Články / Recenze

Hudba pro náročné posluchače (These New Puritans)

Hudba pro náročné posluchače (These New Puritans)

Tomáš Tkáč | Články / Recenze | 01.08.2013

Čím méně tracků, tím delší stopáž. Takto by se dal popsat směr, který londýnské multižánrové trio These New Puritans potvrdilo svou třetí deskou Field of Reeds. Už jejich předchozí počin Hidden se místy velmi výrazně vymezoval vůči debutovému soundu Beat Pyramid z roku 2008; zpěvák a dvorní skladatel Jack Barnett tehdy ubral na excentrickém rapovém projevu a místo pro kytaru začal psát party pro fagot (ano, čtete správně). Kapela na novince v nastoleném trendu pokračuje, avšak mnohem radikálněji než kdykoliv předtím; žádné reminiscence na Wu-Tang Clan či Aphexe Twina se již nekonají. Jestliže předchozí tvorba byla charakteristická krátkými skity, agresivní rytmikou a stylovou nejednotností, tu máme co do činění s koncepční pospolitostí, ambientní náladou a propracovaností od začátku do konce. Co z toho tedy vyplývá? Puritáni jsou mrtví, ať žijou puritáni!

Pokud pomineme ambientní otvírák The Way I Do, první „plnohodnotnou“ skladbou alba je Fragment Two. I přes svou komplexnost má jednoznačně hitový potenciál, což fakt, že byla vybrána jako singl, jen potvrzuje. Avšak rozhodně nijak nepřipravuje posluchače na to, co se bude dít po zbytek alba. Že je pryč hlasová i instrumentální divokost, jsme již pochopili, ale kakofonie klavíru, orchestru a elektroniky v následující The Light In Your Name je přeci jen rána fagotem mezi oči. Je to nepopsatelné, je to divné (hodně), ale především je to skvělé. Barnet oklešťuje svůj projev na minimum; hlasovému rozsahu dává vale a celou desku se pohybuje vlastně jen v jedné (spodní) hlasové poloze a melancholicky přitakává všem těm dřevům a žešťům.

Jako kontrastní prvek, rozdělující desku do dvou půlí, slouží skladba Organal Eternal. Právě když máte pocit, že už nesnesete ani minutu depresivního mručení dechového orchestru, přichází tato repetitivní krása. Vibrafon, cinkátka a divné zvuky. Filip Topol s elektrickým pianem a basovým syntezátorem. Nakonec i tady dojde na dechy, nicméně pohybující se v mnohem lyričtější poloze než na zbytku alba. Následující Nothing Else nás ale jednoznačně vrací zpátky do nálady první poloviny desky. Z této části vesmíru stojí za vypíchnutí divnojazz Dream, kde exceluje hostující zpěvačka Elisa Rodrigues.

These New Puritans se povedlo uzavřít dveře za zvukem prvotiny dotáhnutím avantgardních přesahů, které se začaly klubat s vydáním Hidden. Celá deska je natočena s precizností nepřipouštějící žádný diletantismus či zaváhání a trvá velmi dlouho, než se jí alespoň částečně dostanete pod kůži, a ani tehdy se vám nemusí nutně odměnit jednoduchým posluchačským zážitkem. Nemyslím, že přeháním, když řeknu, že tady máme co dočinění s deskou, která posouvá hranice populární hudby. Kid A anyone?

Info

These New Puritans – Field of Reeds (Infectious Music, 2013)
www.thesenewpuritans.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace