Články / Recenze

Hudební pozitivista Son Lux

Hudební pozitivista Son Lux

Jakub Koumar | Články / Recenze | 10.09.2015

Objevení svého vlastního hudebního jazyka je pro hudebníky často tou nejvyšší metou a zároveň nekonečně úzkým vrcholkem, na němž se dá jen stěží udržet. Málo z nich dokáže najít takovou vnitřní rovnováhu, zatímco jejich posluchačům nezbývá než napjatě poslouchat a nedýchat, aby ani vánek...

Ryan Lott má větší počet hudebních nádeničin. V projektu Sisyphus se kamarádí s hip hoperem Serengetim a Sufjanem Stevensem, mihl se u These New Puritans nebo My Brightest Diamond a hudebně podkreslil několik filmů. Jako Son Lux na sebe ale strhává asi nejvíc pozornosti.

Už první deskou At War With Walls And Mazes zaujal odbornou i neodbornou veřejnost kombinací zpěvných a křehkých písní s jemnou experimentální konturou a razantními elektronickými přelivy. O tři roky později představil minimalismem i jazzem inspirované We Are Rising, kde dokázal, že to s mísením stylů myslí opravdu vážně. Potvrdil to na následujícím albu Lanterns, do něhož vmíchal brunátné rezonance i sborový zpěv a potvrdil, že dokáže být stále inovativní i přes charakteristický rukopis. S pomocí koncertních kumpánů Rafiqa Bhatii a Iana Changa se takový snaží být i na další desce.

Společně obtahují základní strukturu skladeb, nadýchané elektro/dreampopové melodie. Jsou ale proškrtané, přečmárané i dopisované tou nejjemnější a delikátní elektronikou. Mnohdy ji nechají prodrat na výsluní v podobě rvavých zvuků, ale nikdy se nevzdálí z míst, do nichž ji Son Lux už od prvopočátku nasměrovává. Nevymyká se ani přeefektovaná kytara, každý zvuk, ruch i zazpívaná hláska je pod přísnou kontrolou. Všechny písně jsou konzistentní, melodičnost ani experimenty se nepřerůstají, jsou prorostlé jako sochy z kontrastních materiálů. Oddělení jediné složky by celý zážitek devalvovalo.

Son Luxovy písně jsou mnohoznačnější než kdy dříve. Zvuk je komorní i velkolepý a nechybí mu dramatičnost ani pokora. Projevuje se obrovská míra imaginace a víra, že ruch je melodií a melodie ruchem. Jistota, s jakou se v téhle chatrné rovnováze pohybuje, je odzbrojující. Když popustí uzdu pokřiveným efektům, nezapomene ji později přitáhnout a osvobodit klavírní poetiku i symfonickou nebetyčnost.

Přestože Son Lux disponuje jakousi povznášející spiritualitou, album Bones působí až pozitivistickým dojmem. Všechny zvuky jsou měřitelné, dané, jasné a objektivizovatelné. Jsou čitelné a zřejmé, a v tom spočívá fantastická komplexnost, uchopitelnost a poznatelnost jeho vesmíru. Směřují k jednomu velkému poznání ideálu skrze metody a fakta. Zlatý řez mezi deskami.

Info

Son Lux – Bones (Glassnote, 2015)
www.music.sonluxmusic.com

Live: Son Lux (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?

Vstříc temným zítřkům (Bahratal)

redakce 31.08.2019

Domácí krajinou táhne trojspřeží Bahratal – Lezok – Náv, pod diktátem jejichž riffů se nihilismus nejhrubšího zrna sbližuje s alternativní scénou.