Články / Recenze

Hudební pozitivista Son Lux

Hudební pozitivista Son Lux

Jakub Koumar | Články / Recenze | 10.09.2015

Objevení svého vlastního hudebního jazyka je pro hudebníky často tou nejvyšší metou a zároveň nekonečně úzkým vrcholkem, na němž se dá jen stěží udržet. Málo z nich dokáže najít takovou vnitřní rovnováhu, zatímco jejich posluchačům nezbývá než napjatě poslouchat a nedýchat, aby ani vánek...

Ryan Lott má větší počet hudebních nádeničin. V projektu Sisyphus se kamarádí s hip hoperem Serengetim a Sufjanem Stevensem, mihl se u These New Puritans nebo My Brightest Diamond a hudebně podkreslil několik filmů. Jako Son Lux na sebe ale strhává asi nejvíc pozornosti.

Už první deskou At War With Walls And Mazes zaujal odbornou i neodbornou veřejnost kombinací zpěvných a křehkých písní s jemnou experimentální konturou a razantními elektronickými přelivy. O tři roky později představil minimalismem i jazzem inspirované We Are Rising, kde dokázal, že to s mísením stylů myslí opravdu vážně. Potvrdil to na následujícím albu Lanterns, do něhož vmíchal brunátné rezonance i sborový zpěv a potvrdil, že dokáže být stále inovativní i přes charakteristický rukopis. S pomocí koncertních kumpánů Rafiqa Bhatii a Iana Changa se takový snaží být i na další desce.

Společně obtahují základní strukturu skladeb, nadýchané elektro/dreampopové melodie. Jsou ale proškrtané, přečmárané i dopisované tou nejjemnější a delikátní elektronikou. Mnohdy ji nechají prodrat na výsluní v podobě rvavých zvuků, ale nikdy se nevzdálí z míst, do nichž ji Son Lux už od prvopočátku nasměrovává. Nevymyká se ani přeefektovaná kytara, každý zvuk, ruch i zazpívaná hláska je pod přísnou kontrolou. Všechny písně jsou konzistentní, melodičnost ani experimenty se nepřerůstají, jsou prorostlé jako sochy z kontrastních materiálů. Oddělení jediné složky by celý zážitek devalvovalo.

Son Luxovy písně jsou mnohoznačnější než kdy dříve. Zvuk je komorní i velkolepý a nechybí mu dramatičnost ani pokora. Projevuje se obrovská míra imaginace a víra, že ruch je melodií a melodie ruchem. Jistota, s jakou se v téhle chatrné rovnováze pohybuje, je odzbrojující. Když popustí uzdu pokřiveným efektům, nezapomene ji později přitáhnout a osvobodit klavírní poetiku i symfonickou nebetyčnost.

Přestože Son Lux disponuje jakousi povznášející spiritualitou, album Bones působí až pozitivistickým dojmem. Všechny zvuky jsou měřitelné, dané, jasné a objektivizovatelné. Jsou čitelné a zřejmé, a v tom spočívá fantastická komplexnost, uchopitelnost a poznatelnost jeho vesmíru. Směřují k jednomu velkému poznání ideálu skrze metody a fakta. Zlatý řez mezi deskami.

Info

Son Lux – Bones (Glassnote, 2015)
www.music.sonluxmusic.com

Live: Son Lux (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.