Články / Rozhovory

Hugleikur Dagsson: jsem plachý introvert

Hugleikur Dagsson: jsem plachý introvert

Tomáš Kouřil, Viktor Palák | Články / Rozhovory | 28.11.2018

Islandský kreslíř, scenárista a humorista Hugleikur Dagsson u nás proslul zejména díky souborným vydáním svých vtipů – knihy A tohle má být legrační? či A tomu se mám smát? říkají už svými názvy, že se tady pohybujeme na hraně. A jakkoliv jsou jeho kreslené vtipy esencí jednoduchosti co do výtvarného stylu i lapidárnosti sdělení, dá se k nim opakovaně vracet. Mimo jiné proto, že ač se to vždy nemusí zdát, je v nich i určitá angažovanost. Dagsson se nebojí brát si, ehm, do úst cokoliv od rasismu po fekálie a na hraně mezi urážlivou hrubostí a fenomenálním černočerným vtipem balancuje už léta se stejnou elegancí. Teď se však v Praze a Brně představí v jiné roli – totiž roli stand up komika.

Ve vašich kreslených vtipech není příliš naděje. Jste pesimista?
Ale vůbec ne! Jsem vlastně docela optimista, i když je fakt, že bych byl pesimističtější, kdybych neměl svou tvorbu. Takhle všechny své negativní emoce nějak vybliju na papír. I když cítím, že se světem bude brzy amen, nevidím důvod kvůli tomu kňourat. Pokaždé když mě něco naštve, snažím se na to téma vymyslet vtip, než bych si šel stěžovat na Facebook. Když si dělám srandu z nespravedlnosti, cítím se vůči ní méně bezbranný.

Zajímá vás, kdo jsou vaši čtenáři?
Ano, rád se s nimi potkávám a vždycky mi zalichotí, že lidi znají, co dělám. Ale nejsem moc dobrý v přijímání komplimentů. Pokud jsou krátké a milé jako „Mám rád vaše knihy.“, tak řeknu „Díky, toho si cením.“ a je to. Ale pokud v tom pochlebování lidi pokračují, začnu se cítit nepříjemně a nejraději bych zmizel. Možná to ze mě dělá pičuse, ale ve společnosti holt raději mluvím o něčem jiném než o sobě.

Jak často potkáváte lidi, které byste netipoval na své fanoušky?
Ze začátku kariéry jsem býval překvapený, že mám fakt různorodé fanoušky. Starší lidi, děti, liberály, konzervativce… To už mě dneska nezaskočí. Jsem taky oblíbený mezi autisty, což mě vždycky zahřeje u srdíčka.

Jak moc je pro vás důležitá reakce čtenářů nebo publika?
Samozřejmě chci, aby se jim moje věci líbily, závisí na tom moje živobytí. Pokud jde o knihy, chci, aby se prodávaly dost dobře na to, abych mohl napsat další. Pokud jde o stand upy, nejsem spokojený, dokud se mi nedostane oné „zdi smíchu“. Chci, aby lidi brčeli smíchy. Na svá vystoupení jsem hodně náročný. Pokud jde o internetové hejtry, málokdy jim věnuju pozornost a nic si z nich nedělám. Ne ve smyslu „Jste mi ukradení!“, ale spíše „V pohodě, však mě nemusíte mít rádi.“ Dříve mě negativní ohlasy štvaly více, teď už mi přijdou spíše zábavné.

Je nějaké téma, které je pro vás tabu?
Ne. Není nic, o čem by se nedalo žertovat. Ale je bezpočet způsobů, jak říct špatný vtip. A čím citlivější je téma, tím těžší je o něm vtipkovat. Prostě na to musíte být dost dobří. Vtipkovat o kontroverzních věcech je jako žonglovat s motorovými pilami. Pokud to neumíš, zraníš hodně lidí, sebe nevyjímaje.

Posloucháte při kreslení hudbu?
Jasně. Při kreslení většinou poslouchám šedesátkový soul a devadesátkový hip hop. A baví mě i emo pop z osmdesátek a keltský folk. Když píšu, tak si zase pouštím dramatické filmové soundtracky a melodický death metal.

Co pro vás vlastně znamená tvorba? Výpusť emocí? Způsob odpočinku? Rutinu?
Rozhodně výpusť emocí. V prvé řadě se považuju za humoristu, takže když dokážu rozesmát sám sebe, je tady něco dobře. A mít možnost ventilovat skrze své umění i názory, to je stejně důležité. Humor je můj způsob, jak být vážný.

Nedávno jste zmínil, že na pódiu si nemůžete dovolit být tak temný jako ve svých kreslených vtipech. Proč ne?
Protože na pódiu jsem sám za sebe, kdežto na papíře se schovám za své choré postavičky. Na pódiu jdou ta slova z mých úst a já nejsem temná povaha. Plachý introvert, kterého otravují lidi – to ano. Ale jsem taky pomilováníhodný medvídek, který si rád dělá prdel. Své kreslení používám k tomu, abych se srovnal s tím hnusným v životě, ať už se bavíme o domácím násilí nebo genocidě. Moje stand-upy jsou více osobní. Mluvím v nich o kadění a sexu. Rád říkám, že jsou „nechutné, ale přátelské“. Ale když je příležitost, nebojím se na pódiu sklouznout ani k černočernému vtipu.

Info

Hugleikur Dagsson: stand up
3. 12. 2018
kino Světozor, Praha
fb událost

.5. 12. 2018
Naproti, Brno
fb událost

oficiální stránky

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marie Voslářová: Neštěstí v lásce není životní selhání

Adéla Polka 15.06.2021

Paseka letos vydala druhou komiksovou publikaci kontroverzní švédské autorky Liv Strömquistové Nejrudější růže rozkvétá. Rozhovor jsme vedli s její překladatelkou.

Marie Joja (Archipop): Když opuštěné budovy nabídnou nevšední zážitek

su 18.05.2021

Rozhovor o databázi Archipop, jejíž cílem je zmapovat realizace dočasného využití opuštěných objektů.

SF MINI aneb Není to jen o nás

Michaela Susedíková 11.05.2021

Zatímco pamětníci vzpomínají na Olomouc kvůli devadesátkovému klubu Nausea, dnes nabízí výživnou dramaturgii prostor SF MINI. Hovory nejen o kompilaci z rukou Coffee Breath Records.

Shina (Slnko Records): Hudbu treba hnojiť a polievať

Kateřina Cumin 29.04.2021

Dnes, po dvaceti letech fungování, má Slnko Records ve stáji umělce několika generací a všech žánrů, za všechny jmenujme Modré hory, Katarzii, Bad Karma Boy nebo Janu Kirschner. Rozhovor.

Magdalena Müllerová (Kreativní Evropa): Budoucnost je ve spolupráci

Michal Pařízek, mxm 26.04.2021

O nutnosti spolupracovat, důležitosti přípravy jednotlivých projektů, grantové politice na státní i evropské úrovni a o tom, že opravdu nestačí jen setřít prach z vitríny.

Tiziano Popoli: Důležité věci se naštěstí často vrací

Michal Pařízek 19.04.2021

Tiziano Popoli o cyklech popkultury, které se v některých případech naštěstí vrací, kino jako zdroji inspirace nebo zhudebněnému daňovému přiznání.

Magdaléna Petráková (Luhovaný Vincent): Na dovolenou do svého města

Jiří Přivřel, mxm 13.04.2021

Jedinečné kulisy scénografů Dušana Jurkoviče a Bohuslava Fuchse, pečlivě připravený program a místní Vincentka jako životabudič. Festival Luhovaný Vincent letos bez nánosu.

Jakub Němeček (Aerovod): Zažíváme nejlepší momentum

Jarmo Diehl 29.03.2021

Ptáme se dramaturga Jakuba Němečka na bující popularitu videotéky Aerovod. Ale dotkneme se i věcí obecných.

Běla Čurlinová, Ricardo Delfino (Top RoofTop fest): Sedět se založenýma rukama doma nám moc nejde

redakce 27.03.2021

Jaké je pozadí příprav uměleckého klání v době, kdy i na procházku můžeme jen na hranici okresu? Rozhovor.

Martin Opatrný (Ledoborci Kultury): Jsme na začátku plavby

mxm, su 23.03.2021

V době zamrzlého kulturního dění se spolek snaží prorážet cesty interpretům a zavřeným klubům formou benefičních streamů na výjimečných místech. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace