Články / Recenze

Hudba jako nábytek: Synkro

Hudba jako nábytek: Synkro

prof. Neutrino | Články / Recenze | 09.12.2015

Synkro na svém debutu Changes nepřichází v zásadě s ničím novým. V intencích downtempové elektroniky je ale album velmi umně a dotaženě zkonstruovaným produktem, který zajisté nadchne nejednoho fanouška žánru a má potenciál získat pro něj příznivce další.

Po letech vydávání různých EP, singlů, mixů a splitek se totiž Joe McBride konečně odvážil představit dlouhohrající debut. A čekat na tu správnou chvíli se nakonec vyplatilo. Album vydal u proslulého belgického labelu Apollo, který v minulosti zaštítil opusy žánrových hvězd jako Aphex Twin, Sun Electric, Locust, Eskmo nebo Biosphere. Vedle těchto jmen Syncrův počin neztrácí na lesku, zároveň jejichž žár nikterak nenarušuje. Deska je kvalitní připomínkou toho, co se dělo na elektronické scéně kolem roku 2000, kdy se na svět klubal jeden IDM label za druhým a zvěstoval novou hudební éru. Ta se časem přetavila v glitchovou scénu, aby si její protagonisté následně opět pomalu začali tykat s klasickými nástroji a kruh se tím uzavřel.

Changes skrývá ambient v ryzím enovském smyslu. Hudba jako nábytek a kreativní prvek dokreslující prostředí domova, myšlenkově však nijak zásadně podnětný, spíš posilující zadumanost domácího sofa, snového oparu andělského kůru a izolacionistických nálad. Hudba jako designérská práce, využitelná ke kontemplaci nebo jako podkres k práci na PC. Změna vědomí se ale nekoná.

Info

Synkro - Changes (Apollo, 2015)
www.synkro.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.