Články / Reporty

House (není) pro starý?  (Ross from Friends)

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 18.05.2019

Na pravidelnou klubovou noc Motif, která se zaměřuje na nové umělce z převážně elektronické taneční scény, zavítal mladý producent Ross from Friends. Ne, nejednalo se o Davida Schwimmera s Casio synťákem, ale o nadějného britského hudebníka Felixe Weatheralla, který do Roxy přivezl debutovou desku Family Portrait, vydanou pod vlajkou losangelského labelu Brainfeeder. Kvalitní lo-fi house versus hokejové mistrovství. Těžká volba se promítla na z poloviny zaplněném klubu.

Roli předskokana zastal tuzemský dj dMIT.RY s klidným atmosférickým setem. Zakladatel labelu Neo Violence a známá klubová postava rovných i zlomených beatů kalibrovala uši deep housem, microhousem a pohodovými rytmy, které s přibývajícími lidmi na parketu houstly a měnili se v hutný UK bass s amen breaky.

Na konci prvního setu už bylo lidí víc. Weatherall se dvěma kumpány nastoupili za praskající dekonstrukce mikrozvuků v intru Happy Birthday Nick a připravili si nástrojový arzenál. John Dunk s klávesami a saxofonem, Jed Hampson s kytarou nastřelenou mohutným flangerem a reverbem, oba dva doplňovali a umocňovali extatickou atmosféru Weatherallova mixu. Na plátně běžel videoklip ke skladbě Pale Blue Dot, kterou Britové otevřeli svou část večera, obraz byl postupně deformován filtry a poletujícími obrazci z artworku loňského alba Family Portrait. Melodická hudba plná nostalgie a sentimentu ladně proudila klubem a trvalo několik tracků, než se ze spíše poslechové záležitosti stala taneční. Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn gradovala řevem saxofonu, pod pódiem se tančilo. Trans, psychedelie a snění. Opiové melodie střídal závan Hi-NRG a tropických tom-tomů „osmdesátkových“ midi, pestrá kombinace stylů držela publikum v pozoru. Z minimal housu přecházel Weatherall do breakbeatu a k IDM, to když varioval track R.A.T.S.

Zakončení proběhlo v podobě vypalovaček z EP You’ll Understand. Gettin‘ It Done nastavila solidní taneční mánii, která se postupně měnila v perkusivní slaďárnu Bootman. V přídavku Talk to Me You’ll Understand si Jed Hampson střihl kytarové sólo na bednách a hodinový set končil právě včas, možná o fous dříve, než bylo nutné. To hudební dráha Felixe Weatheralla teprve začala.

Info

Ross From Friends (uk)
16. 5. 2019 Roxy, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.