Články / Rozhovory

Hudba si vždy najde svou cestu (Skalpel)

Hudba si vždy najde svou cestu (Skalpel)

prof. Neutrino | Články / Rozhovory | 16.03.2015

Co mají společného polský jazz, Ninja Tune a ostrý chirurgický nástroj? Překvapivě mnoho. Polské elektronické duo Skalpel - Marcin Cichy a Igor Pudło - v minulém roce vydalo už třetí album Transit u prestižního londýnského labelu. Pádný důvod, pozeptat se jich na pár otázek a na možné koncertování v české kotlině. Koneckonců, z Vratislavi to k nám mají, co by laptopem dohodil. Že by nová výzva pro promotéry?

Od roku 2003 vydáváte u legendárního londýnského labelu Ninja Tune, jak jste se k němu dostali?
Dost jsme si pomohli zasláním dema a CD, které obsahovalo naše první EP Polish Jazz. DJ Vadim, se kterým jsme se potkávali během společného polského turné v roce 2000, nám taky pomohl. Na počátku roku 2001 jsme pak podepsali smlouvu. To byly časy, kdy ještě tolik lidí neprodukovalo hudbu a nahrávací společnosti měly ještě čas poslouchat dema s cílem nalézt nové umělce…

Jste z Vratislavi? Existuje tam nějaká elektronická hudební scéna nebo jste spíš solitéry?
Jasně, jsou tady různí umělci, produkující elektronickou hudbu. Víme o nich a některé máme v oblibě, ale my jdeme svou vlastní cestou. Vše, co potřebujeme, je vzájemný přenos myšlenek a konceptů. Náš hudební styl jsme vytvořili před více než patnácti lety, leccos se od té doby změnilo, ale my stále fungujeme jako duo, tvořící na základě výměny našich hudebních nápadů.

Začali jste se samplováním polského jazzu. Trefili jste se tak do doby, kdy byly na výsluní projekty jako Cinematic Orchestra nebo Bonobo. Máte k jazzu bližší vztah, nebo to jen sedlo do daného času a prostoru?
Ve skutečnosti nejsme velcí jazzoví fanoušci, ale především fanoušci dobré hudby. Když jsme začali produkovat vlastní věci, nechali jsme se inspirovat umělci jako DJ Shadow, DJ Vadim nebo DJ Cam. Hledali jsme původní zdroj samplů a našli ho na polských jazzových deskách. Skrze ně jsme objevili velmi zajímavou historii polského jazzu. Samozřejmě náš záběr přesahuje jazzovou hudbu, máme v oblibě i celosvětovou klasiku, jazz je pouze jedna z mnoha inspirací.

V Polsku se konají důležité festivaly současné avantgardní hudby jako OFF v Katovicích nebo Sacrum Profanum v Krakově. Máte pocit, že Polsko je respektovanou součástí světové scény?
Ano. Oba festivaly jsou jedny z nejlepších hudebních akcí v Evropě. Víme, že některé zahraniční kapely si moc přály hrát v Polsku. Stejně tak polští umělci vystupují po celém světě. Mimochodem, v loňském roce polský jazzový hudebník Włodzimierz Pawlik získal dokonce Grammy Award. Zvítězil v kategorii nejlepší orchestrální jazzové album se svým opusem Night in Calisia, které nahrál s Randy Breckerem a Kalisz Philharmonic Orchestra.

A teď trochu jinam. O čem vypovídá hraný klip Igora Boxxe (umělecký alias Igora Pudła, pozn. ed.) Last Party in Breslau z jeho sólového alba z roku 2010?
Město Vratislav, kde žijeme, bylo před druhou světovou válkou německým městem a jmenovalo se Breslau. Video je příběh vyprávěný prostřednictvím hudby o dramatickém obléhání města Rudou armádou během několika posledních týdnů druhé světové války. Video k Last Party je pak surrealistická fantazie o německých a ruských vojácích, kteří se setkají na společné párty, všichni už jsou unaveni vzájemným zabíjením, a je to vlastně jejich povyražení si od boje.


Animovaný klip ke skladbě Soundtrack z EP Simple je velmi působivý. Zároveň jste coby Skalpel nedávno vydali i kompletní album Transit.
Soundtrack je název písně a zároveň je to skutečný soundtrack k filmu, který vytvořila naše kamarádka Natalia Nguyen. Ona tehdy potřebovala hudbu k filmu a my zase potřebovali video. To, co vzniklo, lze nazvat symbiotickou spoluprací. V jejím filmu, v propojení s naší hudební technologií, došlo k osudovému splynutí duší. Během práce na albu Transit jsme chtěli vytvořit něco, co by znělo trochu jinak, ale zároveň jsme nechtěli ztratit svou identitu. Chci říct, že je to plynulý přechod k našemu novému zvuku, krok mimo jazzové inspirace a hudební cesta přes celou Evropu i svět.

Nejvýznamnějším polským avantgardním skladatelem je Krzysztof Penderecki, hlásíte se k jeho odkazu?
Obrázek vydá za víc než tisíc slov. Tady je fotka profesora Pendereckého s námi, hned po uvedení remixu jeho prvního smyčcového kvartetu během festivalu Sacrum Profanum v roce 2012.

Můžete českým fanouškům doporučit zajímavé elektronické projekty z Polska? U nás jsou oblíbení např. avant-hiphopoví Napszyklat, kteří tu hráli už vícekrát.
Nejlepší způsob, jak najít cestu k polské elektronické hudbě, je seznámit se s umělci z U Know Me. Pro začátek můžu doporučit: Kixnare, Teilte, En2ak nbeo Night Marks Electric Trio z Vratislavi.

Kde hrajete v poslední době?
V Polsku jsme hráli téměř "všude", ale taky jsme vystupovali ve většině evropských zemí, včetně České republiky. Hráli jsme v Praze, ale to už bylo v roce 2006. Rádi bychom se vrátili a je to jednou z našich priorit v tomto roce, ale ještě neznáme místo ani čas. Jsme otevřeni všem návrhům.

Jak vidíte budoucnost hudby?
Lidi budou poslouchat hudbu, dokud bude slunce svítit. Hudba si vždy najde svou cestu k posluchači. The rest does not matter.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: Sunset Sons (uk/aus)

redakce 16.10.2019

Singl Heroes od britsko-australských indie rockerů Sunset Sons si odbyl ostře sledovanou premiéru v Beats1 show rádiové persony jménem Zane Lowe. Kde se vzali, kdo to je?

Mueran Humanos: Následovat svoje posedlosti

redakce 10.10.2019

Skupina, která nese v názvu sousloví Lidi chcípněte, by jistou dávku chladnokrevnosti oplývat měla. A argentinští Mueran Humanos jí oplývají. Rozhovor.

Nick Murphy: Nedělám hudbu pro sebe, ale pro jiné

redakce 04.10.2019

Před pražským koncertem jsme si povídali o umělcově službě lidstvu, cestovatelských zážitcích a Muprhyho houževnaté povaze.

Aneta Kohoutová (Nábřeží saunařů): Hrozná zodpovědnost, ale zároveň i neuvěřitelná svoboda

redakce 30.09.2019

Nábřeží saunařů, akce, která se odehraje v Hradci v závěru tohoto týdne. Co od ní čekat, jestli přijít nahý a hladový, co chystá NUUK do budoucna?

Vstupní prohlídka: Stolen (chn)

redakce 26.09.2019

Kapela Stolen z čínského města Chengdu existuje přes deset let, evropskému publiku se letos představí jako předkapela ikon New Order.

Roman Odjinud, Petr Vrba (Alternativa Festival): Máme ruce od sazí

redakce 23.09.2019

Když už se zdálo, že „alternativní“ dramaturgie se poněkud unavila, obměnil se organizační tým. Z něj promlouvají dva z členů festivalu. Marx, klišé i osypky. Rozhovor.

Steffi: Nepotřebujeme pořád sedět jedna vedle druhé

redakce 20.09.2019

Steffi a Virginia, rezidentky berlínského Berghain/Panorama Baru o nadcházející desce Work a Change, která vychází na labelu Ostgun Ton.

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

redakce 18.09.2019

Jesenický umělecký festival svou dramaturgií poukazuje na česko-německou spolupráci, která v regionu po léta přirozeně probíhala. Rozhovor.

Radim Zbránek (Story): Jen vnímat, nechat mobil v kapse

redakce 16.09.2019

Večírku s názvem Story se po několik let dařilo odvážným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů vyvolat atmosféru, jakou široko daleko zažil málokdo... Rozhovor.

Wrekmeister Harmonies: Všetko má expiráciu, krása aj utrpenie

redakce 15.09.2019

Predo mnou zrazu sedeli dve vyrovnané a veľmi príjemné bytosti, hovoril najmä JR. A pokojným hlasom ma dôkladne vyškolil o kráse a šťastí, ktoré je všade okolo nás.