Články / Reporty

Hrátky SoundPactu v Praze v Brně

Hrátky SoundPactu v Praze v Brně

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 23.11.2016

SoundPact je minifesťák, série zvukových experimentů v kontextu československé hudební scény. Organizátoři Ditchmag a vydavatelství Mappa se ho v rámci dodržení konceptu různorodosti rozhodli organizovat v Praze a v Praze v Brně. Pro případ další expanze bych do budoucna určitě ještě navrhovala Prahu v okresu Lučenec a Prahu v Humenném. Já jsem byla nakonec jenom v Praze (v Brně) a bubínky dostaly první rány už od zvukovky a nastavování čtyřreprákového surround ozvučení. Kdy já se s těmi špunty poučím…

Anyway, poslechový seminář. Na úvod je puštěn Slavek Kwi a jeho field recordings. Nejlepší místo je prý přímo uprostřed všech repráků, sedáme si teda tam. Je to vlastně doplněk atmosféry podniku, která je zatím komorní, šum řeči se stává součástí hudby a izolované zvuky se sjednocují. Když slyším broušení nože, nejsem si jistá, jestli to je live, anebo z nahrávky. Postupem času hudba tak splyne s okolím, že ji ani nevnímám. To už však přichází čas na live set pod jménem Artificial Memory Trace.

Po oficiálním úvodu nás Kwi upozorňuje na stroboskopy „pro lidi, co jsou citliví na světlo“ a prosí, abychom to neanalyzovali, jenom poslouchali. Tak já nebudu analyzovat. Je to velmi relaxační. Zvuky všude kolem nás tvoří velmi konkrétní, snadno identifikovatelné obrazy, které vytváří kvalitní mišmaš. Kombinace túry na Popradské pleso a lesního ducha z Bukovce. Upozornění na stroboskop je skoro zbytečné, všichni mají stejně zavřené oči, je to zábava. Když na chvíli nakouknu, vidím nad hlavou máchající alobal. Přidává se live akvárko a bublavý dialog roztomilých gumových želviček. Zvuk zvonkohry ve vodě je super. Najednou se zjeví akustická kytara, čtyři akustické kytary ze čtyř stran, čtyři folkové koncerty. Změť a malý noiseík. A pak pokus o 4:33, publikum je však příliš disciplinované. „Je tady ještě někdo?“ Jasně, že jo. Jde se na přestavbu sálu.

Jano Doe je Katarína Gatialová a její DIY modular. Technické problémy podtrhují tu DIY část. Při tom všem člověk skoro ani neví, kdy to funguje a kdy ne, ale zvuky to vyluzuje, distorted píšťala doprovázena pulzující statikou a aromou hořících káblů. Spleť chaotických káblů postupně nabývá víceméně pravidelné struktury. „Folkový koncert“ se vrací s příchodem vytuněného banja s delayem. Hrátky s krabičkou. Ale co to hořelo, jsme nakonec nezjistili. Možná to byl jenom efekt pro větší autenticitu.

Amen Tma je to nejakčnější na závěr. Všechna vystoupení byla velmi různorodá a taneční industrial dnes ještě nebyl. Skřípání oceli a temná klubová hudba. Plechové objekty v místnosti rezonují a taky je bere rytmus. Industrial se postupně rozvíjí v techno, v závěru dokonce i s nenápadnými vokály. Kontrastní závěr večera.

Info

SoundPact: Amen Tma + Artificial Memory Trace + Jano Doe
20. 11. 2016 Praha/Fórum pro architekturu a média, Brno

foto © Vaclav Sobert Belcak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace