Shaqualyck | Články / Reporty | 04.04.2014
„... no, ti, jak hrajou ty soundtracky k filmům, co nikdo nenatočil.“ Podle útržku konverzace jsme tu byli správně. Jazz Tibet Club je pojem a kde jinde by měli propagátoři ambientních fúzí elektroniky a roztodivných jazzových odnoží koncertovat, když ne ve stylovém olomouckém klubu. Sál se pozvolna plnil a nebylo pochyb, že popularita netradičního seskupení nabírá na intenzitě. Očekávání bylo velké. Minulý rok zanechali Hidden Orchestra v hanácké metropoli skvělý dojem a všichni byli zvědaví, kam se za tu dobu pozoruhodné těleso posunulo. Už při letmém pohledu na stage bylo jasné, že se u kapely odehrál viditelný progres. Bubeníci si prohodili místa, hostujícího trumpetistu nahradil VJ s noťasem, ale hlavně, většinu scény obsadila interesantní konstrukce propojených projekčních ploch, takže jeviště připomínalo spíš kokpit vesmírně lodi než pódium před koncertem. Jediné déjà vu představoval hoch s jednokolkou, který stejně jako loni opanoval první linii v naději, že bude mít dost místa, aby mohl rozbalit své gumové taneční kreace.
Předkapela nikomu nechyběla. Zhaslo se o půl deváté, pětice nenápadně vyklouzla ze zákulisí a zaujala pozice. Uprostřed mašinführer Joe Acheson s nedbale rozpustilou chotí Poppy Ackroyd, perkusisté Tim a Jamie na křídlech, zpoza nakousnutého Jabka vykukoval vizuální inženýr Lumen. Syté melodie si okamžitě podmanily dav, synergie dvou bicích souprav byla impozantní. Bezchybná souhra přešla z respektu ve vzájemné hecování. Joe tiskl basu k tělu, pohledem kontroloval spoluhráče a mezi tóny ještě stíhal štelovat mašinky. Machr. Poppy sběhla od kláves k housličkám, střídala smyčec s drnkáním a dodávala skladbám nenucený šmrnc. Před očima se rodil kolosální sound, který dýchal jako organismus. Dialog obou bubeníků osciloval mezi rozvážnou jam session a preludujícími indiány na válečné stezce. Těžiště setu tvořily košaté aranže prověřených kousků z mimořádně vyvedeného alba Night Walks a dva roky starého Archipelaga. Dostalo se ovšem i na novinku vzešlou ze spolupráce s Clarinet Factory. Škoda, že dechy, s výjimkou pozounu, běžely pouze ze záznamu, více živých nástrojů mohlo už tak vysoce nastavenou laťku postrčit ještě o kousek dál. Ovšem valcha byla milým překvapením.
Vizuální stránka je kapitola sama pro sebe. Na kruhových blánách se živelně střídaly motivy vody a ohně s roztěkanými geometrickými obrazci. Sem tam se objevilo i něco z kategorie samoúčelná úchylárna, ale vždy ruku v ruce s hudebním podkresem. V prostřizích jsme mohli koukat pod ruce jednotlivým muzikantům, které snímaly kolmo umístěné kamery přímo na pódiu. Obrazové přechody dynamicky korespondovaly s prací orchestru, celek působil neuvěřitelně lehce a samozřejmě. Obavy se nenaplnily, video art nebyl pouhou nadstavbou či okrasným doplňkem, funguje jako plnohodnotná součást kompletního projektu a dodává mu nový rozměr. Komunikace s publikem? Ukecaností v souboru nikdo netrpí, v pauzách Joe nanejvýš skromně poděkuje. Není v tom plachost ani ustrašenost, jen snaha nechat za sebe mluvit hudbu a dělat to, co Hidden Orchestra umí nejlíp. Když se při Tired & Awake housle opřely do rytmické hradby perkusí, naskočila mi husina jako už dlouho ne. A tak to bylo po celý zbytek úterního večera až do poslední noty nezbytného přídavku. Kolik kapel tohle dokáže?
Hidden Orchestra (uk)
1. 4. 2014, Jazz Tibet Club, Olomouc
foto © žakelýna
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.