Články / Reporty

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Polka | Články / Reporty | 21.11.2019

Intimní a tichý duch. Lidé sedící na koberci, který už má ledacos za sebou, sledují klavíry po stranách scény, které v doprovodu světel budí dojem neviditelné předkapely. To už ale nenápadně vchází na scénu šedovlasý Islanďan, usedá za klavír a pomaličku se houpe v rytmu své hry.

V sále je hrobové ticho, bary musí být zavřené, aby nerušily. Každé zakašlání, každý pohyb rezonuje jako nikdy. Arnalds se po úvodní skladbě chopí mikrofonu, rozhlédne se po poloosvětleném auditoriu a poprosí, zda si nás může nahrát. Když z toho nic nebude, nevadí, má něco v záloze. Dobře namotivované publiku spustí hlasité sborové „Á“. „Zdá se, že jsou mezi vámi profesionální zpěváci,“ zajásá Arnalds, usedá zpět ke klavíru a do skladby Þú ert jörðin moduluje nahrávku. Skvělý ice breaker! Publikum se cítí být součástí show, která se odehrává většinou v pološeru.

Doprovod klavírům dělají cello, viola, první a druhé housle, občas bicí a Arnalds působí svými pohyby uprostřed tělesa jako živý metronom, který udává nejen rychlost, ale i náladu. Při hře se občas dívá zaslepeně ke stropu a působí jako němý anděl, který hledá boha v oblacích. Skladba Only the Winds pak intimitu dynamicky rozbíjí a světelná show efektivně podporuje zážitek z hudby. Arnalds se na chvíli chopí mikrofonu a začne vyprávět svůj životní příběh a to, jak začal elektronickou hudbu využívat po autonehodě, kvůli níž měl problém rozhýbat pravou ruku, což „je trochu problém v případě pianisty“.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Následnou tvůrčí krizi pak překonal díky indonéskému svátku ticha, který slaví tamní obyvatelé proto, aby si mohla příroda jeden den odpočinout od lidí. Následuje skladba vyjadřující právě toto ticho a publikum se dostává do jakési hromadné meditace, kterou jen občas prořízne neomalený hlásek dvouletého posluchače. Táhlé a místy zemité tóny houslí, tiché údery do klavíru a dlouhé pauzy vyžadují nebývalou trpělivost a soustředěnost. Absolutní koncentrace přichází i od hráčů, kteří vykazují v konfrontaci s elektronickou složkou skladeb naprostou přesnost, a zároveň schopnost hrát potmě. Jako poslední zazní Near Light, diváci se nadšeně zvedají ze strnulých pozic a freneticky tleskají. Na přídavek si ale musejí počkat docela dlouho.

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu. Arnalds na závěr ocení uvolněnou atmosféru a přisuzuje ji i rockovému sálu, který tolik nesvazuje. Pak spustí 3005, jednu ze starších skladeb, která se údajně k místu s kobercem od piva náramně hodí.

Info

Ólafur Arnalds (is)
19. 11 2019 Sono Music Club, Brno

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?