Články / Reporty

Hra o tóny s Piano Interrupted

Hra o tóny s Piano Interrupted

Shaqualyck | Články / Reporty | 24.05.2013

Jarní měsíce nemusí být v hanácké metropoli jen o kytkách. Mladší ségra slavné Flory Olomouc má totiž přízvisko „divadelní“ a program natolik pestrý, že by tomu jeden nevěřil. Krom kumštýřů z oboru „prkna, která znamenají svět“ můžete na zdejších scénách snadno narazit i na nejednu velezajímavou hudební entitu. Jednou takovou jsou britští Piano Interrupted, kteří k nám dorazili z Ostrovů na jediný večer, aby tu odehráli exkluzivní koncert. Klavír, basa a hromada udělátek. Svou náruč jim láskyplně otevřel léty prověřený Jazz Tibet Club, svá srdce pak od deváté večerní početné osazenstvo příjemně zaplněného sálu.

Vyplatilo se přijít v předstihu, nejlepší fleky mizí rychlostí blesku. Lidi natěšení jak Katka Neumannová před prvním sněhem, pivka, potlach, rozšířené zorničky. Zvučí se o sto šest, soundman i dramaturg obětavě kmitají sem a tam. Klub, neklub, zázemí je v lidech a tihle kluci dýchají pro hudbu. Jak asi zní „Nabouraný klavír“? Bubeník prý zůstal doma, asi se mu nechtělo tahat s bagáží přes kanál. Trio na pódiu vypadá připraveně. Ještě honem v zákulisí vyměnit trička za slušivé košile a jde se na to. Sympatický úvod obstará od pultu mašinfíra Franz Kirmann a několik předchystaných českých vět. Usměvavý Tom Hodge zasune bokovky pod klaviaturu černého křídla a potemnělý prostor vyplní elegantní zvukomalba.

Záhy ji však umně začnou narušovat elektronické (pa)zvuky. Chvílemi to vypadá na volný experiment na bázi free jazzu, při soustředěném poslechu však vyplouvají na povrch jemné kontury a zřetelné tempo jednotlivých skladeb. Tyhle kousky jsou jeden vedle druhého promyšleny do posledního detailu. To, co se tváří jako improvizace, je ve skutečnosti precizně promazané soukolí atmosférického jukeboxu. Celé to působí neuvěřitelně lehce a svěže. Tohle není klasika v novém, to je nová klasika. Klapky versus čudlíky. Spolu, bez sebe. Oba se snaží vnutit svou hru tomu druhému. Marně. Dohadují se, pošťuchují, uzurpují si prostor. A to celé jen pro to, aby o pár taktů dál společně zatáhli za jeden provaz. Basák to zprostředka splétá dohromady a dělá těm dvěma rozhodčího. Jako by spolu v jednu chvíli komunikovali tři různé živočišné druhy. Pevný souzvuk ukrytý pod ruchovým bludištěm. Snová náladovka.

Tepavé beaty se strefují přesně, klavír je pod palbou. Drží však pozice a postupně přechází v etudovitý protiútok. Nechápu jak, ale funguje to. Symbióza netradiční, avšak naprosto dokonalá. Podmanivý rytmus místo melodie, příležitostný, živě nasamplovaný beatbox místo zpěvu. Hudebníci si společné hraní užívají, vystupují skromně, nenuceně a se zalíbením sledují nadšené reakce publika. V pauzách zmiňují arabské vlivy, dojde i na přiznanou nirvanovskou inspiraci v podobě zakuklené Smells Like Teen Spirit. Problém nastává až v samotném závěru, v repertoáru už nezbývá žádný materiál na přídavek. Situace se řeší s humorem a z nekonečného potlesku nadšená trojice nemá problém zopakovat libovolnou položku setlistu. Tohle publikum si jednu extra porci navíc zaslouží. Nikdo není proti.

Info

Piano Interrupted (uk/fr)
16. 5. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Tereza Posturová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.