Články / Reporty

Hrobové ticho, rituály (Ahoi! The Full hit of Summer 2018)

Hrobové ticho, rituály (Ahoi! The Full hit of Summer 2018)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 20.07.2018

Akce Ahoi! The Full Hit of Summer v rakouském Linci sice není tou největší z letní nabídky, přesto stojí za pozornost. Jednak přesně mířeným line-upem pěti kapel na jednom podiu a komorní afterparty ve foyer přilehlé koncertní síně Brucknerhaus v čele s Young Fathers, jednak lokalitou v centru města u vody. Mezi koncertní síní a moderní galerií a tak akorát rozlohou, pro deset tisích lidí. Navíc oproti minulému ročníku nebylo vyprodáno, areál byl zaplněný ze dvou třetin.

Moses Sumney zažil raketový rok. Jeho debut Aromanticism se stal jednou z nejlepších nahrávek loňského roku, naboural pár stereotypů o tom, jak by měla znít hudba afroamerických hlasů, po boku Sufjana Stevense zazpíval na předávání Oskarů. Jen málokdo dokáže vtáhnout posluchače do své tvorby tak hluboko. Přestože kolem byl ruch postupně se zaplňujícího areálu, pod podiem bylo hrobové ticho. Sumneyho doprovázela dvojice muzikantů, na svém místě byl i stojan na tři mikrofony, připomínající vesmírnou loď kříženou s vysavačem. Zazněl i remix Come to Me od Björk – i když Sumneyho vokál a projev je úplně jiný, svou originalitou a ryzí upřímností měl k Islanďance zatraceně blízko. A takových interpretů není mnoho.

Zato Chvrches tak nějak prošumněli. A to se zpěvačka Lauren Mayberry snažila, co to šlo. Halasila refrény, tancovala a točila se kolem dokola, kdykoliv zrovna nedržela mikrofon, mezi písněmi přátelsky klábosila s kapelou i diváky. Co skvěle funguje ve sluchátkách, nemusí naživo, a to si Chvrches přivezli i živého bubeníka. Jediným překvapením setu byla hostovačka Matta Berningera z The National, během níž spolu poprvé naživo zazpívali song My Enemy. Závěr denní části pak patřil právě headlinerům The National. To, že Berningere živě neuzpívá všechny písně, vlastně vůbec nevadí, protože to zachraňuje svou osobností a výlety mezi lidi. Co postupem času vadilo, byl Berningerův podnapilý stav a jeho neustálá tendence házet po někom kelímky s vínem a ledem. Set o dva songy kratší, než měl být, protože se už Berningerovi nechtělo, byl i tak strhující. Kdo The National zná, ví, že podobné excesy jejich frontman provozuje často.

Závěr dne pak patřil Young Fathers. Když jsou vaše koncerty tak živelné, že nakopnou k tanci i utahané fanoušky, je naprosto jedno, kde hrajete. Stačí hodit bílou plachtu na zeď, do lidí namířit pár bílých světel a rozjet rituál. Kdo nebyl zvědavý na trojici excentrických skotských hudebníků, si už dalších devatenáct euro nepřiplatil, a publikum tak bylo všechno jen ne neuzaujaté. Young Fathers to rozjeli jako na svých sólových vystoupeních, vyřvávali nám díru do hlavy, i ukolébávali melodickými refrény.

Postupně rostoucí Ahoi! sice sází na jednoho velkého indie headlinera typu Arcade Fire nebo Sigur Rós, do rakouského Lince se ale na jednodenní akci vyplatí přijet nejenom kvůli nim. Takhle útulný a poklidný podnik v okolí nenajdete.

Info

Ahoi! The Full Hit of Summer 2018
11. 7. 2018 Donaulände, Linec, Rakousko

foto © Posthof - Zeitkultur am Hafen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.