, s telecastery a psychedelickými synťáky nepřekvapila, jen potěšila. Proti řádění v důsledku silné hypnózy žádné námitky.

Info

Oranssi Pazuzu + Mallephyr + Desire for Sorrow
12. 3. 2016 Nová Chmelnice, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace