Mišo_O | Články / Sloupky/Blogy | 17.06.2021
Na niektoré albumy treba dozrieť ako na Graduation od Kanye Westa a niekedy dozreje čas na lásku k hudbe, teda Hudbu k láske. Zatiaľ čo lockdown zatváral hranice a kluby, (funk)čný veterán slovenského rapu zaváral ovocie svojej práce a spoločne so Šimonom Švidraňom, ktorého môžete poznať ako člena formácie Funkiez alebo Darkness Positive, premenili tragédiu na inšpiráciu.
Slovami filmovej klasiky: „Život je ako bomboniéra.“ Presne tak sa dá vnímať aj táto kolekcia deviatich šlágrov: Niektoré chutia viac, niektoré menej, ale podstatné je, že chutia. Lajtmotívom (až na pár výnimiek) je funk, originalita a stabilná hra so slovom jak scrabble: „... sám by som bol iba tínedžer po záruke / zaľúbený do záľuby / krútiaci sa furt do kruhu...“ (Púť nekonečná). Veľmi silným momentom albumu je feel-good audio-oslava života Peter Party a nejaký čas bude trvať, kým z hlavy sublimuje chytľavosť Švidraňových refrénov ako napríklad v úvodnej skladbe Neviem sa rozhodnúť: „Neviem sa rozhodnúť / Mám bez nej zomrieť / Či s ňou zostarnúť...“
Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať skladba Pes aka S Tebou part 2, ktorá prebudí psieho milovníka aj v mačkách. Máte pocit, že text je písaný srdcom, nie rukou: „Ležíš mi pod nohami, keď pijem ležiak z Plzne / ja pomaly plešatiem, ty len dvakrát za rok plzneš.“ Na tomto svete sú len dve veci, ktoré si fanúšik rapu môže priať: aby Biggie a Pac nahrali spoločný album celý produkovaný Dj-om Premierom a aby sa na tento šláger nakrútil vizuál.
Ak Hudbu k láske vnímame v kontexte súčasného globálneho rapu, ktorého hudobnú estetiku diktujú generické basové linky a stále tie isté trapové hajtky, je veľmi sympatické, ako sa dynamické duo Vec Švidraň rozhodlo album poňať: ako pestrú zmes letného funku a elektroniky, z ktorej je cítiť post-pandemický voľnobeh. Možno sa nejedná o prvý takýto album v našich končinách, ale dúfajme, že nebude posledný.
Branči Kováč je dôkazom toho, že v rape sa dá dôstojne zostarnúť a aj po dvadsiatich piatich rokoch za mikrofónom si stráži svoju relevanciu. Prostredníctvom Hudby k láske definoval sám seba po novom a nemalú zásluhu na tom má aj perfektná symbióza so Švidraňom, s ktorým Vec počas svojej kariéry vytvára v poradí už tretie duo so štyrmi päsťami. V priamom porovnaní s predošlou Vecovou tvorbou sa tento počin tematicky výrazne líši od svojich predchodcov, nakoľko je unikátnou sondou do života počas pandémie. Trendy sa menia jak Joe, retázky sa roztavia jak kov a Vec ostáva nad vecou.
Michal Pařízek 20.05.2022
Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...
Michal Pařízek 06.05.2022
Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...
redakce 26.04.2022
Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.
Michal Pařízek 22.04.2022
Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.
Alexander Proletarskyi 20.04.2022
Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.
Michal Pařízek 08.04.2022
Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…
Michal Pařízek 25.03.2022
Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...
Ondra Helar 20.03.2022
Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.
Michal Pařízek 11.03.2022
Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.
Michal Pařízek 25.02.2022
S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…