Články / Reporty

Hra o tóny s Piano Interrupted

Hra o tóny s Piano Interrupted

Shaqualyck | Články / Reporty | 24.05.2013

Jarní měsíce nemusí být v hanácké metropoli jen o kytkách. Mladší ségra slavné Flory Olomouc má totiž přízvisko „divadelní“ a program natolik pestrý, že by tomu jeden nevěřil. Krom kumštýřů z oboru „prkna, která znamenají svět“ můžete na zdejších scénách snadno narazit i na nejednu velezajímavou hudební entitu. Jednou takovou jsou britští Piano Interrupted, kteří k nám dorazili z Ostrovů na jediný večer, aby tu odehráli exkluzivní koncert. Klavír, basa a hromada udělátek. Svou náruč jim láskyplně otevřel léty prověřený Jazz Tibet Club, svá srdce pak od deváté večerní početné osazenstvo příjemně zaplněného sálu.

Vyplatilo se přijít v předstihu, nejlepší fleky mizí rychlostí blesku. Lidi natěšení jak Katka Neumannová před prvním sněhem, pivka, potlach, rozšířené zorničky. Zvučí se o sto šest, soundman i dramaturg obětavě kmitají sem a tam. Klub, neklub, zázemí je v lidech a tihle kluci dýchají pro hudbu. Jak asi zní „Nabouraný klavír“? Bubeník prý zůstal doma, asi se mu nechtělo tahat s bagáží přes kanál. Trio na pódiu vypadá připraveně. Ještě honem v zákulisí vyměnit trička za slušivé košile a jde se na to. Sympatický úvod obstará od pultu mašinfíra Franz Kirmann a několik předchystaných českých vět. Usměvavý Tom Hodge zasune bokovky pod klaviaturu černého křídla a potemnělý prostor vyplní elegantní zvukomalba.

Záhy ji však umně začnou narušovat elektronické (pa)zvuky. Chvílemi to vypadá na volný experiment na bázi free jazzu, při soustředěném poslechu však vyplouvají na povrch jemné kontury a zřetelné tempo jednotlivých skladeb. Tyhle kousky jsou jeden vedle druhého promyšleny do posledního detailu. To, co se tváří jako improvizace, je ve skutečnosti precizně promazané soukolí atmosférického jukeboxu. Celé to působí neuvěřitelně lehce a svěže. Tohle není klasika v novém, to je nová klasika. Klapky versus čudlíky. Spolu, bez sebe. Oba se snaží vnutit svou hru tomu druhému. Marně. Dohadují se, pošťuchují, uzurpují si prostor. A to celé jen pro to, aby o pár taktů dál společně zatáhli za jeden provaz. Basák to zprostředka splétá dohromady a dělá těm dvěma rozhodčího. Jako by spolu v jednu chvíli komunikovali tři různé živočišné druhy. Pevný souzvuk ukrytý pod ruchovým bludištěm. Snová náladovka.

Tepavé beaty se strefují přesně, klavír je pod palbou. Drží však pozice a postupně přechází v etudovitý protiútok. Nechápu jak, ale funguje to. Symbióza netradiční, avšak naprosto dokonalá. Podmanivý rytmus místo melodie, příležitostný, živě nasamplovaný beatbox místo zpěvu. Hudebníci si společné hraní užívají, vystupují skromně, nenuceně a se zalíbením sledují nadšené reakce publika. V pauzách zmiňují arabské vlivy, dojde i na přiznanou nirvanovskou inspiraci v podobě zakuklené Smells Like Teen Spirit. Problém nastává až v samotném závěru, v repertoáru už nezbývá žádný materiál na přídavek. Situace se řeší s humorem a z nekonečného potlesku nadšená trojice nemá problém zopakovat libovolnou položku setlistu. Tohle publikum si jednu extra porci navíc zaslouží. Nikdo není proti.

Info

Piano Interrupted (uk/fr)
16. 5. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Tereza Posturová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, standardy a já

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.